Neděle - Free stuff, frisbee, procházka k jezerům

Na neděli jsem měl naplánované, že ji víceméně proflákám. Chtěl jsem se pořádně vyspat (to se povedlo, po sobotě jsem byl docela unavený a tak jsem usnul už o půl deváté a vzbudil se kolem půl osmé ráno), uvařit si dobrý oběd, přečíst knížku.

[Obraz Doriana Graye i Kočku na rozpálené plechové střeše jsem dočetl ještě před Lofotama, takže jsem si minulý týden byl v knihovně pro novou várku - opět jsem vsadil na Wildea, tentokrát hra "Importance of being earnest", do češtiny se to myslím překládá jako "Jak je důležité míti Filipa". Je to hodně dobrá hra - celkově Wildeův styl se mi líbí. Strašně rád bych si na to zašel do divadla, doufám, že to v Brně někdy budou hrát ...]

Zajímavou událostí neděle bylo rozdávání "free stuffu" v basementu ESN (měly se rozdávat polštáře, přikrývky, ručníky a jiné užitečné věci). Dozvěděl jsem se o tom nezávisle alespoň ze dvou zdrojů ... free stuff tady obecně dost letí a to tak, že v každém ročním období ... když je někde něco zdarma slétnou se tam studenti jako vosy ... samozřejmě nedělní akce nebyla výjimkou a tedy když bylo napsáno, že to začíná ve dvě, bylo nutné tam být už 13:40 ... s Mandy jsme byli mezi prvními deseti (Sandra s Alicí dokonce v první pětce) ... vzhledem k počtu lidí to organizátoři otevřeli už 13:50 ... lidi se začli tlačit až to pěkné nebylo (a vzhledem k tomu, že ten basement má tak 10 metrů čtverečních to byla docela morda) ... popadl jsem polštář a velký ručník, to byly první věci, které jsem potřeboval a byly poblíž. Nemělo cenu se tam dál motat, protože nebyla šance se tam k něčemu jinému dostat, takže jsem po 20 vteřinách vypadl a venku čekal na ostatní ... neměl jsem na to nervy se tam mačkat. Mandy tam bojovala docela dlouho a krom věcí pro sebe ukořistila i něco pro mě - prostěradlo a povlečení na polštář a peřinu ... (to děvče je fakt zlaté, přesně to byly věci, které jsem potřeboval!!). Celá akce měla trvat do 16:00 ... naprosto směšné ... už 13:55 tam nebylo vůbec nic ... a to doslova, nic ... lidi, kteří přišli 14:00 už viděli jen prázdné krabice.

Ráno po snídani jsem zašel do počítačovky pořešit nějaké maily, zavolat po delší době domů atd. Když jsem se objevil online, napsala mi Pauline jestli bych nechtěl něco podniknout - že je venku hezky a nechce se jí být doma. Tohle se mi líbí, tady se člověk prostě nenudí - vždycky je poblíž někdo, s kým se dá něco podniknout! Půjčil jsem si od Pepy frisbee (ten je momentálně nemocný, tak nic podnikat nechtěl) s tím, že si s Pauline i zaházíme. Byli jsme domluvení, že se sejdeme po té akci "free stuff". Alice s Tabeou si s náma chvilu poházely frisbee v Moholtu, obě se ale pak chtěly jít učit, takže na hike (no spíš procházku) jsme vyšli jen já a Pauline.

Nechtěli jsme jít žádnou hardcore trasu, protože já byl unavený ze sobotního většího hiku a Pauline ze sobotní mordy na kole, kterou si dala. Vyšli jsme směrem do Dragvollu s tím, že se projdem k jezerům na východě. Bylo to super, s Pauline se jde víc než dobře, protože má hodně dobré tempo a je s ní pohodka. Prošli jsme se kolem jezer, v tom počasí to fakt stálo za to - je potřeba takového počasí využít dokud to jde - až tady bude sníh a pořád tma, bude hůř :) Po dvou hodinách jsme se pomalu začli vracet domů.

Doma jsem po týdnu konečně zase potkal Meg - vrátila se z výletu kolem Stavangeru. Jsem moc rád, že je zpátky, hned je na bytě veseleji. Ukázala mi fotky - docela mazec, tady v Norsku snad fakt není místo, které by nestálo za to se tam podívat ... Dnes večer máme u kamarádky Meg sraz ohledně našeho společného výletu k fjordu na severu ... těším se na ten výlet :) Taky doufám, že s náma Meg pojede na výšlap na Galdhøppigen ... má zrovna tento víkend narozky, a oslavit to na nejvyšší hoře skandinávie by bylo cool :)

Sobotní hike

V pátek večer jsme byli domluvení s holkama (Alice, Sandra, Tabea) na movie night. Sešli jsme se u Alice (má největší gauč na bytě :) a zkoukli film.

Ještě před filmem jsme začli pořádně plánovat náš trip na Galdhøpiggen (nejvyšší hora Norska - 2469 m n.m.). Chceme tam jet příští víkend. Vypadá to hooodně moc dobře, fest se na to těším. Doufám, že vyjde počasí. Krom tohohle tripu jsme ještě se Sandrou a Tabeou pořešili plán na sobotu (Alice se chtěla učit, tak s náma nakonec nešla) - v rámci tréninku na mordu v podobě výstupu na Galdhøpiggen, jsme se rozhodli, že sobotu strávíme venku, jak jinak než na hiku :) Rozhodli jsme se jít do oblasti Bymarka (západ od Trondheimu).

Vyšli jsme dost brzo - se Sandrou jsme měli sraz po osmé v Moholtu, jeli jsme do centra k Tabee, kde jsme pak jeli tramvají na konečnou (k jezeru, kde jsme si během orientation weeku byli zaplavat). Prošli jsme toho docela hodně, byl to dobrý hike - hlavně nám neskutečně přálo počasí - opět jeden z nádherných slunečných dnů (mám tady na počasí fakt takové štěstí, že mám pocit, že až se vrátím do ČR, tak bude tři měsíce v kuse pršet na oplátku :)) Hlavní cíl byl výšlap na kopec zhruba 550 m n.m, byl odtud nádherný výhled na město, na fjord ...

Cestou jsme potkávali docele málo lidí, takže o to lepší to bylo. Nádherné počasí, žádní lidi, docela dobré tempo a chvilka mordy při výšlapu na vrchol ... ideál :) Celkově to byl zhruba 5ti hodinový hike (nepočítám cestu městem)

Čtvrteční lezení a nakupovaní ve Švédsku :)

V středu v kavárničce mi Pepa s Petrou a Alicí nabídli, že bych si s nimi mohl jít ve čtvrtek zalozit na stěnu do Dragvollu. Oni všichni mají svoje sedáky, takže mi mohli sedák půjčit. S lezačkama jsem to pořešil tak, že jsem si vypůjčil jedny bezprizorní, které ležely u vstupu do místnosti se stěnou :) Byly mi teda trochu větší (jako byly mi akorát, ale lezačky by měly menší). Ležely tam i před dvěma týdny, kdy jsme se tam byli s Pepou jen tak podívat. Tzn. jsou to v podstatě moje lezačky :)

Pepa se vyprdnul na krypto přednášku a tak tam s Petrou a Alicí byl už od půl jedenácté. Já na přednášku jít chtěl a tak jsem tam dorazil až o čtvrt na dvanáct. Za vstup by se správně mělo platit i když jsme členové NTNUI, 20 NOK za vstup ... nicméně nikdo to nikde nekontroluje, takže se v nás probudil pravý český spořivý duch a na placení jsme se všichni (nezávisle na sobě, protože jsme každý přišli v jinou dobu) vykašlali :)

Po lezení jsem byl domluvený se Sandrou, že zajedeme do Švédska na nákupy :) Ano, čtete správně. Do Švédska. U Moholtu totiž zastavuje free bus, který jede hodinu a půl a vyloží člověka v obchodě, kde může nakoupit. Pointa celé věci je v tom, že ve Švédsku je levněji (některé věci jsou rapidně levnější) a člověk nemusí řešit žádná cla a podobné blbosti, když použije ten bus.

Co mě dost překvapilo byla velikost toho obchodu. Očekávali jsme něco jako obrovské nákupní centrum, kde bude zboží všeho druhu ... Týpek nás ale vyložil in the middle of nowhere, kde byl malý obchůdek s potravinami, menší než potraviny u našich kolejí :)) Každopádně cesta se tam fakt vyplatila, protože např. kuřecí prsíčka tam stojí 50 švédských korun za kilo. V trondheimu je to 100 NOK za kilo ... navíc švédská koruna je méně než norská, takže je to v konečném důsledku ještě méně než poloviční cena ... nakoupil jsem tři kila. Donesl jsem si taky uzené koleno, štangli salámu a hermelín. Všechno jsme to kupovali v obrovských baleních a se Sandrou jsme si to rozdělili, protože pro jednoho by některá balení byla příliš velká.

Lidi tam taky hodně jezdí nakupovat alkohol, zejména pivo - samozřejmě s českými cenami se to pořád nedá zdaleka srovnávat, ale porovnání s norskými cenami je už zajímavější.

Před cestou jsem se trochu bál, že celkem tři hodiny v buse mě zabijí, protože je to docela dlouhá doba ... Musím ale říct, že mi cesta utekla strašně rychle protože jsme se Sandrou pořád měli o čem bavit a cestu jsem si nakonec víc než užil. Nevím už ani jak jsme na to došli, ale začli jsme řešit pohádky a Sandra mi jednu typicky německou povyprávěla - bylo to na cestě zpět, kdy se už stmívalo a byly vidět červánky - ideální doba na pohádku :)

Teď můžu říkat, že jsem navštívil Švédsko :) Bohužel ani jeden z nás s sebou neměl foťák, takže nemáme průkazný materiál ... ale fakt jsme tam byli :)

Taky jsem poprvé za svůj pobyt tady potkal někoho ze Slovenska. Bavili jsme se se Sandrou o tom, že slovenština a čeština je hodně podobná a že nemáme problém si vzájemně rozumět. Holčina, co seděla za mnou, na mě zkusila nahodit něco slovensky a já se samozřejmě chytl :) Chviličku jsme se pobavili ve své mateřštině a pak jsme přepli zpět na angličtinu, aby rozuměla i Sandra. Sám nemám rád, když se tady lidi baví ve svých jazycích a já jim nerozumím, tak se snažím to nedělat.

Lofoty - 5., 6. den (19. - 20. 9.)

Neděle byla pro nás posledním dnem na Lofotách. Ráno jsme se rozloučili s Pascalem & spol. ještě před snídaní, protože v našem tábořišti bylo fakt hodně vlhko a kosa a my, rozmazlení ze slunných písečných pláží s nádherným výhledem, jsme chtěli posnídat na nějakém hezčím místě. Alice zůstala s Pascalem, protože si chtěla taky trochu zalozit, takže jsme vyrazili jen my čtyři (Pauline, Camille, Andreas, já). Trajekt ze Svolvær nám jel až v 16:00, takže jsme ještě měli dost času na to něco podniknout. Plán byl půjčit si někde loďku / kánoe / kajak ... zkrátka jít na vodu.

Náš plán bohužel dost ztroskotal, protože mimo sezónu byla spousta půjčoven zavřených a v dalších dvou měli zrovna tento víkend dovolenou. Zkoušeli jsme dokonce i nějaké soukromé loďky. S Andreasem jsme zazvonili na jeden barák, u něhož byli tři loďky, přesně podle našich představ ... Týpek nám otevřel, začli jsme nenápadně otázkou, esli neví, kde bychom mohli nějakou loďku půjčit (i když jsme věděli, že to nikde nejde, protože jsme všechna místa v okolí už měli projeté a ověřené) a pak jsme pozvolna přešli k tomu, esli by nám náhodou nechtěl loďku na chvíli půjčit / pronajmout ... Bohužel to nevyšlo, protože už měl ty loďky zazimované, takže nechtěl aby znova šly do vody ... ale i kdyby zazimované nebyly, nevím esli by nám je půjčil ...

Selhání našeho plánu s loďkou nás trochu rozhodilo a nakonec jsme nic kloudného nepodnikli. Zevlili jsme jen tak v autě po okolí, dali si malou procházku podél pobřeží a poobědvali. Kolem třetí jsme dorazili do přístavu, kde už na nás čekala Alice, která tam dojela busem. Ta si lezení užila maximálně, takže neděli měla z nás všech asi nejlepší. Navíc se začalo zatahovat a tak jsme si znovu vážně uvědomili, jaké jsme měli mega štěstí, že všechny dny předtím jsme měli tak krásné počasí ...

Koupili jsme si lístek na trajekt do Skutviku (tentokrát to bylo trochu levnější, protože cesta trvala jen dvě a půl hodiny - stálo to 620 NOK se vším všudy, za auto i za osoby v něm). Na cestu jsem vytáhl poslední zásoby čokolády (čokoláda z eurotripu od Meg) ... z nějakého důvodu nás to naspeedovalo a začala panovat hodně veselá nálada, takže to bylo fajné. Cestu na trajektu jsem si dost užil - většinu doby jsem byl venku na palubě a pozoroval okolí a mizející Lofoty ... dost foukalo a tak ostatní po chvíli šli dovnitř (já byl v pohodě, softshell opět ukázal své kvality!) a prospali většinu cesty. Já chvíli spal taky (asi půl hoďku), ale vedle mě si hrála jakási děcka, která byla hlučná (což mi nevadilo). Čas od času ale zavadili o mé nohy, což už mě ze spánku vyrušilo ... takže jsem šel zase ven :)

Zhruba v 18:20 jsme dojeli do Skutviku ... tam nás čekala už jen vidina dvanáctihodinové mordy v autě ... Opět to odřídila Camille, Pauline a Andreas. Jednu dobu jsme měli fakt krizi ... všichni byli unavení, ale nemohli spát, bolelo nás celé tělo a byli jsme hladní - čas na večeři! :) Zastavili jsme na benzínce a na přilehlých lavičkách jsme vybalili naše náčiní a udělali poslední těstoviny s omáčkou, tuňákem (nejsem si úplně jistý do jaké míry je legální a bezpečné používat plynové vařiče 20 metrů od benzínky, ale nikdo si nestěžoval ... :)) Já jsem pak ještě klasicky umyl všechno nádobí (stejně jak jsem to dělal po celou dobu našeho tripu, tj. vzal jsem poslední zbytky chleba a pořádně jsem všechny hrnce a talíře vytřel :)) Večeře nás všechny hodně vzpružila a zase zavládla veselá nálada, kdy jsme si projeli všechny fráze vzniklé během výletu (něco jako "no kidding" po puťáku v Jeseníkách, tady jich ale bylo víc ;))

V pondělí v šest ráno jsme zaparkovali před Bunnprisem u kolejí. Rozebrali jsme si věci z kufru. Camille se nabídla, že vezme všechno nádobí a hodí to do myčky (bydlí na privátě) a že nám to donese ve středu na sraz v kolejní kavárničce. Rozloučili jsme se a totálně ospalí a špinaví jsme se rozešli s vidinou dvou věcí - sprchy a postele ... :)

Relevantní album zde: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Lofoty_-_5._den_19.9._-_Stepan/

Lofoty - 4. den (18.9.)

Noc na pláži byla asi nejlepší z celých Lofot, byl jsem vyspaný lépe než dobře. Hned od rána jsme se vzbudili do jasného počasí a tak už smotná snídaně na pláži byla víc než příjmený zážitek.

Ráno po snídani - píšu deník, hoky plánují další trasu

Na dnešní den jsme naplánovali jen menší hike ve vesničce Hov. Krom velkého golfového hřiště v té vesničce nebylo nic moc. Plán byl vylézt na nejvyšší kopec tam (zhruba 350 m n.m). Bylo to hodně, hodně příkré (navíc místy dost bažinatý povrch), takže docela morda, ale výsledek stálo to za to! Počasí (jako během celého našeho pobytu) bylo více než výborné a sluníčko jen dokreslilo už tak úchvatný výhed. Myslel jsem si, že po západu slunce a polární záři, které jsem zažil den předtím mě už máloco dokáže dostat, ale tanhle výhled to zvládl ...

 

Na vrcholku jsme pobyli docela dlouho, protože jsme tam jednak poobědvali, ale hlavně se opalovali a kochali se výhledem. Dolů jsme seběhli jak nic (bylo to docela nebezpečné, ale cítili jsme se po tom vrcholku jako páni světa ... takže nás nemohlo nic zastavit :))

Další plán bylo dojet do Henningsværu za ostatními a rozložit náš tábor. Stanovali blízko cesty u menšího jezera. Bylo to celé obklopené horama, svítílo tam slunce jen velmi krátkou dobu během dne, takže to bylo dost studené a vlhké místo, ale jako základna pro lezení ideální. Když jsme tam přijeli, Pascal a spol. tam nebyli, zašli jsme se teda podívat do města. Udělali jsme si tam procházku podél pobřeží, pozevlili v přístavu a užívali sluníčka vyvalení na kamenech.

Když jsme se vrátili do tábora pářad byl ještě prázdný. Postavili jsme si naše stany, otevřeli pivka a chipsy a čekali na ostatní. Ti se vrátili během hodinky naspeedovaní jak radioaktivní veverky. Z lezení meli v sobě tolik endorfinu, že to z nich pomalu teklo :) Byli nakonec jen tři, protože den předtím se od nich odpojila skupinka italek. Byl to teda Pascal, Matthieu (francouz) a Misha. Tihle tři týpci byli teprve správní horalé! Misha rozdělal oheň (velký jak prase) jak nic i když dřevo bylo vlhké, uvařili na ohni špagety a fazole a začli vykládat co všechno podnikali ... mazec ... proti nim jsem si připadal jako nejvíc rozmazlený amík, který jde do přírody s mobilním hotelem ... spali samozřejmě pod širákem, stany měli jen na batohy ... přestože díky tomu jezeru bylo vlhko jako prase a měli ráno komplet mokré spacáky ... (dokonce i stany byly hodně vlhké, museli jsme je další den sušit!)

Celý večer nám kolem pobíhala liška, která se snažila ukořistit nějaké odpadky. Během noci pořád budila Pascala, který ji odháněl :))

Relevantní album zde: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Lofoty_-_4._den_18.9._-_Stepan/

Lofoty - 3. den (17.9.)

S Andreasem jsme vstali jako první kolem 8 ráno. Torchu mrholilo a fučel řádný vichr. Sbalili jsme náš stan a šli jsme najít vhodné místo na snídani. Kousek přes cetu byla jeskyně. Nanosili jsme tam teda věci potřebné k přípravě snídaně a vzbudili jsme holky (protože bylo potřeba vyrazit). Během snídaně jsme opět domluvili plán dalšího postupu. Pomalu jsme postupovali na sever.

Snídaně v jeskyni

 Dali jsme si menší hike (zhruba dvouhodinový) kolem pobřeží blízko Rambergu. Vrcholky, které lemovaly pobřeží byly porostlé trávou a všude se pásly ovce. Zase nám vysvitlo sluníčko, takže to bylo parádní. Na konci trasy nás čekala malá ovčí farma. Bylo to nádherné místo - plné zeleně, hor a moře a ovcí :) Camille byla hodně unavená a tak s náma nedošla až k té farmě a vrátila se dřív. Potkala nějakého staršího nora a dala se s ním do řeči. Povykládal jí, jak to tady chodí během roku s počasím (že máme sakra štěstí, že máme slunečno) a že tady bývá v některých měsících dost velryb a delfínů (hned u pobřeží!).

Když jsme se vrátili k autu i my ostatní, vyjasnilo se ještě víc a písečná pláž s bílím pískem začala být víc než neodolatelná ... Nebylo co řešit a s Pauline, Alicí a Andreasem jsme se rozhodli, že si zaplaveme v oceánu (Camille to z pláže celé dokumentovala)! Převlíkli jsme se do plavek a hurá do vody. Bylo to mrtě studené, ale tak že fest :) Než jsme se dostali tak daleko že jsme měli vody nad pás, tak jsem skoro necítil nohy :)) Během chvíle jsme z vody vylezli a usušili se na pláži. Ještě další hodinku jsme tam dělali nějaké blbosti (stojky apod.) a samozřejmě pojedli oblíbené First prize sušenky ;) Totálně spokojení jsme se vydali na další hike.

Po cestě jsme viděli na mnohých vrcholcích sníh ... (ze severní strany některých vrcholků asi nikdy neroztaje, přestože je to tak 400 - 500 m n.m). Dojeli jsme do Nusfjordu. Malé rybářské město, které je zřejmě hodně velkou turistickou atrakcí během hlavní sezóny, protože tam všude byly cedule s všemožnými poplatky (za prakování, za vstup do města, atd.). Mimo sezónu to je tam zdarma a bez lidí ... s krásným počasím, které jsme měli je to naprosto ideální kombinace! Poobědvali jsme v přístavu (našli jsme opět krásnou díru ve skále s výhledem na moře a okolní vrcholky) a vyrazili na hike (zhruba 2h). Celé to bylo hodně bahnité a tráva rostla v podstatě ve vodě, takže to hodně ztěžovalo postup, ale vyšli jsme tam, kam jsme chtěli.

Zhruba kolem páté jsme se znovu vrátili k autu. Byl čas opět najít nějaké místo na přespání. Vzhledem k tomu, že jsme v sobotu večer chtěli potkat ostatní (horolezeckou skupinku utábořenou blízko Henningsværu), jsme se vydali více na sever. Zakotvili jsme to na nádherné pláži blízko Utleveiku. Opět to byla písečná pláž s bílým pískem a průzračnou vodou. Hned vedle pláže byl travnatý plácek pro stany jak dělaný. Tentokrát vše bylo stabilní, kolíky držely v zemi víc než dobře. Ale ani to nebylo třeba, protože bylo naprosté bezvětří.

Camille s Alicí se ujali vaření. Já, Pauline a Andreas jsme se vydali najít nějaké dřevo (bylo třeba popojet autem, protože poblíž nebyly žádné stromy). Vylezli jsme na kopec porostly malými břízkami. Problém byl v tom, že strašně málo stromů tam bylo suchých nebo zkrátka použitelných pro oheň. Nicméně po půlhodince se nám nějaké klestí nasbírat podařilo. Vzhledem k tomu, že byl zrovna čas západu slunce, rozhodli jsme se počkat si, protože jsme měli více než dobrý výhled a slunce jsme měli přesně uprostřed moře mezi dvěma vrcholky. Koukali jsme na západ asi 20 minut (slunce zapadlo přesně v 19:30) a musím říct, že jsem hezčí západ slunce asi neviděl ... byla to fakt nádhera, leželi jsme na mechem porostlém kameni a jen se kochali ... naštěstí Pauline s sebou měla foťák, takže máme i nějaké fotky! Holky na pláži měli taky pěkný západ, ale neviděli to celé, protože jim trochu zavázela hora.

Povečeřeli jsme těstoviny s omáčkou, cibulí, opečenými párky, dali si pivečko a rozdělali oheň ... opět naprostá pohodička - ležet si na pláži se super lidma, koukat na hvězdy (nebe bylo plné hvězd, nebylo totiž žádné světlo, které by ručilo výhled), popíjet pivečko a povídat si ... Rozhodli jsme se, že tentokrát nepůjdem spát dokud neuvidíme polární záři, protože to je to, co jsem vždycky chtěl zažít. Netrvalo to dlouho a sen se stal skutečností. Kolem jedenácté se objevily na obloze bílozelené pruhy světla - přicházely z různých stran a pohybovaly se hodně rychle ... naprosto úchvatné!!

Relevantní album zde: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Lofoty_-_3._den_17.9._-_Stepan/

Lofoty - 2. den (16.9.)

Po snídani jsme se hned vydali na hike. Cílem byla chata Munkebu. Podle průvodce, který měla Pauline to měl být zhruba 5ti hodinový hike. Během první hodiny nám vysvitlo sluníčko, takže se šlo více než dobře. Hike to byl poměrně náročný - místy to už nebyl hike, ale climb (lezení - místy tam byly natažené řetězy a museli jsme se vytáhnout rukama, abychom se dostali dál, bylo to poměrně příkré - na stupnici lezení to prý mohla být i dvojka :)) Díky vyšší náročnosti (celkové převýšení asi 700 - 750 m) a velmi pěknému svižnému tempu, které jsme zejména s Pauline nasadili to byl vůbec nejlepší hike, který jsme na Lofotách podnikli.

Začátek hiku

Po cestě bylo několik jezer, všechny s průzračně čistou pitnou vodou. Se sluníčkem byl pohled na jezera obklopená horami za nimiž bylo hned vidět moře naprosto úchvatný. Vzhledem k tomu, že to byl první den, a nevěděli jsme, že tohle je poměrně "obyčejný" výhled na Lofotách, tak jsme dost hodně fotili a nemohli jsme se toho nabažit :)

K chatě jsme dorazili asi po dvou hodinách (možná trochu víc, už přesně nevím). Úplně bych si dokázal představit tam na té chatě žít. Okna nebyla zabedněná, bylo vidět dovnitř - krásně vybavená dřevěnka. V ČR by okamžitě byla rozbitá okna a vevnitř vše rozbité, pokud by okna nebyla zabedněná okenicemi, tady to funguje i bez nich ... Udělali jsme si přestávku na oběd. Camille měla s sebou z Francie výborné klobásy a jiné dobroty. Udělali jsme si kafíčko ve kterém jsme si namáčeli sušenky (naše oblíbené First prize čokoládové - to jsou ty nejlevnější, ale výborné).

Naše parta na chatě Munkebu

Jezírko u chaty

Počasí celkově bylo parádní - bylo 10 stupňů, svítilo sluníčko. Jediné co bylo malinko nepříjemné, byl hodně silný vítr. Až na Lofotách jsem skutečně pořádně ocenil veškeré své softshellové vybavení - bunda, kalhoty, rukavice - všechno softshell, který neprofoukne. Opravdu v Norsku je hodně důležité mít dobré oblečení, je to v podstatě to nejdůležitější. Lidi tady všichni mají goretexové bundy a málokdo chodí s deštníkem (na hiku je to jasné, ale i ve městě lidi s deštníkem nejsou moc vidět). Stejně tak jsem ocenil goretex na svých trekovkách, protože všude po cestě bylo dost bahna a hodně mokrá tráva.

Po obědě jsem se rozhodl, že si dám ještě mordu a vylezu na vrchol hory vedle chaty (vrchol byl zhruba 750 m n.m). Andreas a Alice se rozhodli se ke mně připojit. Bylo to mrtě prudké, ale vylezli jsme to. Na vrcholu byl hodně dobrý výhled! Ale taky ještě větší fučák. Místy to člověka bralo do stran. Cestou na vrchol jsem viděl divokého zajíce - byl jasně bílý a huňatý a dost velký ... a dost rychlý, takže jsem samozřejmě foťák nestihl ani vytáhnout :) Cesta dolů byla dost náročná, musel jsem si dost pomáhat rukama (opět jsem ocenil svoje nové rukavice). Pauline s Camille na nás čekaly u chaty, byly docela rády, že jsme se na vrcholu moc nezdržovali, protože byly dost promrzlé (z toho větru) tím, že se nepohybovaly. Takže jsme se hned vydali na cestu zpět.

Dávám si mordu na vrchol

Testuju sílu větru na vrcholu :)

Co se mi nelíbilo na tom, že jsme měli auto bylo to, že jsme se museli většinou vracet stejnou cestou, protože jsme se pochopitelně vrátit museli a většinou byla jen jedna cesta. Každopádně tím, že jsme byli dosti vysoko a některé vryholy byly v mracích na cestě tam, byla cesta zpět jiná, protože to co předtím vidět nebylo se objevilo a naopak. Navíc slunce bylo dost vysoko, takže pohled na jezera, moře a fjordy od nichž se odráželo slunko byl ještě lepší :)

Po hiku jsme dojeli do města Å (ano, název města je jednopísmenný, čte se to "o"). Šli jsme se podívat do přístavu. Bylo to naprosto úchvatné. Mraky se úplně roztáhly, bylo jasno, vítr se zmírnil ... pohled na oceán byl perfektní ... vyvalili jsme se na kameny a opalovali se. Naprostá pohodička.

Ve městě Å

Sandwich foto u ocánu :)

Další ze série crazy fotek :)

Kolem šesté jsme se rozhodli, že je čas najít nějaké příhodné místo na přespání. Nasedli jsme do auta a vyrazili směrem na sever s tím, že zastavíme na prvním vhodném místě. Netrvalo to dlouho a hned u pobřeží tam byl plácek jak dělaný pro stany - bylo to rovné, bylo tam i ohniště. Postavili jsme teda stany (bylo to ale dost nestabilní, protože nešly zapíchnou pořádně kolíky, v zemi bylo moc šutrů), zatížili jsme tedy stany kameny a bylo. Udělali jsme si večeři - tentokrát rýži s hráškem a Camille udělala omeletu se sýrem (dát sýr přímo do omelety je hodně, hodně dobré - tohle si doma taky udělám). Andreas nanosil nějaké dřevo a rozdělali jsme oheň. Otevřeli první pivka a začli si povídat, zpívat, opíkat jabka / banán na ohni ... samozřejmostí byly další First prize sušenky :) Naprostá pohodka.

Náš tábor

S Pauline zahříváme zadky nad ohněm :)

Okolo deváté jsme se rozhodli jít spát, protože jsme den předtím naspali jen ty 4 hodiny na trajektu. Spalo se mi naprosto výborně. Musím říct, že mít dva tenké šitózní spacáky je mnohem lepší než jeden dobrý. Ten co jsem koupil tady za 70 NOK, byl krásně velký, takže nebyl problém do něj vrazit můj mikro/termo spacák. Bylo mi teplo a spal jsem jak zabitý. Ostatní spali taky dobře, až na Camille, ta nemohla usnout. Za odměnu ale jako jediná (ještě ke konci vzbudila Pauline, takže ta taky) viděla kolem půlnoci polární záři!

Relevantní album zde: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Lofoty_-_2._den_16.9._-_Stepan/