Lofoty - 2. den (16.9.)

Po snídani jsme se hned vydali na hike. Cílem byla chata Munkebu. Podle průvodce, který měla Pauline to měl být zhruba 5ti hodinový hike. Během první hodiny nám vysvitlo sluníčko, takže se šlo více než dobře. Hike to byl poměrně náročný - místy to už nebyl hike, ale climb (lezení - místy tam byly natažené řetězy a museli jsme se vytáhnout rukama, abychom se dostali dál, bylo to poměrně příkré - na stupnici lezení to prý mohla být i dvojka :)) Díky vyšší náročnosti (celkové převýšení asi 700 - 750 m) a velmi pěknému svižnému tempu, které jsme zejména s Pauline nasadili to byl vůbec nejlepší hike, který jsme na Lofotách podnikli.

Začátek hiku

Po cestě bylo několik jezer, všechny s průzračně čistou pitnou vodou. Se sluníčkem byl pohled na jezera obklopená horami za nimiž bylo hned vidět moře naprosto úchvatný. Vzhledem k tomu, že to byl první den, a nevěděli jsme, že tohle je poměrně "obyčejný" výhled na Lofotách, tak jsme dost hodně fotili a nemohli jsme se toho nabažit :)

K chatě jsme dorazili asi po dvou hodinách (možná trochu víc, už přesně nevím). Úplně bych si dokázal představit tam na té chatě žít. Okna nebyla zabedněná, bylo vidět dovnitř - krásně vybavená dřevěnka. V ČR by okamžitě byla rozbitá okna a vevnitř vše rozbité, pokud by okna nebyla zabedněná okenicemi, tady to funguje i bez nich ... Udělali jsme si přestávku na oběd. Camille měla s sebou z Francie výborné klobásy a jiné dobroty. Udělali jsme si kafíčko ve kterém jsme si namáčeli sušenky (naše oblíbené First prize čokoládové - to jsou ty nejlevnější, ale výborné).

Naše parta na chatě Munkebu

Jezírko u chaty

Počasí celkově bylo parádní - bylo 10 stupňů, svítilo sluníčko. Jediné co bylo malinko nepříjemné, byl hodně silný vítr. Až na Lofotách jsem skutečně pořádně ocenil veškeré své softshellové vybavení - bunda, kalhoty, rukavice - všechno softshell, který neprofoukne. Opravdu v Norsku je hodně důležité mít dobré oblečení, je to v podstatě to nejdůležitější. Lidi tady všichni mají goretexové bundy a málokdo chodí s deštníkem (na hiku je to jasné, ale i ve městě lidi s deštníkem nejsou moc vidět). Stejně tak jsem ocenil goretex na svých trekovkách, protože všude po cestě bylo dost bahna a hodně mokrá tráva.

Po obědě jsem se rozhodl, že si dám ještě mordu a vylezu na vrchol hory vedle chaty (vrchol byl zhruba 750 m n.m). Andreas a Alice se rozhodli se ke mně připojit. Bylo to mrtě prudké, ale vylezli jsme to. Na vrcholu byl hodně dobrý výhled! Ale taky ještě větší fučák. Místy to člověka bralo do stran. Cestou na vrchol jsem viděl divokého zajíce - byl jasně bílý a huňatý a dost velký ... a dost rychlý, takže jsem samozřejmě foťák nestihl ani vytáhnout :) Cesta dolů byla dost náročná, musel jsem si dost pomáhat rukama (opět jsem ocenil svoje nové rukavice). Pauline s Camille na nás čekaly u chaty, byly docela rády, že jsme se na vrcholu moc nezdržovali, protože byly dost promrzlé (z toho větru) tím, že se nepohybovaly. Takže jsme se hned vydali na cestu zpět.

Dávám si mordu na vrchol

Testuju sílu větru na vrcholu :)

Co se mi nelíbilo na tom, že jsme měli auto bylo to, že jsme se museli většinou vracet stejnou cestou, protože jsme se pochopitelně vrátit museli a většinou byla jen jedna cesta. Každopádně tím, že jsme byli dosti vysoko a některé vryholy byly v mracích na cestě tam, byla cesta zpět jiná, protože to co předtím vidět nebylo se objevilo a naopak. Navíc slunce bylo dost vysoko, takže pohled na jezera, moře a fjordy od nichž se odráželo slunko byl ještě lepší :)

Po hiku jsme dojeli do města Å (ano, název města je jednopísmenný, čte se to "o"). Šli jsme se podívat do přístavu. Bylo to naprosto úchvatné. Mraky se úplně roztáhly, bylo jasno, vítr se zmírnil ... pohled na oceán byl perfektní ... vyvalili jsme se na kameny a opalovali se. Naprostá pohodička.

Ve městě Å

Sandwich foto u ocánu :)

Další ze série crazy fotek :)

Kolem šesté jsme se rozhodli, že je čas najít nějaké příhodné místo na přespání. Nasedli jsme do auta a vyrazili směrem na sever s tím, že zastavíme na prvním vhodném místě. Netrvalo to dlouho a hned u pobřeží tam byl plácek jak dělaný pro stany - bylo to rovné, bylo tam i ohniště. Postavili jsme teda stany (bylo to ale dost nestabilní, protože nešly zapíchnou pořádně kolíky, v zemi bylo moc šutrů), zatížili jsme tedy stany kameny a bylo. Udělali jsme si večeři - tentokrát rýži s hráškem a Camille udělala omeletu se sýrem (dát sýr přímo do omelety je hodně, hodně dobré - tohle si doma taky udělám). Andreas nanosil nějaké dřevo a rozdělali jsme oheň. Otevřeli první pivka a začli si povídat, zpívat, opíkat jabka / banán na ohni ... samozřejmostí byly další First prize sušenky :) Naprostá pohodka.

Náš tábor

S Pauline zahříváme zadky nad ohněm :)

Okolo deváté jsme se rozhodli jít spát, protože jsme den předtím naspali jen ty 4 hodiny na trajektu. Spalo se mi naprosto výborně. Musím říct, že mít dva tenké šitózní spacáky je mnohem lepší než jeden dobrý. Ten co jsem koupil tady za 70 NOK, byl krásně velký, takže nebyl problém do něj vrazit můj mikro/termo spacák. Bylo mi teplo a spal jsem jak zabitý. Ostatní spali taky dobře, až na Camille, ta nemohla usnout. Za odměnu ale jako jediná (ještě ke konci vzbudila Pauline, takže ta taky) viděla kolem půlnoci polární záři!

Relevantní album zde: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Lofoty_-_2._den_16.9._-_Stepan/