Po loňském nadšení lidí z firmy se jen zaprášilo a letos jsme měli velký problém sehnat lidi, kteří by chtěli dračí lodě jezdit. Nakonec jsme byli nuceni spojit se s Honeywellem, abychom vůbec sestavili loď. Je to docela smutné, že jsme s Kentica nevytáhli 20 lidí, kteří by pádlovali. Je pravda, že je teď období státnic a tak a spousta lidí nechtěla právě kvůli tomu, ale kdo teď nemá statnice, že? :)
Každopádně s lidma z Honeywellu jsme tu loď nakonec sestavili a začali chodit na tréninky - no začali chodit na tréninky ... před dnešními závody byly ty tréninky tři, že ... a to navíc takovým způsobem, že na každém tréninku pokaždé dost jiná sestava ... takže o nějaké sehranosti nebo tak se moc nedalo mluvit :) Jako nejzkušenější pádlovač jsem byl háček (ano, správě - když já jsem nejzkušenější, jak to asi může vypadat :D) Blbé bylo, že druhý háček na pravé straně se na každém tréninku změnil ... nakonec se to ustálilo na Jurajkovi, který se velmi osvědčil. Velkým pozitivem byla bubenice Miluška, kterou jsme docela o haluzi splašili. Není ani z Kentica ani z Honeywellu, prostě se na jednom tréninku ochomítala v loděnici (začala s dračími loděmi letos a pádluje pro Brněnské draky) a my ji poprosili, esli by nám nezabubnovala. A byla to dobrá volba - je to super holka, která se strašně pěkně usmívá a co si budem povídat, když je před váma pěkná baba, tak je ta motivace pádlovat pro všechny silnější :) Navíc je taková enthusiastic a nevadí ji, že jsme lemry :D
Každopádně k dnešním závodům ... To hlavní bylo sehnat vůbec posádku ... byl to trochu problém, protože je nějaké stálé jádro 10 lidí, ale těch dalších 10 bylo potřeba sehnat. Tím, že jsme dotáhli ještě známé byl tým Hontico na světě! (ano z tohohle názvu si moderátor hodně často dělal do mikrofonu prdel :D)
První rozjížďka se nám vůbec nepovedla. Nechali jsme se příliš unést závodní atmosférou a dali si plán, že budeme dělat krátké záběry velkou frekvencí (tak jak se to v profi závodech dělá) ... my s Jurajkem jsme teda nasadili tempo, první polovina lodi v pohodě, ale druhá totálně nestíhala a akorát to vyústilo v to, že se zadek komplet rozhodil a zajeli jsme na posledním místě z naší rozjíždky (nicméně pořád s nijak tragickým čas - 57s). Jiné týmy v jiných rozjížďách měli klidně i něco přes minutu a nejlepší měli 53s, takže žádná tragédie, každopádně spokojeni jsme vůbec, ale vůbec nebyli a hlavně Gábina z toho byla mrtě nervozní. Zejména z nějakých borců z Honeywellu, kteří to mrtě nedávali. Naštěstí jsme měli nějaké náhradníky a mohli jsme vystřídat, takže jsme borce nenápadně vyřadili. Každopádně hlavní co jsme udělali byla změna taktiky. Nemá cenu, aby první polovina lodi bušila a druhá ani nestíhala dávat pádlo do vody a tak akorát brzdila. S Jurajkem jsme dali nižší frekvenci a delší záběry a dobře jsme udělali. Druhá rozjížďka se nám hodně povedla - v první polovině jsme dokonce jeli mega dobře, v té druhé už jsme trochu víc zaváhali, takže jsme nakonec z dané rozjížďy byli třetí, ale s krásným časem 54s, což už je na amatérský tým rozumný čas. Tenhle výsledek nás vyhoupnul na 11 místo z 19 a tím pádem dostal do boje o 9-12 místo. Mega luxusní výsledek pro nás. Potom co jsme dojeli a dozvěděli se ten čas to byl neskutečný booster nálady. Dali jsme vítězné pokřiky a nálada se vyhoupla brutálně nahoru. Bylo to úplně super.
Tohohle ndšení bylo třeba využít a začít lidi lámat na odpolední závod na kilometr. Ani jsem to nečekal, ale většina lidí souhlasila a vypadalo to, že z týmu zbyde alespoň 14 lidí, kteří by jeli ten kilák (překvapivě z Kentica jsme zbyli jen dva, zbytek byl Honeywell nebo známí). Miluška též chtěla jet, její kámoška taky a těch pár lidí jsme si říkali že už někde splašíme z jiných rozpadlých týmů, protože je to klasika u těch amatérských týmů, že se po 200m závodech rozpadnou a pak kilák jedou takové směsky :)
Každopádně čekala nás ještě poslední rozjížďka (finále C) na 200m závodě o to 9-12 místo. Dost jsme si věřili, že bychom to na tu devítku mohli vytáhnout. To se bohužel nepovedlo a skončili jsme z dané rozjíždky těsně poslední, takže celkové pořadní je 12 z 19. To je ale na náš tým mega úspěch, protože většina lodi na tom seděla podruhé nebo potřetí v životě a někteří poprvé :) Sotva jsme vystoupili z lodi a dali si vítězný pokřik za náma přišla Miluška, že ji poprosil nějaký jiný tým jestli by jim neodbubnovala a jestli by dva od nás nešli s nima zapádlovat finále B (o 5-8 místo), protože jim borci odpadli. Tak jsme se s Miluškou a Pepou sebrali a šli jsme si dát další 200m mordu.
S Hybrid týmem (tak se jmenovali) to byla jiná liga - posadili nás do čtvrté řady řekli nám jak mají zvykem se rozjíždět, dojeli jsme na startovní lajnu a jelo se. A to byla jízda - synchron byl mrtě dobrý, všichni dělali co měli a pádlovalo se svižněji - s tím co jsem jezdil kdykoli předtím s naším týmem nebo před dvěma lety za Masaryčku se to nedalo srovnat. Fakt jsem si skvěle zapádloval a měl z toho hodně dobrý pocit, který byl umocněný tím, že jsme tu rozjížďku suverénně vyhráli a pomohli tak Hybridům vyhát finále B (tj. dopomohli jsme jim k celkovému pátému místu).
Pak jsme si šli dát s Pepem nějakou kofolu a krkovičku na grilu, abychom doplnili energii. Začal pohodový zevling na přehradě, kochání se místní faunou v krásném počasí a vůbec mega pohodička. Když se blížil start závodů na kilák začalo shánění lidí ... Bylo to hodně hektické (s pepu jsme obešli snad všecky týmy co tam byly :D) a do poslední minuty jsme nevěděli, jestli vůbec vyjedem, protože nás nebylo dost. Dokonce jsme s Pepou šli lovit i lidi, kteří právě kiláček dojeli v předchozí rozjížďce a přemlouvali ať si někteří s náma dají ještě jednou :D Překvapivě se jim moc nechtělo :D Každopádně dva se chytli a předtím už jsme sehnali dalších pár lidí (ze všech různých týmů), kteří byli ochotni si s náma dát kiláček, takže Hontico vyjelo na start i na kilometr!
Místo Milušky bubnovala nějaké její kamarádka z jiného (profi) dragon boat týmu a Miluška šla na pádlo. Jurajko na kilák už nebyl, takže pravého háčka dělal Pepe. Dali jsme velmi rozumné tempo, tak že nebylo ani nijak pomalé, ale ani jsme nepřepálili, takže jsme vydrželi v tempu celou dobu a podařilo se nám předjet jedny soupeře. V naší rozjížďce jsme sice skončili třetí, ale měli jsme lepší čas než všechny lodě z předchozí rozjížďky, takže už bylo jasné, že budeme lepší než minimálně pět dalších týmů. Byli jsme mrtě spokojení a dali si dva vítězné pokřiky :) No a pak se šlo na zasloužené pivko.
Super sobota, jak má být! Víc takových dnů.
