Museli jsme vstávat hodně brzo - o půl osmé, protože jsme chtěli být na polici kolem deváté (pěšo to tam trvá tak 40 minut). Trochu jsme zaspali, takže jsme měli tak půlhodiny zpoždění, ale lísteček s čísílkem na imigračním jsme dostali. Bylo to 635, přičemž na řadě bylo číslo 601 ... po pěti minutách čekání číslo 602 - šlo to mrtě pomalu, a prostředí na tom imigračním bylo fakt jak z filmů - byli tam samí černoši, matky s křičícími dětmi a rozhodně to nebylo místo, kde bychom chtěli trávit ráno. Rozhodli jsme se že zajdem do shopping center kouknout co mají - Meg chtěla stejně nakoupit nějaké dárky, takže jsme šli.
Po cestě jsme ale prošli kolem hotelu Nidelven - totálně luxusní hotel u fjordu ... a Meg na mě .. "Hele, v hetelech dost často mívají kafe nebo horkou čokoládu zdarma pro hosty, pojďme to zkusit ...". Tohle znělo jako krásný crazy plán, takže se mi samozřejmě líbil a hnedka jsme tam zamířili. Když jsme procházeli kolem recepce Meg na mě "Kdyby něco, tak jsme v pokoji 210, ok?" a pak nahlas "Ehm, máš klíče od našeho pokoje?" já - "Jo, samozřejmě, mám.". Recepční se na nás mile usmála a my sebejistě pokračovali rovnou k výtahům, jako bychom v tom hotelu bydleli odjakživa :))
A přesně jak Meg předpovídala, velice brzo jsme narazili na coffee machine, dali jsme si kafíčko a šli si ho vypít na nedaleké křesla, kde nikdo nebyl a kde byl parádní výhled na fjord. Zrovna vyházelo slunce a byly úplně nádherné červánky, fojrd byl luxusně osvětlený a bylo to naprosto geniální. Dost se nám to tam zalíbilo a tak jsme si šli pro další kafe / čaj ... Jaké bylo naše překvapení, když na stole hned vedle kafe najednou seděl velký tác plný ovoce ... a ne ledajakého - bylo tam totálně drahé ovoce jako mago, bílý meloun, kiwi, atd. atd. ale hlavně co nás zaujalo byly mučenky (já jsem o tomhle ovoci v životě neslyšel, anglicky se to jmenuje passion fruit, ale český název jsem fakt nikdy neslyšel, obrázky jsou zde) Naprosto krásně to voní a je to takové sladko kyselé, dost šťavnaté - dobré, moc dobré. Byli jsme z toho oba naprosot unešení a naspeedovalo nás to na celý zbytek dne. Číšníci a jiný personál, který kolem nás procházel se na nás díval podezřívavě (přecijen v tom hotelu jsou asi zvyklí na jiný druh lidí, v trochu méně sportovním oblečení, že ...), ale my si to užili maximálně :) Když jsme vycházeli ven z hotelu po červeném koberci, dali jsme si high-five :))
Po hodince jsme se vrátili na policii a tam bylo na řadě číslo 314 ... to bylo tak v polovině ... takže jsme si řekli, že máme další minimálně hodinu a půl a tak že můžeme jít konečně udělat nějaký ten shopping. Prolezli jsme pár shopping center, ale nic kloudného pro otce Meg jsme nenašli.
Zamířili jsme teda na vánoční trhy - ty byly naprosto kouzelné, Meg tam objevila mugy, které koupila pro svou ségru a jejího nastávajícího manžela. Byl tam též velký stan kde byly dva obří ohně a kde prodávali vánoční jídla a pití. V jedné části tam seděla děcka z nějaké školky v kroužku a nějaká slečna ve vánočním oblečku jim tam četla pohádky. Bylo to tam strašně pěkné. Věděli jsme, že až vyřídíme to vízum rozhodně se tam vrátíme a dáme si tam něco.
Vzhledem k tomu, že už bylo docela dost hodin (skoro dvanáct) a my jedli snídani před osmou, měli jsme docela hlad a tak jsme si zašli pro trochu Ameriky do McDonnaldu - cheeseburgery jsou tu fakt levné jídlo, takže jsme si hned každý koupili dva, protože jsme očekávali, že si ještě na té policii trochu posedíme. To naštěstí nebylo nutné, protože když jsme tam přišli, bylo na řadě sice číslo 328, ale z nějakého důvodu se to najednou celé zrychlilo a za pět minut už jsme byli na řadě. Parádní.
Pak jsme opět zamířili na vánoční trhy, kde jsme potkali nejdřív Alici a pak i Pascala, zašli jsme všichni společně na vánoční drink do toho stanu. Hráli tam vánoční muziku a celé to bylo úplně super, totálně mě to naladilo na vánoce. Pak jsme ještě nějakou dobu (docela dlouho) brouzdali po dalších obchodech, Meg sehnala dárek i pro otce a pak jsme vyrazili domů. Doma jsme byli někdy po třetí odpoledne (už za tmy :)). Čas na obědo-večeři :) Byl to naprosto perfektní den, jen co je pravda!
Žádné komentáře:
Okomentovat