Víkend - hike, mormoni, večeře

Víkend jsem měl opět poměrně akční (jako zatím celý pobyt tady). O ranním sobotním praní jsem už psal. Odpoledne jsme s Mandy a Pepou byli v té tělocvičně na gymnastiku. Trénink se bohužel nekonal. Resp. konal, ale o dvě hodiny dříve než bylo na těch jejich stránkách, protože pak tam měl být trénink nějakých profi gymnastů. Každopádně tam byla trenérka, která nám řekla, že pro nováčky to stejně začíná příští středu a tréninky jsou třikrát týdně a že pokud chceme začít, tak musíme chodit na všechny tři ... to je pro mě prakticky nemožné, páč krom soboty se mi oba tréninky kryjí se školou, navíc zas tak intenzivně to dělat nechci :) Nevadí. Ty tělocvičny tam byly dvě, v té druhé nikdo nebyl, tak jsme tam s Pepou a Mandy prostě vlezli a dvě hodiny si cvičili sami to co jsme chtěli. Byly tam kruhy, žíněnky, žebřiny ... bylo to fajné - protáhl jsem se jen co je pravda :) Každopádně by mi nevadilo jednou týdně si takhle zacvičit s trenérem, který mi řekne co a jak mám dělat ... bohužel. Musíme se poohlídnout po jiné tělocvičně.

Mandy

[Tak mě napadá ... píšu tady o Mandy a nevím jestli jsem ji nějak představil - myslím, že ne. Je taky z Německa a studuje nějakou hydrogeologii, či co. Potkali jsme ji s Pepou v počítačovce ve čtvrtek, když jsme domlouvali hike - ona to slyšela a vzhledem k tomu, že je neskutečně akční a vyzkoušela už tady snad všechny sporty pod NTNUI a rozhodně neměla v plánu se o víkendu nudit, začla s náma mluvit. Je moc milá a hodná - má spoustu kamarádů a umí sehnat kde co za velmi přijatelné ceny (čili zdarma ve většině případů) - mě sehnala deku, abych nemusel spát ve spacáku (musíme ji ale vyprat), Pepovi svetr na rugby, aby si nezničil svoje věci. Pepa si chce sehnat nějaký netbook, nebo notebook, tak i na to se Mandy poptá. Navíc má pozjišťované časy všech sportů, takže nám vždycky řekne, když se něco děje. Bydlí ve vedlejším baráku, takže to máme od sebe asi 5m, což je supr.]

Po tělocvičně jsme s Pepou zašli do obchodu - konečně jsem si koupil něco proti dešti - je to nepromokavá bunda a kalhoty. Na zdejší poměry to nebylo extra drahé, na české poměry to bylo mrtě drahé, ale co už. Na hiku se s deštníkem chodit nedá, že :)

Večer jsem se opět nudil (nijak extra, četl jsem si Obraz Doriana Graye, což mě baví, ale přecijen tohle můžu dělat vždycky, takže čtení si nechávám vždy jako poslední možnost zábavy, když nikdo nic nepodniká), ale zachránila to Alice, která mě se Sandrou a Pepou pozvala k sobě na "movie night". Donesli jsme nějaké sušenky a chipsy a zkoukli Fight club. Opět pohodový večer. Nicméně nijak jsme to neprotahovali, kolem jedenácté jsme už odcházeli, protože v neděli nás čekalo brzké vstávání a ... surprise surprise ... hike!

Celá parta - zleva Alice, Mandy, Claire, Sandra, Tabea

Plán byl sejít se v 9:00 před mojím barákem. Sestava byla: Sandra, Claire, Tabea, Alice, Mandy, Pepa a já. Šli jsme k jezerům na jihovýchodě Trondheimu. Počasí vyšlo nádherně - byl chládek, ale svítilo sluníčko - přesně tohle je počasí podle mého gusta, nemám rád vedra, kdy se člověk potí, ale mám rád sluníčko. V ČR se tyto dvě věci v létě obvykle vylučují. Tady ne - je klidně 15 i méně stupňů a přitom celý den svítí slunko. Hike byl fajn, cestou jsme se dost dlouho zdrželi sbíráním borůvek a malin, které tam rostly fakt na každém kroku ... Potkali jsme dost sběračů s plnými kyblíky zmíněných bobulí ... sami jsme se jich taky dost najedli :) Z hiku jsme se (naprosto přesně tak, jak jsme plánovali) vrátili v 16:00 do Moholtu. Všichni jsme byli docela unavení, protože jsme nějaké ty kilometry nachodili a mě čekalo ještě vaření pro 8 lidí :)

Něco jako brusinky

Borůvky, všude jich bylo plno

Moje nové školní pomůcky ;)

Pozval jsem totiž naši partu na večeři k sobě na 20:00. Před přípravou jsem si na dvě hodinky ještě zdříml, protože jsem byl fakt unavený. Na programu jsem měl kuřecí prsíčka se sweet & sour omáčkou a rýží. Při přípravě (něco po 19:00) jsme na našem bytě měli s Megan a Marijanou (moje spolubydlící - USA a Srbsko, pro připomenutí) zajímavou návštěvu - dva mormony ... Věděli jsme, že přijdou - pronásledovali totiž už nějakou dobu Marijanu a vzhledem k tomu, že většinu doby je doma jen Meg, tak jim otevírala ona, tj. Meg znali taky. Když zazvonili, otevřel jsem já - oba dva perfektně upravení ve vyžehlených čistě bílých košilích s kravatou na mě trochu překvapeně civěli, protože čekali, že jim otevře Meg. Pozvali jsme je dál a začal "zajímavý" rozhovor. Jeden týpek (blonďák s modrýma očima) byl naprosto dominantní - mluvil pořád, ten druhý tam seděl jako ocas a jen přikyvoval. Byli extrémě slušní a hodní a vůbec ... začali přátelsky, že máme hezký výhled z okna - z toho okna jde zrovna vidět parkoviště a velká cedule, oznamující něco v norštině - takže jsem týpka hned ze začátku trochu rozhodil, když jsem na tento fakt poukázal. Týpek se snažil vykroutit, že to parkoviště tam sice je, ale že taky jde vidět tráva a jiná zeleň ... vzhledem k tomu, že tráva je v celém areálu kampusu a stromy taky, tak jsem podotknul, že to není zas taková výhra. Každopádně týpek se nenechal snadno odradit a začal přátelsky o studiu - shodou okolností taky studoval computer science. Po tom "přátelském" rozhovoru o studiu a výhledu z okna nám (no, jen Marijaně a Meg, se mnou totiž nepočítali) vrazili do ruky tu jejich knížku "The book of Mormons" a začali to svoje ... Místy se tam objevila rozumná myšlenka, ale na každou otázku, kterou jsme položili řekli "Wow, it's a really good question!! Try to answer it yourself!" ... chtěli abychom o věcech přemýšleli ... když jsem týpkovi naznačil, že po tolika "dobrých otázkách", které jsme položili, bych i rád slyšel alespoň nějakou odpoveď (na dobrou odpověď jsem se netroufal zeptat), tak mi odpověděl "OK, jasně, ale tohle není otázka, kterou bych zodpověděl za 2 sekundy", na to jsem mu řekl, že v pohodě, že má dvě minuty ... myslím, že v téhle době týpek začal tušit, že se mnou opravdu nic nebude a soustředil se na Meg (Marijana to nevydržela šla si ven zapálit), ta jediná ně ně byla hodně hodná a neměla jízlivé poznámky.

Holky před večeří - zleva Tabea, Alice, Claire

V 19:40 jsem už potřeboval začít vařit tu večeři, protože v 8 měli přijít lidi. Protože u nás v bytě není žádné vybavení pro tolik lidí - šel jsem za Pepou půjčit si židle, talíře a velký hrnec na rýži. Týpci pořád seděli a kecali. Když jsme s Pepou přišli k nám s těmi věcmi, první věc, kterou Pepa řekl když vstoupil "Hi Megan! Do you want me to ask them out?!" Tohle bylo už moc, to už jsem se musel smát ... týpci viděli, že tady jim pšenka nepokvete a mile se s námi rozloučili, podali si s náma ruce a odcupitali ... nechali nám jednu knížku na počtení.

Odešli právě včas, ostatní už přicházeli na večeři. Jídlo se docela povedlo, jen příště budu potřebovat navařit malinko víc, porce nebyly malé, ale spíš takové menzovní, no - přejezení jsme nebyli. Nikdy jsem pro 8 lidí nevařil, takže jsem neměl odhad. Celý večer se pak konverzovalo o Mormonech, protože to byl pro nás s Meg silý zážitek a měli jsme tu knížku a ... byla opět sranda, parádní večer!

Jinak během večeře napsali mormoni Meg SMS, ve které jí říkali, jak je super, že o věcech přemýšlela a ať vyřídí svému českému kamarádovi jejich omluvu, že ho nechtěli nijak urazit a taky ať mu vyřídí, že je "way cool guy" (obecně každá druhá věc pro ně byla "way cool") ... je to zvláštní - oni byli ti slušní, já byl ten nepříjemný a oni se omluvili mě ... ale tak co už :) Když všici strávníci odešli, ještě jsme si s Meg pustili speciální díl South parku o Mormonech - bylo to až neuvěřitelně trefné - týpek v tom dílu je blonďák s modrýma očima a používali tam stejně fráze, nasmáli jsme se fest, navíc je tam v tom díle chytlavá melodie, kterou jsem si pak při usínání zpíval ...