pondělí 6. prosince 2010

Zkouškové? Je to tu.

Sobota se celá ukázala jako fákací. Ani Meg ani já jsme nebyli totálně vůbec produktivní a celý den jsme řešili cabin trip, kecali, dělali voloviny na netu a koukali na national college championship v cross country, kde běžel i tým Meg - chtěla mi ukázat svoje kamarády.

Naproti tomu neděle se nesla totálně ve znamení učení. Meg donesla svůj matroš do kuchyně a hnedka na mě, že se jdem učit, že dneska musíme být produktivní - udělali jsme si pohodlí, kotel čaje a šli na to. Netuším jak je to možné, ale fakt jsem se dokázal učit v kuse víc než dvě hodiny - pak jsme si udělali přestávku na jídlo a pak jsme zase bušili ... když mě opouštěly síly a motivace učit se a Meg si toho všimla, hnedka nahodila z iPhonu nějaký song a na mě "No, tak tady máš song, dáme 5 minut pauzu a pak zase jedem, ok, ok? To dáš, ještě aspoň hodinu.". Správný hec - a fungoval :)

V sedm večer jsem už to fakt nedával a říkám, že musím jít ven - šel jsem si zaběhat - dal jsem si to klasicky k jezerům a zpátky. Nikdy jsem moc na běhání nebyl (běhání mi nevadí, ale většinou jsem preferoval běhání v rámci nějaké hry, jiného sportu, ne jen tak samoúčelně běhat), ale totálně jsem si potřeboval vyčistit hlavu a provětrat se a protáhnout se. Pomohlo to moc a půjdu asi běhat častěji, protože to fakt má něco do sebe. Když jsem se vrátil, tak jsem byl ještě schopný se tak hoďku učit. Pak si šla zaběhat Meg :)

Kolem jedenácté jsem to zabalil a pořádně se šel na zkoušku vyspat. Musel jsem vstávat brzo ráno, protože oni tady zkoušky nepíšou ve škole, ale všude možně po městě. Examy se skládájí v tělocvičnách ve sportovních centrech výstavních sálech, mimo město ... nechápu.

My jsme měli exam v Trondheim Spektrum (výstaviště), což je tak 45 minut pěšo z Moholtu. Oni tady ten systém zkoušek mají brutálně řešený. Psali jsme to v obrovské tělocvičně, kde byly nanošené lavice a žídle. Ve stejný čas se v té místnosti psalo více examů (aspoň 5, možná i víc, z různých předmětů). Na dveřích byl plánek ve kterých sloupcích se skládá který exam a kterou barvu má mít lísteček na stole. Té barvy jsme si tak nějak nevšimli a sedli jsme si samozřejmě do špatné barvy. Za chvíli za mnou přijde týpek a začal něco norsky ... když jsem mu řekl, že mu nerozumím, tak se mi snažil rukama nohama sdělit, že sedím na špatné barvě (byl to děda, takže neuměl moc anglicky).

Přesně v 9:00 (opravdu přesně) to začlo. Zazvonil gong a rozhlasem nám pustili pokyny, nejdříve v norštině, pak naštěstí i v angličtině. Po stranách seděli dozorci, bylo jich tam tak 8 (na každé straně 4) a ti měli za úkol zkontrolovat věci, které máme na stole, jestli tam nemáme nějaké cheatsheety apod. (taky je daný přesný typ kalkulačky, který je povolený, žádný jiný, atd.), nosili papíry na čmárání, když jsme potřebovali a taky nás doprovázeli na záchod - ano, člověk se přihlásil, přišla paní a doprovodila člověka až k záchodům, tam na něj počkala a pak ho dovedla zpět na místo. Kdykoli se cokoli dělo, musel člověk zvednout ruku, oni přišli a pak se to řešilo. Dokonce i když už je člověk hotový, tak musí zvednou ruku, přijde ženská, zkontroluje, že sedí počet papírů, podepíše arch, že to zkontrolovala a pak teprve to může člověk odevzdat. Fakt mazec, bez povolení bylo zakázané se pohnout.


Vtipné mi též přišlo to, že na tom examu bylo napsáno "Contact during examination: Andrew Stacey tel: <jeho telefonní číslo>". Netuším jak bychom ho tak asi mohli zkontaktovat během examu, když samozřejmě všechny mobily musely být vyplé a v batozích, které jsme museli dát na stranu.

Oproti zkouškám, na které jsem od nás z FI MUNI zvyklý pořádný rozdíl. U nás na fakultě se to vůbec nehrotí, lidi sedí vedle sebe, hlídají nás buďto doktorandi, kteří na to prdí anebo přímo přednášející, kteří během zkoušky usnou a prostě obecně je atmosféra mnohem uvolněnější a méně formální. Každopádně nějaké plusy zdejší systém má - musím říct, že jsem nakonec docela ocenil to, že zkouška byla na 4 hodiny. Člověk opravdu nemusí nikam spěchat, času je víc než dost a může si dát 10 minut pauzu, napít se, odpočinout a začít znovu přemýšlet. Odpadá stres z toho, že člověk nestihne všechno - to je moc dobré. Nikdo sice nesmí první hodinu opustit místnost, ale pak už se to může, takže to je v klidu. Já odcházel po 3.5 hodinách.

Velmi zajímavý zážitek ta první zkouška. Každopádně byla relativně lehká (ale hlavně se projevilo to, že mě Meg donutila se na to v neděli nadrtit a já jsem nějaké ty teorémky a definice měl naučené) a měl bych ji dát ... když v tom nebude nějaká bota :) Každopádně dřív než za 3 týdny se výsledky nedozvíme (ano, tady trvá oprava minimálně 3 týdny, spíš více).

A hned aby se člověk učil na zkoušku další ... to už bude ale asi těžké, protože Meg má poslední zkoušku zítra (úterý) a pak už se nebude učit a tím pádem mě nebude mít kdo k učení dohnat ... spíš naopak - máme právě v plánu hodně akcí po tom co Meg odzkouškuje ... počínaje hracím Set večerem v úterý přes cabin trip ve středu a čtvrtek až po movie night někdy potom ... No, bude to ještě morda ty zkoušky :)

Žádné komentáře:

Okomentovat