sobota 4. prosince 2010

Beer brewing vol 2

Ve středu večer, hned po té open art academy jsme se s Pepou vydali za Johannesem. Ten nám totiž den předtím říkal, že už je čas pivečko stáčet.


Doma jsem do krosny naházel padesát malých flašek od piva (dala mi je Sandra - měla jich po té party na bytě hafo ... byla ale morda to všechno vymít) a vyrazili jsme jak praví češi s opravdu hodně cinkajícím baťůžkem. Vzhledem k tomu, že byla kosa jako prase a Johannes bydlí hodně daleko, rozhodli jsme se, že pojedeme busem. Taky jsme se rozhodli, že za to fakt nechceme platit a tak jsme si půjčili bus cards od kamarádů, kteří je mají. Jak už jsem se zmiňoval ty busy a tramvaje tady zas taková výhra nejsou, protože se totálně neřídí podle jízdního řádu a tak jsme hodně dlouho čekali (a mrzli) na zastávce.


Když jsme dorazili k Johannesovi na byt, byl tam jen Vinc, ten ale též měl know-how a tak jsme začli stáčet a zazátkovávat. Byl to hodně fun a fest jsem si celý ten proces užil. Vinc nás navíc přivítal horkým čajem s výborným rumíčkem - Stroh (šedesátiprocentní pozdrav z Rakouska).


Nejprv jsme do všech lahví dali trochu cukru (méně než jedna čajová lžička do každé lahve) - to proto aby se vytvořil plyn a to pivečko mělo pěkně pěnu. Pak se to nastáčelo do lahví a pak zazátkovalo ... no a pak se testovalo ... (během toho přišel i Johannes s Jacobem)


Tak nějak jsme pořád testovali až jsme si uvědomili, že totálně jede poslední tramvaj, kterou musíme stihnout, protože v nočních spojích neplatí bus card ... Tramvaj jsme stihli, ale přípoj na bus do Moholtu už jaksi ne ... poslední bus jel deset minut předtím než jsme byli na zastávce ...


Každopádně - už v tramvaji se nás chytl jakýsi děda, který byl totálně unešený z toho jak si každý táhneme basu piva, v baťůžku nám to cinká a jak jsme veselí ... Dal se s náma do řeči a když se dozvěděl, že jsme z Česka, byl ještě víc nadšený, bo má rád české pivo. Říkal ať s ním nastoupíme do busu číslo 8, který sice jede do Steinenu (což je dost daleko od Moholtu), ale že nás to aspoň trochu přiblíží. Tak jsme nastopili a děda si na chvíli odskočil za řidičem a když se vrátil tak nám oznamoval, že to ošéfoval. Že máme zůstat v tom autobusu, jet až na konečnou a že nás řidič potom hodí do Moholtu. Mazec.

Ono tahat to pěšo v té kose do kopce do Moholtu by byla neskutečná morda (tady ty basy vůbec nemají dělané tak bytelně a kvalitně pro přenášení jako české basy, ty držáky řežou do prstů ... tady si lidi asi jen tak nevyjdou na procházku městem se dvěma basama piv :))

Když jsme dorazili domů, byli jsme už docela společensky unavení, ale chytl nás totální hlad, tak jsme se s písní na rtech vydali ke mě na byt natlačit nějaké párky ... k tomu jsme samozřejmě museli otestovat jak je na tom pivečko s tvorbou pěny a tak jsme si každý jedno otevřeli ... po těch párcích jsme pořád měli hlad a tak jsme se opět s písní na rtech přesunuli k Pepovi a natlačili nějaké burgery. Domů jsem se pak vrátil někdy po třetí hodině a byl jsem rád, že jsem zalehl a spal ...

Žádné komentáře:

Okomentovat