Pepa prošel bránou bez problémů, nikdo nic po něm nechtěl. Já, známy to potížista, jsem opět vypadal asi jako terorista, protože týpeček mě hnedka prohmatal, projel přístrojem, rozkázal, abych si sundal boty (myslím, že později toho litoval) a projel mi i chodidla. Byl jsem každopádně vpuštěn, takže vata ...
Prošli jsme si slavné duty-free obchody (ano, jsou skutečně duty-free, ale rozhodně nejsou money-for-dealer-free ... všecko tam je hodně (čti: brutálně hodně) drahé), koukli na tabuli odletů a měli jsme tam "Go to gate", v pohodě, takže jsme šli k dané bráně ... po chvíli se tam objevilo, že budem mít 15 minut zpoždění na odletu. Po hodině trajdání jsme se znovu koukli na tabuli a bylo tam ... surprise, surprise ... "Go to gate" a stále nikoho nebrali dovnitř ... No prostě jsme odletěli asi se 40 minutovým zpožděním.
Ve Frankfurtu jsme si docela zaběhali, protože to letiště je jednak velké jako kráva a druhak jsme měli asi mínus 15 minut na přestup ... došli jsme k bráně odkud to mělo letět, tam pusto prázdno ... naštěstí jsme si za běhu všimli jiné Gatewaye, kde to letělo do Osla a ukázalo se, že to byl náš let ... takže pohoda.
Doletěli jsme do Trondheimu, kde byla kosa jako prase ...
Žádné komentáře:
Okomentovat