Itálie - 31.8., 1.9. - Bergamo a odlet do ČR

Původní plán byl zůstat ještě v sobotu v Riva del Garda, ale protože spojení odtama je více než špatné, zjistil jsem, že abych stihl let v neděli ve 12, musím se do Bergama dostat už v sobotu :/

To taky zahrnovalo najít si ubytování na jednu noc v Bergamu. Protože mi ale škola zaplatila už hostel v Riva del Garda (to se mi naštěstí podařilo ukecat v Rivě, že mi peníze za jednu noc vrátili), nechtělo se mi z vlastní kapsy si ubytování platit obzvlášť když nejlevnější hostel stál v přepočtu 1000 Kč na noc. Rozhodl jsem se teda vyzkoušet couchsurfing, o kterém mi kdysi řekla Iza. Princip téhle služby je jednoduchý, přihlásíš se na web, kde jsou registrovaní lidi, kteří nabízí přespání u sebe doma zadarmo po celém světě a napíšeš někomu kdo bydlí tam, kde chceš přespat. No a ten tě buď ubytuje nebo ne. Na oplátku ty zase někdy můžeš (ale nemusíš) ubytovat někoho u sebe doma. Je to hodně vychytaný princip - hlavně pro studenty, protože když člověk stopuje a pak bydlí u couchsurferů, jsou z toho hodně nízkonákladové výlety po celém světě.

Měl jsem štěstí a na můj request se chytil jeden Polák - Jacek - bydlící v Bergamu, takže jsem měl ubytování zajištěné (nebo minimálně přislíbené :))

Takže jsem jel ranním shuttle busem ještě organizovaným přes konferenci (nejlepší spojení, protože bylo přímé) a už v 8:30 ráno jsem byl v Bergamu na letišti. Odtud jsem se dostal do centra města (centrum je od letiště na rozdíl od většiny jiných měst opravdu blízko), abych ho prozkoumal, protože jsem od Tondy měl reference, že Bergamo je fakt pěkné a stojí za to ho vidět.

To se i potvrdilo. Tolik pmátek, muzeí, kostelů a historie na tak malém místě (historické centrum je na kopci uprostřed města) jsem nikdy neviděl. Koupil jsem si tzv. Bergamo card, což je karta za 10E, díky které může člověk jít do libovolného muzea a jiných památek na 24h aniž by platil lístek. Vyplatí se to už pokud člověk navštíví 3 muzea pokud je student a od 2 muzeí pokud nemá slevu.

Navštívil jsem asi 5 muzeí, věž s obrovským zvonem s vyhlídkou na město, katedrálu a několik kostelů. Bohužel ve spoustě muzeí je většina expozic jen v italštině, v některých mají aspoň letáky v EN, ale celkově dost slabé, na to jak turistické Bergamo je. Čekal jsem lepší zajištění, ale bylo to zajímavé i tak. Nejvíc se mi líbilo muzeum historie Bergama, které mělo nejzajímavější expozici. Krásná byla i katedrála a kostely, nádherně zdobené, ale hlavně tam nebylo tolik lidí jak třeba ve Sv. Vítovi v Praze, kde se člověk vevnitř ani nehne, tady bylo dalších deset lidí, kteří si to prohlíželi, takže člověk si to mohl v klidu projít a neprodírat se davy.

Po čtvrté odpoledne jsem už měl toho docela dost - ono se člověk po těch muzeích nachodí a je to mnohem víc únavné než celodenní čupání po horách - a tak jsem zkontaktoval Jacka a ten mi vysvětlil jak se k němu dostat. Bydlel celkem v centru (ne v tom historickém, ale centru moderního Bergama). Byl to v pohodě týpek co dělal pro Ryanair stewarda. Dobře jsme si pokecali. Jacek udělal večeři a popili jsme nějaké pivko. Šli jsme spát hodně brzo, protože jsme ráno v 5:30 museli vstávat, protože Jacek musel do práce. To samozřejmě znamenalo, že jsem musel vypadnout z bytu i já, přestože jsem měl let až ve 12, ale tak lepší mít nějaké ubytování než žádné. Navíc jsem se vyspal fakt dobře, protože jsem byl po celém dni sightseeingu dost unavený.

Ráno jsem si zašel na snídani ještě v Bergamu ale pak už tam nemělo moc smysl zůstávat, protože všechno takhle brzo ráno bylo zavřené, takže jsem odjel rovnou na letiště, kde jsem věděl, že hned vedle je velké obchodní centrum, kde jsem si chtěl zajít na oběd, koupit nějaké věci domů a hlavně jsem chtěl odeslat pohled Ize, který jsem měl už od Sirmione, ale nebyla příležitost ho odeslat. Ukázalo se, že koupit známku a najít poštovní schránku byl docela megaproblém, ale nakonec se podařilo.

Není moc kreativní strávit tolik hodin v obchoďáku, ale v dané situaci to bylo to nejlepší co se dalo dělat - ono to uteklo celkem rychle, v klidu jsem se naobědval a taky jsem se šel pokochat do potravin jak obrovský výběr potravin tam mají. Italské jídlo (jako připravené) mě nijak zvlášť neokouzlilo (jejich al-dente těstoviny považuju za nedovařené :)) ale ty možnosti, které mají v obchoďáku - tolik zajímavých, různých a od pohledu kvalitních surovin kolik si oni můžou koupit (a pro ně i za rozumné ceny), to jsem fakt záviděl. Zejména sekce čerstvých na ledu chlazených ryb a mořských potvor mě hodně lákala. Ale i sýry a jejich posciitta nebyla k zahození :)

Let domů byl opět na čas a v Praze jsem byl dokonce o pár minut dřív než bylo plánováno. Z letiště jsem chytl student agency autobus a v doma v Brně jsem byl v 7 večer jak na koni.

Itálie - 30.8. - Prezentace příspěvku

Pátek byl den, který byl opravdu z většiny ve znamení konference a to protože se právě v pátek odehrával PhD workshop, na kterém jsem i já prezentoval svůj článek.

Na konferenci jsem dorazil hned od rána - na keynote SDM. Týpek co to přednášel tak byl neskutenčý machýrek, přišel o 10 minut po tom, co to mělo začít (asi si spetl to pravidlo, že je dobré být na místě 10 min před začátkem ...) a jak začal mluvit tak si rozbalil sáček gumových medvídků a během toho co mluvil je začal žvýkat ... tohle mi přišlo ... řekněme nevhodné. Nicméně týpek věděl o čem mluví a ten talk byl zajímavý přestože jako člověka bych ho přetáhl ocelovou tyčkou, topic byl zajímavý a poslouchalo se to (když opomenu jeho machrování) dobře.

Pak jsem ještě chvilu zůstal na SDM, protože to byl víceméně workshop, který mě zajímal nejvíc, protože se týkal toho co děláme my. Zajímavou přednášku tam měla jedna holčina z Zurichu. Přednáška byla zajímavá ze dvou důvodů - jednak slečna byla zajímavá, mladá (řekl bych tak o 2 roky starší než já) a pěkná a druhak téma taky dávalo smysl.

Moje vlastní prezentace dopadla dobře. Dokonce lépe než bych čekal. Byl jsem až poslední v daném bloku, takže jsem si poslechl tři předchozí PhD prezentace. První měl Tomáš - ten ji měl hodně dobrou a taky zajímavou, protože se týkala similarity searche. Po něm šla prezentovat slečna z Řecka. Její přednáška byla zajímavá tentokrát jen z jednoho důvodu a to toho, že ta slečna byla fakt hezká. Bohužel nikdo moc nerozuměl tomu, co říkala, protože měla tak brutální akcent, že se to moc nedalo. Nicméně krom toho, že nikdo nevěděl na co se má zeptat v následné diskusi si to většina lidí užila, protože ji to prostě fakt slušelo. Potom následoval týpek, který mě docela uspal, což nebylo úplně vhodné vzhledem k tomu, že jsem po něm měl prezentovat. Nicméně mi to nahrálo do karet v tom, že jsem to měl připravené jen na 15 minut místo 30 jak to mělo být a nikomu nevadilo, že jsem to vzal věcně a krátce - naopak, lidi to pobrali a u mojeho paperu byla jednoznačně nejdelší diskuse, což bylo dobře. Nakonec to bylo 30 minut jak u ostatních, ale feedback a diskuse je lepší než tam žmoulat nějaké definice.

Po prezentaci jsme měl opět rande s Izou :) Chtěl jsem ji "vzít" na jiné místo, ale jinde buď neměli WiFi, nebo bylo zavřeno nebo tam ze zahrádky nebyl hezký výhled, takže jsme byli nakonec v té samé kavárně co předtím. Bylo to opět super. Rande se malinko protáhlo, takže jsem pak šel rovnou na sraz s Anett, se kterou jsme byli domluvení, že zajdem na večeři. Přidali se k nám jiní dva Němci, z nichž jeden byl starší (postgrad) a bylo vidět, že je schopný, ale taky ambiciózní (na můj vkus možná až moc), ale byl v klidu. Nejdřív jsme zašli jen tak na pivko, protože jsme ještě nebyli hladní a pak až na večeři. Ten němec dotáhl lidi ze svojeho labu (včetně svoje superviora) a najednou nás bylo 11. To by ničemu nevadilo, jen kdyby nás ti Němci nevzali do mega-fancy drahé restaurace. Já chápu, že jim je to šumák (jednak to pro ně není tak drahé, ale hlavně jim to platí škola) ale mě s Anett to tak úplně šumák nebylo. Navíc jsme ještě seděli tak nešikovně, že jsme s Anett byli relativně daleko od sebe, takže jsme museli většinu času poslouchat opět vědecké kecy o tom jaký mají research, odpovídat na otázky co za research děláme my atd. atd. No, dokázal bych si představit i příjemnější večeři, ale bylo to spoko :) Zdrhli jsme s Anett relativně brzo, takže cajk.

Itálie - 29.8. - Výlet do Dolomitů

Na čtvrtek jsem měl opět připravený výlet, opět to byl organizovaný trip autobusem, tentokrát do Dolomitů. Na tenhle trip jsem se těšil, protože hory jsou hory. Přestože mi bylo jasné, že to nebude nic ultimátního, protože to byl prostě výlet, kde většinu dne člověk jen sleduje okolí z autobusu a to není úplně styl výletů, které bych preferoval, ale bylo taky jasné, že toho člověk spoustu uvidí a dozví se od průvodce, takže se pak někdy v budoucnu bude vědět, kam se vracet.

Výlet začínal už brzo ráno - v 7:30 přijel autobus a zpět jsme se vrátili až v 7 večer. Celkově to byl výlet velice příjemný a hodnotím ho pozitivně. Celou cestu se opravdu bylo na co dívat. Hned ze začátku jsme projížděli přes Roveretto, Trento směrem na Bolzano, kde cesty lemovaly obrovské vinohrady a jablečné sady (tahle oblast je prý druhý největší dovozce jablek v celé Evropě). Vinohrady byly lemované horama (ještě ne Dolomity) a občas se na kopečku vyskyl nějaký ten starý hrad. Počasí vyšlo krásně, takže bylo vidět všechno hodně dobře.

První zastávka nás čekala u jezera Carezza - opravdu nádherné malé jezírko s výhledem na skalnaté Dolomity. Jezero mělo nezvyklou barvu - takovou zeleno modrou a krásně se v něm všechno odráželo. Měli jsme tam necelou hodinu, takže jsem si ho celé po ztezce obešel. hezká procházka (i když jak už to tak bývá u míst, kam se dá snadno dojet autobusem - spousta turistů).

Potom už jsme vyrazili do centra Dolomitů a po komentované obhlídce ze všech stran jsme měli druhou velkou přestávku v Sass Pordoi. Tam se dalo vyjet lanovkou až na vrchol, což byl taky super zážitek - lanovka je sice krátká, ale hodně prudká - je tam mezi horní a dolní stanicí převýšení asi 700 m. Nahoře pak jsem měl dost času si to tam projít a zajít i na místa dál od chaty, kde nebylo tak moc lidí. Dokonce jsem tam narazil na čechy, kteří tam natáčely borce jak skáče ve squirell suitu base jump - mazec.

Cestou zpátky jsme měli ještě malou zastávku v hezkém městečku, kde jsme ale měli volno jen 30 min, což bohatě stačilo, protože pokud tam člověk nechtěl nechat spoustu peněz (což já jsem skutečně nechtěl), tak tam nebylo moc co dělat :)

Itálie - 28.8. - konference, banquet dinner

tředa měla být ve znamení konference. Šel jsem tam hned ráno na keynote ... bohužel mě příliš nezaujala a tak jsem se sebral a šel se raději projít ven prozkoumat místa v Rivě, které jsem ještě neznal než začal track který mě zajímal - tj. security and privacy. Ve městě zrovna ten den byly trhy (bývají prý poslední středu v měsíci). Paradoxně mi ale ty trhy spíš vadily, protože díky tomu bylo v těch hezkých uličkách narváno spoustu stánků s blbostma a věcma, které mě nezajímaly a zakrývaly hezké budovy, které mě naopak zajímaly. Takže jsem šel trochu na okraj města, kde už trhy nebyly a kde pořád bylo spoustá hezkých věcí. Vrátil jsem se na 10:30, tj na ten security track. Musím říct, že jsem z něj byl malinko zklamaný, jen jedna přednáška stála za to - přednášel nějaký asiat z MIT (velice slavná a dobrá univerzita v US), jehož přednáška se jednak dobře poslouchala, protože uměl přednášet a taky to bylo dost blízko mému tématu, takže jsem rozuměl i obsahu (a hlavně mu na rozdíl od mnohých jiných přednášejících bylo i rozumět - jedné borce z Indie jsem např. nerozuměl seriózně ani slovo - dlouho mi trvalo než jsem vůbec identifikoval ten jazyk, kterým mluvila, jako angličtinu ...).

Protože poslednímu přednášejícímu z toho tracku bylo opět houby rozumět, šel jsem dřív na oběd do kongresového centra - ukázalo se to jako dobrý tah, protože bylo dobré tam být v době, kdy byly stoly plné a člověk si mohl vybrat a ochutnat ze všeho. Obědy měli vyřešené hodně dobře. Bylo to v obrovském party stanu (tam kde byla v pondělí ta žranice s party), byly tam velké luxusně prostřené stoly a obrovské švédksé stoly se vším možným. Mě jako vždy zaujaly hlavně obří krevety - těch jsem se naládoval jak za mlada. Ovšem ani další věci jako králičí roládka, prosciutto na všechny způsoby, carpaccio, capreza, atd. nebyly vůbec k zahození. Byla taky k dispozici spousta ovoce (překvapivě ale celkem málo zeleniny) a jako dezert dávali luxusní zmrzlinu. Na pohodu raut. Co jsem ještě ocenil hodně - během celé konference tam byly holky u odšťavňovačů, které servírovaly čerstvou šťávu z pomerančů - boží!

Po obědě jsem se rozhodl nejít na další tracky, protože se netýkaly moc toho co mě zajímá a hlavně bylo venku krásně a Riva skýtá spoustu možností pro dělání všeho jiného než sedět zalezlý na konferenci s bandou IT borců, kteří se numí bavit o ničem jiném. Takže jsem u stolu před Tomášem a Endrem nahodil nápad, že se půjdem projít nahoru na kopec na ten hrad na vyhlídku na město. Neujalo se to u nich s nijak velkým nadšením, ale mě to bylo vcelku jedno, protože jsem byl rozhodnutý, že půjdu tak jako tak. Nakonec se ale Tomáš přeci jen rozhodl přidat se a tak jsme si to vyčupali nahoru ve dvou. Svižnějším krokem jsme byli nahoře za 30min. Trochu mě mrzelo, že jsem neměl lepší boty na to, abych si vyčupal až nahoru ke kostelu, který byl další hodinu cesty (problém byl, že to už bylo hodně steep a po nestavilní cestě, kde bych se v těch botech, co jsem měl, zabil).

Po procházce jsem měl rande s Izou :) Protože mě mrzelo, že nemohla jet se mnou (a mrzelo mě to o to víc kdykoli jsem viděl nějakou krásnou kavárničku se super výhledem na okolí), dohodli jsme se, že si dáme virtuální "informatický ples" rande. Takže jsem vzal notebook a šel do kavárny hned u jezera, která měla WiFi. Bylo to moc hezké prostředí, protože bylo z tama vidět jak jezero, tak hory (dokonce s tím hradem) a ještě věž hradu a z jedné strany byla hezká úzká ulička s okenicemi. Prostě místo, které by se ji líbilo. Byli jsme domluvení na 15:00. Objednal jsem si latté, poprosil o heslo na WiFi a pustil videochat na skypu :D To by samo o sobě ještě nevypadalo tak divně v kavárně, ale co to udělalo mega funny bylo to, že Iza neměla ani mikrofon, ani kameru, takže já jsem mluvil a ona jen odepisovala :D Lidi se na mě dívali dost divně, že mluvím nějakým divným jazykem do počítače a nedostávám žádnou odpověď. Ještě divnější pak bylo, když jsme "šli na procházku", vzal jsem noťas kamerou (a tím pádem obrazovkou) dopředu a šel jsem Ize ukázat okolí. To se lidi dívali ještě divněji (kdo by to byl čekal, že?! :D). Bylo to ale super rande a udělalo mi to dobrou náladu na zbytek dne.

Rande bylo trochu delší než jsem čekal, takže na odpolední blok přednášek jsem přišel asi o 30 min později. Nicméně vůbec jsem toho nelitoval, protože přestože to byly přednášky firem (Industry vision), kde přednášeli lidi z MS, Google, FB, IBM, atd. stálo to hodně za prd. Firmy tam poslali lidi, kteří jednak neuměli přednášet a druhak většinou neřekli vůbec nic zajímavého. Byl tam i Tomáš a shodli jsme se na tom, že to byl fail. Naštěstí pak už se jen čekalo na večerní banquet dinner. Tato luxusní večeře se odehrála v Casino Royale budově v městečku Arco (asi 5 km od Rivy), které je hodně známe u nás hlavně v kontextu lezení - spousta kamarádů tam jela lozit na skály (a dost chápu proč :)). Budova Casina byla mega luxusní a celá ta večeře byla v hodně luxusním a buržoustském stylu. Hrála nám živá hudba, večeře byla pětichodová, byl tam neomezený přisun vína a ovoce. No a tak to má být! :D

Jako předkrm byla nějaká luxusní krůtí šunka (nějak speciálně připravená) na polštářku ze sýru a jablek (mega dobrá kombinace!!), následovala grilovaná zelenina, rizotto - to byla rýže (na můj vkus trochu nedovařená, ale oni ti Italové obecně mají věci na můj vkus nedovařené - jak rýži tak těstoviny) omaštěná rozpuštěným nějakým dobrým sýrem - bylo to dobré. Následovaly chody jako králičí rolka s bramborem, ovoce, sladké dezerty - nevím jak se ty věci jmenovaly a bylo toho fakt mega hodně. Poslední chody jsem jedl už jen protože jsem správný Čech a přece to nenechám na talíři :D Anett měla menu hodně jiné, protože je vegetariánka s alergií na mléčné výrobky, takže je defacto vegan a vždycky je tam musela několikrát vracet, když ji donesly věci s masem nebo sýrem. Ale vždycky to nějak dopadlo a některé její věci dokonce vypadaly lépe! (ale obecně je to podle mě morda být vegan, na spoustě míst nemá vůbec na výběr a je ráda, když je tam aspoň jedno jídlo, které je vhodné).

Po jídle jsme byli tak zničení, že jsme se sotva hýbali, ale řekl jsem si, že by byla škoda se neprojít po večerním Arcu, takže jsme se s Anett a Tomášem šli trochu po městě porozhlédnout - opravdu krásné město (ale je vidět, že hlavně pro bohaté turisty).

Někdy po desáte přijel první bus, který nás vzal zpět do Rivy - byli jsme tak unavení, že jsme jeli tím prvním. Spalo se hodně dobře, ostatně jako vždy po tak dobrém tlačiči.

Itálie - 27.8. - Výlet kolem Lago di Garda

Ráno mě čekal výlet kolem jezera. Byl organizovaný přes konferenci, takže to bylo autobusem a s průvodkyní. Byl jsem tam samozřejmě nejmladší, takže se nedalo moc s nikým bavit. Tzn. neužil jsem si to tak, jak by se dalo, kdybych tam byl s někým. Ale jinak to bylo parádní. Viděl jsem spoustu krásných míst. Objeli jsme prakticky celé jezero dokola. Část ze Saló do Sirmione (ostrov na jihu jezera) jsme jeli na lodi. Všechny ty vesničky kolem co jsme navštívili byly naprosto kouzelné. Úzké uličky, staré spojené baráky (tak správně staré - ne zničené, ale ne zrekonstruované tak, aby nevypadaly staře) s dřevěnými okenicemi, všude kavárny a všude plno zeleně. Bylo to opravdu megakouzelné - hlavně Sirmione.

Dost jsem ocenil to, že jsme měli průvodkyni, protože říkala věci, které bych se neměl vůbec šanci dozvědět. Hodně mě zaujaly informace o Mussolinim, který právě u jezera Garda měl svoje sídlo za 2. světové války - právě v městečku Saló (taky se republika v období 1943-45 jmenovala neformálně republic of Saló). Viděli jsme budovu, kde bydlela Mussoliniho rodina a taky luxusní sídlo, které zářidil svoji milence.

Z výletu jsme se vrátili později než bylo plánováno - někdy kolem 19:00. S Anett jsme se domluvili, že zajdem na pizzu. Zašli jsme do blízké restaurace, pizza bylo dobrá (nebyla nějak mega lepší než dobrá pizza co se dá koupit i u nás, ale měla fakt dobře udělané okraje, takže jsem s chutí snědl i je), dali jsme si i pivko (drahé a slabší - ale od Italů jsem ani nic jiného nečekal :)) a dobře si pokecali.