pondělí 13. prosince 2010

Rozlučka se Sandrou :(

Tak a je to tady, začíná to nejhorší období - loučení. Lidi začínají pomalu odjíždět a rozprchat se do všech stran světa. I mně samotnému už zbývá jen 8 dní ... kdykoli si to uvědomím, mám z toho depku :( První loučení už bohužel proběhlo v neděli - se Sandrou. S Pepou jsme se rozhodli, že uspořádáme velkou společnou večeři na rozloučení se Sandrou u něho na bytě. Sotva jsme se nadáli, bylo pozvaných 20 lidí ... docela jsme měli strach, jak se všichni vlezeme, protože naše byty jsou dost malé.


Na vačeři jsme plánovali dvě hlavní jídla - pro vegetariány něco jako sójovou čínu (kung pao) s rýží a pro ostatní jsme koupily dvě velké jehněčí nohy. K tomu dušená mrkev na másle a vařené nebo opékané brambory, každému podle chutí.


Začli jsme s přípravou docela brzo, protože nás čekalo vaření pro 17 lidí. Nikdy jsme ani jeden z nás pro tolik lidí nevařili :) Protože jsme chtěli jít s Meg ještě před tou večří jít na lyže - chtěla vyzkoušet běžky, tak jsem ještě předtím šel k Pepovi pomoct mu nakrájet zeleninu, brambory a vůbec udělat přípravy tak, aby se to už pak dalo jen péct / vařit / dusit.


Před čtvrtou jsem skočil k Sandře půjčit běžky pro Meg a vyrazili jsme. Sněhové podmínky byly super, protože celé dopoledne sněžilo. Nicméně běžky moc Meg nenadchly (ony ji totiž byly trochu menší boty a tak to nemohlo být moc comfortable), každopádně chce to zkusit ještě jednou až bude lepší výbava.


Po běžkách jsem opět zamířil k Pepovi finišovat večeři. Lidi jsme měli pozvané na 6 hodin a docela se nám to i povedlo načasovat. Vegetariánské jídlo bylo hotové komplet, na nohy se ještě muselo čekat 30 minut na dopečení, ale to vůbec nevadilo, protože stejně hlavní osoba - Sandra - přišla o 20 minut později.

Bylo to dobré, povedlo se to obojí, ale nutno říct, že ta čína byla dokonce lepší než maso ... Rozhodně byla i populárnější mezi všemi, každopádně i o jehněčí byl zájem, to ne, že ne :)

Lidi donesli parádní dezerty, takže jsme všichni byli krásně plní. Všechno bylo naprosto super - do desíti hodin. Pak už Sandra musela jít na vlak a přišlo loučení ... :( Ta holka mi bude strašně chybět. Pořád si nechci připustit, že tady už není. Mám pořád pocit, že ji prostě zavolám a půjdem na běžky, stavím se k ní na byt ... ale už to nejde :( Docela to se mnou zahýbalo :(


Ještě s Meg odjíždíme ve stejný den ... aspoň, že spolu můžem távit čas až do poslední minuty ... bude to morda se rozloučit :(

Žádné komentáře:

Okomentovat