Lofoty - 3. den (17.9.)

S Andreasem jsme vstali jako první kolem 8 ráno. Torchu mrholilo a fučel řádný vichr. Sbalili jsme náš stan a šli jsme najít vhodné místo na snídani. Kousek přes cetu byla jeskyně. Nanosili jsme tam teda věci potřebné k přípravě snídaně a vzbudili jsme holky (protože bylo potřeba vyrazit). Během snídaně jsme opět domluvili plán dalšího postupu. Pomalu jsme postupovali na sever.

Snídaně v jeskyni

 Dali jsme si menší hike (zhruba dvouhodinový) kolem pobřeží blízko Rambergu. Vrcholky, které lemovaly pobřeží byly porostlé trávou a všude se pásly ovce. Zase nám vysvitlo sluníčko, takže to bylo parádní. Na konci trasy nás čekala malá ovčí farma. Bylo to nádherné místo - plné zeleně, hor a moře a ovcí :) Camille byla hodně unavená a tak s náma nedošla až k té farmě a vrátila se dřív. Potkala nějakého staršího nora a dala se s ním do řeči. Povykládal jí, jak to tady chodí během roku s počasím (že máme sakra štěstí, že máme slunečno) a že tady bývá v některých měsících dost velryb a delfínů (hned u pobřeží!).

Když jsme se vrátili k autu i my ostatní, vyjasnilo se ještě víc a písečná pláž s bílím pískem začala být víc než neodolatelná ... Nebylo co řešit a s Pauline, Alicí a Andreasem jsme se rozhodli, že si zaplaveme v oceánu (Camille to z pláže celé dokumentovala)! Převlíkli jsme se do plavek a hurá do vody. Bylo to mrtě studené, ale tak že fest :) Než jsme se dostali tak daleko že jsme měli vody nad pás, tak jsem skoro necítil nohy :)) Během chvíle jsme z vody vylezli a usušili se na pláži. Ještě další hodinku jsme tam dělali nějaké blbosti (stojky apod.) a samozřejmě pojedli oblíbené First prize sušenky ;) Totálně spokojení jsme se vydali na další hike.

Po cestě jsme viděli na mnohých vrcholcích sníh ... (ze severní strany některých vrcholků asi nikdy neroztaje, přestože je to tak 400 - 500 m n.m). Dojeli jsme do Nusfjordu. Malé rybářské město, které je zřejmě hodně velkou turistickou atrakcí během hlavní sezóny, protože tam všude byly cedule s všemožnými poplatky (za prakování, za vstup do města, atd.). Mimo sezónu to je tam zdarma a bez lidí ... s krásným počasím, které jsme měli je to naprosto ideální kombinace! Poobědvali jsme v přístavu (našli jsme opět krásnou díru ve skále s výhledem na moře a okolní vrcholky) a vyrazili na hike (zhruba 2h). Celé to bylo hodně bahnité a tráva rostla v podstatě ve vodě, takže to hodně ztěžovalo postup, ale vyšli jsme tam, kam jsme chtěli.

Zhruba kolem páté jsme se znovu vrátili k autu. Byl čas opět najít nějaké místo na přespání. Vzhledem k tomu, že jsme v sobotu večer chtěli potkat ostatní (horolezeckou skupinku utábořenou blízko Henningsværu), jsme se vydali více na sever. Zakotvili jsme to na nádherné pláži blízko Utleveiku. Opět to byla písečná pláž s bílým pískem a průzračnou vodou. Hned vedle pláže byl travnatý plácek pro stany jak dělaný. Tentokrát vše bylo stabilní, kolíky držely v zemi víc než dobře. Ale ani to nebylo třeba, protože bylo naprosté bezvětří.

Camille s Alicí se ujali vaření. Já, Pauline a Andreas jsme se vydali najít nějaké dřevo (bylo třeba popojet autem, protože poblíž nebyly žádné stromy). Vylezli jsme na kopec porostly malými břízkami. Problém byl v tom, že strašně málo stromů tam bylo suchých nebo zkrátka použitelných pro oheň. Nicméně po půlhodince se nám nějaké klestí nasbírat podařilo. Vzhledem k tomu, že byl zrovna čas západu slunce, rozhodli jsme se počkat si, protože jsme měli více než dobrý výhled a slunce jsme měli přesně uprostřed moře mezi dvěma vrcholky. Koukali jsme na západ asi 20 minut (slunce zapadlo přesně v 19:30) a musím říct, že jsem hezčí západ slunce asi neviděl ... byla to fakt nádhera, leželi jsme na mechem porostlém kameni a jen se kochali ... naštěstí Pauline s sebou měla foťák, takže máme i nějaké fotky! Holky na pláži měli taky pěkný západ, ale neviděli to celé, protože jim trochu zavázela hora.

Povečeřeli jsme těstoviny s omáčkou, cibulí, opečenými párky, dali si pivečko a rozdělali oheň ... opět naprostá pohodička - ležet si na pláži se super lidma, koukat na hvězdy (nebe bylo plné hvězd, nebylo totiž žádné světlo, které by ručilo výhled), popíjet pivečko a povídat si ... Rozhodli jsme se, že tentokrát nepůjdem spát dokud neuvidíme polární záři, protože to je to, co jsem vždycky chtěl zažít. Netrvalo to dlouho a sen se stal skutečností. Kolem jedenácté se objevily na obloze bílozelené pruhy světla - přicházely z různých stran a pohybovaly se hodně rychle ... naprosto úchvatné!!

Relevantní album zde: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Lofoty_-_3._den_17.9._-_Stepan/