Tento víkend jsem strávil v Praze. Když už jsem nemohl s lidma z Norska strávit týden na chatách různě po ČR, jel jsem aspoň na víkend do Prahy užít si s nimi poslední víkend v ČR a rozloučit se nima.
Do Prahy jsem jel samozřejmě se Student Agency. Poprvé jsem jel autobusem označeným jako "fun & relax". Jsou to nové autobusy, které jsou výbavou podobné těm tureckým a jsou dokonce o kus lepší! To "kus lepší" si autobus zasloužil zásuvkou u každé dvojsedačky (to se fakt hodí, pokud člověk má noťas ... ne, že by se mě to týkalo, ale obecně super věc), obrazovky jsou už na každé sedačce a tak každý může mít opravdu individuální zábavu. Super je, že si člověk může vybrat z docela velké nabídky filmů - jak v češtině, tak v angličtině (těch je bohužel méně, ale pořád jsou aspoň nějaké). Úplně nejlepší ale je, že člověk si ten film může pustit kdykoli chce a může hýbat s časem - zkrátka ty programy nejsou synchronizované skrz celý autobus jak tomu bylo doteď (a i v Turecku). Cesta takovým autobusem se už fakt dá vydržet i když trvá několik hodin!
Každopádně cesta utekla rychle a brzo poté, co jsem přijel jsem dorazil na Dejvickou na Sinkuleho kolej, kam za chvíli přišli ostatní, kteří přijeli z Kutné Hory, kde byli na výletě. Bob se na koleji angažuje ve studentské organizaci, takže měl klíče od společenské místnosti, kterou jsme tím pádem měli celou pro sebe - ideální místo na přespání osmi lidí.
Poté co jsme se přivítali a chvilu odpočinuli po cestě jsme vyrazili do víru velkoměsta. Protože celou sobotu v Praze pršelo (když jsem odjížděl z Brna, tak bylo tropické vedro, když jsem přijížděl do Prahy byla docela zima, bylo zataženo a pršelo ... Praha na mě po příjezdu nijak extra nezapůsobila - opět jsem se utvrdil v tom, že Brno je lepší - pořád je to velké město, ale oproti Praze je to vesnička a to je dobře) zamířili jsme samozřejmě rovnou do hospody :)
Vzali jsme holky na Staropramen, aby hned ze začátku z té Prahy něco ochutnaly :) Protože pořád pršelo, v té hospodě jsme se zdrželi docela dlouho. Měli jsme tam vlastní nekuřácký salónek oddělený od zbytku hospody a bylo to super. Popili jsme, pokecali, zazpívali si, udělali nějaké fotky vážných tváří (tohle bylo hodně těžké :D) a prostě měli fun! Pak přestalo pršet a my vyrazili na noční Prahu - na Hrad. Nasvícená katedrála vypadala majestátně a to, že tam nebyla skoro ani noha bylo ještě lepší! Noční Praha je fakt hezká.
Protože nás chytl hlad, stavili jsme se na pizzu - jako správní studenti jsme zašli na akci 1+1 na ISICa :) Přišli jsme těsně před zavíračkou a přestože číšnice říkaly, že je to ok, že nám ty pizzy udělají, pak byly nervózní jak prase a začly do nás hučet, že bychom už měli jít a kdesi cosi ... to nás trochu otrávilo. Ale taky nás to rychle přešlo - měli jsme až moc dobrou náladu na to, aby ji někdo jen tak snadno zkazil - Bobův čtyřbob v tramvaji byl nekompromisní zabiják na to být otrávený :)
Když jsme unavení někdy kolem půlnoci dorazili na kolej, ještě jsme nějakou dobu pouštěli písničky - vzpomínkové na Norsko - California dreamin' apod. Dobré to bylo. Pak jsme šli spát. Pauline usnula ještě dřív než si všichni stačili vůbec lehnout - jako obvykle :) Ta holka má dobrý spánek. I na Lofotech byla vždycky první kdo usnul - tohle ji docela závidím.
Ráno jsme vstávali někdy po deváté. Teda kromě Juliena, kterému letělo letadlo někdy po jedné a chtěl ještě vidět nějaké památky (on z Prahy byl hodně nadšený - byl už v Praze dřív a chtěl vidět věci, které předtím nestihl) - takže ten vstával někdy v šest a vyrazil sám po památkách, vrátil se pak někdy kolem jedenácté, rozloučili jsme se s ním a vyrazili po památkách my ostatní - v poněkud volnějším tempu.
Jako první jsme vyrazili na hrad - koupili jsme si vstupenku na malý okruh - tj. katedrála sv. Víta, starý královský palác, zlatá ulička a bazilika sv. Jiří. Když jsem kupoval vstupenky, potkal jsem nějakou slečnu (byla teda starší - tak kolem třiceti), která se mě ptala jak to tady s těma vstupenkama chodí - okamžitě podle přízvuku a rychlosti angličtiny mi bylo jasné, že je z US. Byla z Kalifornie a byla mrtě ukecaná. Povídali jsme si než jsme vystáli frontu. Je to vždycky fajn mít možnost zaspeakovat s rodilým mluvčím ...
Přestože na hradě jsem poprvé nebyl, všechny zmíněné památky jsem zevnitř viděl poprvé. Předtím jsem vždycky viděl všecko jen z venku. Bylo tam lidí až to pěkné nebylo (hlavně ve sv. Vítovi) ... a to jsme prý měli den, kdy tam bylo hodně málo lidí v porovnání s normálním stavem ... moc si nedokážu představit, že by se do té katedrály vecpalo ještě víc lidí, protože i tak se ve zúžených místech toho kostela čekaly fronty ...
Památky jako hezké, ale je pravda, že sám bych tam nikdy nešel. Bylo to určiě zajímavé a poučené (a asi jako Čech bych měl takovéhle věci alespoň jednou za život navštvit), ale ty davy lidí jsou prostě na mě moc. Pak jsme to přes malou stranu vzali na Karlův most a Staromák k orloji. Sightseeing mě nebere, ale jak už jsem tady mnohokrát psal - když je člověk se super lidma, tak je jedno kde a bude vždycky dobře! :)
Potom jsme se přesunuli zpět na Dejvickou a zašli do hospody na oběd. Na všechny z nás padla z toho půldne památek a chození únava. S Pauline jsme se shodli, že je to mnohem únavnější než vylézt na třítisícovku :) Příprava jídla v té hospodě zabrala tak nějak dýl než jsem čekal - za normálních okolností by mi to bylo úplně jedno, jenže já už měl koupený lístek na autobus 16:30 a když donesla jídlo, tak bylo 15:45 ... to se z Dejvic na autobusák včetně jídla rozhodně stihnout nedalo, takže jsem si chtěl posunout ten lístek na později - do půlhodiny před odjezdem to totiž ještě jde přerezervovat.
V hospodě byla WiFina, takže jsme to zkoušeli posunout na Bobově mobilu ... to ale nešlo. Takže jsme si s Bobem dali ještě sprint na koleje, abychom to stihli. Když jsem klikal na "Přerezervovat" bylo 16:58. Tomu říkám za dvě minuty pět! :) Zpátky za ostatníma do hospody jsme se vrátili uřícení, ale já byl rád, že se bus podařilo posunout a ještě jsem mohl strávit s ostatníma o dvě hoďky dýl. Zašli jsme si ještě na kafíčko a zákusek do kavárny.
Pak opět přišlo to, co nesnáším - rozloučit se. Všichni ale víme, že se zas uvidíme - nejspíš v Lyonu až za Pauline a Camille přijedu, ale beztak to bude dřív někde jinde. Svět je malý a o náhody v něm není nouze :)
(Navíc s náma Pauline možná pojede do těch Alp teď v září/říjnu, takže to by bylo úplně idální!)
Žádné komentáře:
Okomentovat