Turecko - 13.8. - Cesta domů do ČR

Noc z pátku na sobotu jsme strávili na letišti. Dny obžerství jsme zakončili meníčkem v letištním Burger Kingu ... nebylo to nic moc, ale ono tam ani nic jiného nebylo (když řeknu, že na tom letišti stála malá půllitrová voda v přepočtu 60 korun, tak nemusím už dál říkat, že nikde jinde se fakt nedalo jíst).

Let proběhl bez problémů a do Budapešti jsme přijeli na čas. Wizz Air busem jsme se dostali do centra. Jeli v něma s náma nějací Holandani - říkali, že tak jezdí každý rok po velkých evropských městech. Jednoduše si jeli užít levného východoevropského alkoholu :)

Měli jsme víc než 4 hodiny čas než nám jel bus domů, takže jsme si řekli, že zajdem na pivko. Potřebovali jsme ovšem hospodu, kde budou brát karty. To by člověk nevěřil jaký je to problém v Budapešti. I v těch dražších prostě nebrali karty (samozřejmě v těch ultra drahých na nejrušnější ulici ano, ale tolik jsme zas nebyli ochotni za pivko dát). Tak jsme si řekli, že pojedem na nádr a tam koupíme lahváčka nebo plechovku v nějakém shopu. Ovšem ani tam nebrali karty anebo neměli pivo.

U nádraží byl obrovský park, tak jsme se tam po jednom šli toulat ... byl jsem tam zevlit skoro hodinu. Ten park byl fakt obrovský. Docela pěkný.

Pak už byl čas odjezdu a my nastoupili do Student Agency busu. Bylo to zvláštní zase slyšet česky mluvící lidi. Tam nás slečna stevardka (krom toho, že se pořád hezky usmívala) velmi potěšila tím, že měla pivko. Takže jsme nakonec pivko v Budapešti přecijen měli (stihli jsme ho opravdu ještě  v Budapešti vypít - sice Gambáč, ale prostě mnohem lepší než Efes :))

I cesta Studentem docela šla. Cestou jsme viděli moc hezký západ slunka už nad naším územím. Zastavovalo se v Bratislavě (to nádraží tam je fakt hnusné) a pak až v Brně. Tam to řidič trochu nedal a docela bloudil (což jsme nikdo moc nepochopili). Každopádně zpoždění nebylo nijak velké. Na nádraží nás čekala Peťa. Zvala nás všecky domů na tatarák, ale já už byl hodně unavený a nechtělo se mi jet do Tuřan (i přes tak silnou motivaci, jako bylo dobré jídlo), takže jsem zamířil přímo domů.

Dost jsem se bál toho až si přečtu všechny maily v práci. Kolik bude průserů a tak, ale docela mile mě to překvapilo, protože toho nebylo zdaleka tolik, kolik jsem čekal. Byl jsem sice v neděli v práci, ale fakt jen přečíst ty maily a nic extra urgentního se nekonalo. To mě hodně potěšilo.