Gymnastika

Jak jsem avizoval v předchozím blogpostu, v sobotu jsme šli s Mandy na trénink místní gymnastické skupiny. Není to ani v jednom ze sportovních středisek NTNU (ani v Gloshaugenu ani v Dragvollu), ale je to v tělocvičně v centru města. Jako takovou předrozcvičku jsem si dal vůbec se tam dostat, protože je to cesta na 40 minut docela svižným pěškobusem (Mandy má kolo, takže ta byla v pohodě).

Měl jsem trochu obavy, že nás tam nebudou chtít pustit, páč když jsme tam byli před těmi 14 dny, tak to ypadalo, že budou vyžadovat pravidelou účast třikrát týdně a že tam nechcou lidi, kteří se přišli "jen vyblbnout". Nebyli jsme ale sami, kdo tam v tu sobotu přišel poprvé - krom dvou norek tam přišla poprvé i jedna francouzska, takže jsme ani nebyli jediní international studenti. Ostatní nás pozdravili a tvářili se jako bychom se znali už dávno - nebyl vůbec žádný problém se zapojit, když bylo potřeba všechno nám řekli v angličtině.

Tělocvičnu tam mají naprosto suprově vybavenou - je vidět, že se tam schází i profi gymnasti - množství a kvalita vybavení tomu jednoznačně nasvědčuje. Byla to místnost v podzemí (silnice byla na úrovni oken u stropu té místnosti). Bylo to velké jako normální tělocvična na jakou jsme zvyklí ze středních škol, ale byla plná matrací všech druhů, všemožných hrazd, kladin, trampolín, žíněnek, kruhů, koberců na kotouly atd. atd. Zní to docela jako normální vybavení (mimojiné proto, že spoustu "nenormálních" věcí sem ani nemůžu napsat, protože je neumím pojmenovat, páč ani netuším na co jsou :)), ale např. jedna velká žíněnka (tak 10 na 10 metrů) byla nějaká special, protože když na to člověk spadl, bylo to měkké a pružilo to, ale když se od toho odrazil na přemet nebo kotoul letmo, tak to bylo dostatečně tvrdé na dobrý odraz. To samé dlouhý koberec na kotouly. Prostě paráda, člověk se nebál padat - není to jako 100 let stará tvrdá a zpuchřelá žíněnka, kterou jsme měli na gymplu :)

Začali jsme rozcvičkou - na té velké žíněnce jsme dělali kotouly (vzad / vpřed / letmo / se stojkou / ze stoje / z dřepu), hvězdy a stojky. Pak jsme si sedli do kruhu a se zatnutými břišními svaly (seděli jsme, ruce i nohy ve vzduchu) jsme si házeli do kola s medicimbaly. Pak jsme si dali nějaké kliky (dělaly se ve dvou vlnách, vždy střídavě holky / kluci - nejdříve kluci 1 klik, pak holky jeden klik, pak kluci dva, holky dva, kluci tři, atd. až do deseti a pak zpět - každý si už podle gaussova vzorce pro součet aritmetické řady dokáže spočítat kolik jsme jich celkem udělali, že :)) Pak jsme si ve dvojicích dali nějaké protahování a tím rozcvička skončila - ani se to nezdálo, ale trvala hodinu.

Pak už jsme si každý mohli dělat víceméně co jsme chtěli - každý cvičil to svoje. Já si chtěl vyzkoušet hodně věcí, ale nejvíc jsem asi dělal s ostatními salta s rozběhem a odrazem z trampolíny do velkých žíněnek. Ne, že by mi to šlo úplně dobře, ale bez cvičení to nepůjde nikdy a navíc mě skákání a lítání vzduchem fakt baví :) Po půlhodině salt a kotoulů jsem si dal protažení na kruzích - baví mě houpat se a viset jako opička, navíc ty kruhy byly nastavené tak akorát na moji výšku a byla tam k dispozici i křída, aby člověku neklouzaly ruce. Mandy trávila většinu času na obří trampolíně. Fakt masakr, člověk na tom skákal dva metry vysoko a týpečci z toho rovnou dělali dvojitá salta do "nádrže" s molitanovými kostkami - mazec! Já si tam zaskákal jen běžně tak, jak jsme to dělali v tělocviku na gymplu. Mega salta a skoky jsem se docela bál zkusit - přestože skrz všechen ten molitan se nemůže nic stát, trefit se tam člověk taky musí, páč ta nádrž je velká jako prase, ale prostě jsem se bál. Na té velké žíněnce tam tři týpečci dělali nějaké přemety vzad a tak což se mi hodně líbí a tak to šel vyzkoušet - člověk jde jakoby do stoje na rukou (ale rychle) a když už je nakloněný vpřed tak se rukama (ne silou v pažích, ale silou v ramenou) odrazí, ohne se jak když dělá most a dopadne na nohy (a stojí samozřejmě). Zeptal jsem se jich jak začít, jaká je technika a jaké cviky předchází tomuhle. Pěkně mi to popsali. Jednou už se mi to málem povedlo, neustál jsem to, ale když to budu trénovat, tak si myslím, že je reálné, abych to dal.

Na posledních dvacet minut jsme hráli takovou variaci na vybíjenou. Hrálo se to s malým skákavým míčem (asi 2/3 velikosti fotbalového míče), to bylo taky super - mám rád takové hry u kterých se člověk vyblbne. Celkově jsme tam byli asi dvě a půl hodiny a značně vyčerpaní a slabí (ono po těch všech stojkách a odrazech svaly dostanou docela mordu) jsme šli dalších 40 minut domů do Moholtu.

Příště tam jdu rozhodně zas - jsem rád, že mám aktivitu na sobotu, která nezávisí na nikom - prostě, když nebude co dělat, tak jdu na gymnastiku :)