Víkend na Vysočině aneb běžky na Apaluše

Tento víkend jsem strávil v perfektní společnosti na Vysočině.Někdy začátkem týdne jsem se dozvěděl o tom, že Honza Priessnitz pořádá běžky na jeho chalupě (kódové označení Apalucha) v Bohdalově na Vysočině. Původně jsem měl na víkend jiné plány a hlavně nemám v Brně běžky, takže jsem o tom ani moc neuvažoval, nicméně ve čtvrtek byl herní večer s outdoorovýma lidma U dobré kozy, kde byl i Honza a Zuzka a další lidi, kteří jeli na víkend na Vysočinu až se stalo to, že jsem si od nich popůjčoval výbavu a v pátek v 6 odpoledne po práci jsme z autobusáku odjížděli směr Bohdalec!

Chalupa byl starý barák po babičce, který je neobývaný (slouží jako chata na akce) a tak jsme museli pořádně zatopit, protože všecko bylo studené a zamrzlé. Docela trvalo než se poměr toho, kde je tepleji obrátil ze strany venku na stranu interiéru :) S pomocí svetrů a pana Bechera jsme to ale zvládli a pak jsme až dlouho do noci (= do dalšího dne rána) hráli hry a kecali. Nejvíc nám zabrala hra Time's up, která byla parádní. Potom se strhla debata o prezidentech a pak o exorcismu a jiných hlubších tématech - tam už to nebyla ani tak debata jako Honzův monolog, ale bylo to zajímavé ... je nutno přiznat, že jsem si uvědomil, že jsem mnohem více materiálně zaměřený než mnozí jiní (materiálně nikoli ve smyslu na materiální věci, peníze apod., ale ve smyslu víry v něco).

Protože jsme šli spát až někdy ve tři ráno další den jsme vstali až někdy po jedenácté :) Nikam se nespěchalo, protože sněhu venku nebylo zas tak moc a bylo jasné, že ty běžku budou takové slabší. Nicméně po snídaní (mno, ono to bylo vlastně po obědě, protože to bylo kolem jedné) jsme vyrazili do okolních vesniček. Sněhu opravdu nebylo moc (tak 10 cm), ale na loukách, kde byla tráva se dalo dobře, podél cest taky a na polích sice skluznice dostala zabrat, ale taky se dalo. Bylo to stejně super, přestože jsme toho zas tak moc neujeli - byly to první letošní běžky a nikdo nic nechtěl hrotit - cílem bylo dojet do hospody v jiné vesnici a to se povedlo. Tam měli zrovna nějaké zabíjačkové hody, takže jsem měl jelítko, ovar, jitrnici a tlačenku. Super. Zapili jsme to pivkem a domů jsme za tmy čupali pěcha, protože by to na lyžích bylo o hubu.

Doma jsme pak začali hrát aktivity a hlavně zpívat - zpívalo se hodně a dlouho, české, slovenské i anglické písničky. Myslím, že tak 3 h v kuse se hrálo a zpívalo a to bylo naprosto boží. Kytara a zpěv ve společnosti super lidí, to je něco, co fakt můžu. Spát jsme šli opět kolem třetí.

Ráno jsme se vzbudili před dvanáctou a tak z původního plánu jít na pěší výlet (protože na běžky fakt nebylo dost sněhu) docela sešlo. Nicméně po snídani - kterou jsem jel dál v duchu vepřových hodů, protože Honza měl na chatě sádlo se škvarkama, mňam - jsme se já, Zuzka, Fiki, Barča a Martina vydali na procházku po okolí.

Pak už jsme jen poklidili a vyšli do Sklenného (asi 4km pěcha) odkud nám jel vlak do Brna. Cesta vlakem utekla rychle a naprosto spokojený jsem došel dom. Výborný víkend, opět se potrvdilo to, že neočekávané akce jsou nejlepší :)

28.12. - 1.1. - Sylwester w Bieszczadach

Na letošního silvestra mě Iza pozvala na chatu, kterou organizovali její kamarádi (převážně skauti ze Štětína). Místo se jmenovalo Suche Rzeki a bylo to na Polské straně Polsko-Slovensko-Ukrajinských hranic, v horách Bieszczady. Přirozeně jsem chtěl být co nejdýl s Izou a tak jsem tam jel už 28.12.

Samozřejmě to bylo daleko jak cyp a spojení stálo za houby, ale cesta tam se vyřešila velice elegantně tak, že mě ségra s manželem hodili ze Zlatých Hor do Krakova autem (oni si tam po kratším přemlouvání z mé strany jakože udělali výlet) a pak přímákem z Krakowa do Ustrzyk Dolnych kde na mě počkala Iza a její grupa z Varšavy. Odtud jsme si objednali minibus až do Suchych Rzek, kde už většina lidí byla.

Cesta zpět už byla horší (navíc jsem tak trochu v Krakově nastoupil do špatného vagónu a tak jsem si dal dvě extra hodinky čekání v Bohumíně) - trvala se vším všudy (čekání atd.) skoro 20h. Ale stálo to za to, rozhodně.

Ze začátku jsem se trochu bál, protože přecijen jsem byl jediný Čech mezi dalšími pětadvaceti Poláky, ale nakonec to bylo naprosto geniální od začátku až do konce. Lidi byli super a co hlavně - tahle skupinka se uměla bavit. Zpívalo se, tančilo se, hrálo na kytary! Tak to má být. A hlavně se nebáli lidi se mnou mluvit, byli ochotní mluvit i anglicky, takže bez problémů. A hlavně tam byla Iza, že :)

Výlety na hory byly taky parádní. Dva ze tří dnů jsme měli dokonce víc než skvělé slunečné počasí. Jednoznačně nejlepší silvestr za posledních x let.

30.11. - 2.12. - Zimní trek v Beskydech s Kajošem

Na první prosincový víkend jsme se dohodli s Kajošem, že už je zase potřeba se na chvilu dostat z měst a že zajdem na tréninkový zimní trek na těžko se stanem do Beskyd. Původní plán bylo jet do Krkonoš, protože ty ani jeden neznáme a je to ostuda. Nicméně spojení do Krkonoš stojí za houby a tak by to jen na víkendovku nemělo smysl, takže jsme se rozhodli pro staré dobré Beskydy.

V pátek už do práce jsem si vzal vše potřebné a přímo z práce odpoledne jsem vyjel směr Rožnov pod Radhoštěm. Cesta byla na tak krátkou vzdálenost docela dlouhá, ale utekla dobře. Dokonce jsem ve vlaku přišel na docela zásadní věci v PhD researchi, takže jsem měl i dobrý pocit, že jsem něco udělal a s klidným svědomím jsem mohl na celý víkend vypustit povinnosti z hlavy. Když říkám, že cesta šla dobře ... mno ... bylo na ní jedno menší zašmodrchání :D (nebyl by to dobrý trip, kdyby vše šlo hladce). V nějaké ďuře těsně před Valmezem jsem vystoupil v domění, že je to Valmez (byla už tma a vypadalo to jako velké osvětlené nádraží), čas odpovídal a i jeden týpek říkal, že už to je Valmez. Každopádně když jsem vylezl, ukázalo se, že to rozhodně není Valmez a tak jsem se začal dobývat zpátky do vlaku, který už se ale rozjížděl ... vypadalo to špatně, tak jsem to vzdal, ale pak na mě začal řvát výpravčí, že to co sakra dělám, stopnul vlak a já nastoupil :) Vata.

Takže jsem někdy po šesté dorazil do RpR, kde na mě už Kajoš čekal s tím, že nejdřív zajdem na pivko, dlouho jsme se neviděli a pak že hned vyrazíme ať ještě v pátek někam dojdem. Na pivko s náma šla i Lůca (Kajošova přítelkyně) a Alice (ségra od Lůcy), obě je znám už z dřívějška a jsou to super baby. Zašli jsme do Irské a  sedělo se tam hodně dobře ... tak dobře, že nás číšník vyhazoval někdy ve 4 ráno s tím, že jsme se ještě přesunuli do nonstopu a zakončili jízdu někdy v půl šesté ráno :D Holky nás lanařily ať přespíme u nich doma, že nemám smysl někam jít teď, ale my, jako správní zálesáci, jsme vzali z nonstopu batohy a šli jsme, že přespíme ve stanu. Byli jsme ovšem dosti unavení (a není se čemu divit, že :)) a tak jsme byli rádi, že jsme došli na konec RpR a zapíchli to v kryté autobusové zastávce nedaleko lesa. Lehli jsme a spali jak zabití.

Ráno (čti: odpoledne) nás budili lidi a psi, kteří nás očuchávali. Jeden tatínek se synkem "S: Hele tati, co to je tam v té budce? T: To si tam asi někdo nechal věci. <přijde blíž a podívá se do budky> T: Aha, tak ne, to tady někdo kempí, pojď pryč."

V ne úplně dobré formě jsme po půl jedné vyrazili směr Malý a Velký Javorník, Pindula a Radhošt. Protože jsme ale měli lehké půldenní zpoždění a nebylo nám nejlépe, šli jsme pomalu, ale nálada byla dobrá, jen co je pravda. Sotva se nám na Malém Javorníku udělalo dobře, dali jsme si zelnicu, já kofou a Kajoš pivko. Zellnica nebyla nic moc a Kajošovi pivko vyloženě dobře též neudělalo, takže jsme zase byli back in business a zas to byla bolest. Ale nálada pořád luxusní :D

Na úpatí Radhoště jsme dorazili právě když se začalo stmívat. Už nám bylo celkem dobře a řekli jsme si, že by bylo hezké přecijen něco ujít a tak tma netma jsme vyrazili nahoru. Počasí bylo fajné - zima, sníh, ale nefoukalo takže vata. Nahoře jsme se začli rozhlížet po nějakém plácku na nocleh, ale nakonec jsme se rozhodli, že dojdem až na Pustevny a tam se uvidí.

Nakonec jsme došli ještě o kousek dál - až za Pustevny. Postavili stan a začali vařit kuskus - už nám bylo oběma dobře a na jídlo jsme se těšili a natlačili jsme jak za mlada. Samozřejmě nechybělo tradiční zmrzlé pomelo, které se od zimních Jeseníků, kdy tuto tradici zavedl Pepe, pravidelně účastní našich ocaských tripů. Zavzpomínali jsme na Pepho, jak má málo alkoholdehydrogenázy, nízko položený pak a výhodu délky a šli spát. Kuskus, který zbyl a kterému se roztrhl obal jsme zkušeně přesypali do ponožky :D

Další den už jsme vstali tak jak se na treku vstát má, někdy kolem šesté, nasnídali se a vyrazili ještě za tmy nahoru. Nálada pořád super, hymnou výletu se stal "Svaz českých Bohémů". Šli jsme směrem na smrk. Těsně pod vrcholem jsme potkali skupinku stejně ujetých lidí - ujetých, protože též spali venku, jen tak v celtách. Ukázalo se, že to jsou Brňáci a byli to správní tpipani. Zůstali jsme s nima kecat skoro půl hodiny. Uvařili jsme si kuskus z ponožky, nasharovali slivovici a pak jsem se rozloučili.

Ze smrku jsme sešli do Frenštátu. Myslím, možná to bylo jinam. Každopádně to byla dědina, kde vlak jel jen do jednoho místa a odtud nebylo úplně dobré spojení ani do Rožnova a už vůbec ne do Brna. Takže Kajoš zavolal tatovi ať pro nás dojede a hodí mě do Valmezu odkud už spojení bylo dobré. Než dojel, tak jsme si zašli na pořádné jídlo do hospody - dali jsme si fošnu šniclů pivečko a zakončili jsme výlet rumem.

Byl to super víkend, tak jak to má být - viděl jsem Kajoše po dlouhé době a užili jsme si první zimní trek tuhle sezónu.