V sobotu přijely do Brna Pauline s Camille. Jsou na prázdniny na Eurotripu a samozřejmě nemohli vynechat ČR, protože tu krom mě a Pepy mají ještě Boba, Filipa a Alici. Těšil jsem se na setkání s lidma z Erasmu docela dlouho a konečně to vyšlo (šance byli i dřív, ale nbyla dovolená :( Když Clara byla v Praze, nemohl jsem přijet a do Švýcarska za Pascalem to taky nevyšlo - Pascal ale slíbil, že s náma dá hiking v rakouských alpách a možná i Gruzii příští rok, takže to by bylo maximálně super!).
Každopádně tentokrát nebyla potřeba žádná dovolená, protože plán byl potkat se o víkendu v Brně! Sraz byl u baráku Bobovy sestry na Grohovce. Sešli jsme se tam ve 12:30. Když jsem tam došel, byla tam už Pauline i Camille s Bobem a jeho přítelkyní (kterou jsme si ani já, ani Pepa nepamatovali, přestože ona nás jo - z Norska, byla tam za Bobem a měli jsme ji potkat na party u Cacilie :))
V tu sobotu jsme si zašli na oběd do Mamuta. Snažili jsme se holkám vybrat co nejtypičtější jídla - takže padla voba na vepřo knedlo, znojemskou. Jako polívku česnečku. Pivko samozřejmě Plzeň a jako nealko Kofolu :)
S Pepou jsme si uvědomili, že vlastně moc nevím co jim ukázat. Prostě Brno je velké město jako každé jiné - nějaké zajímavé budovy, nějaká muzea, park, hrad. Nic moc extra speciálního. Všichni jsme spíš na natural beauties. Každopádně protože nebyl čas na nějaký hike, tak jsme prostě udělali klasický sightseeing through Brno. Hrad, Petrov, pak jsme šli do technického muzea a pak jsem je vzal na přehradu. Ta přehrada byla z celé soboty nejlepší - bylo úplně krásně (holky přinesly do Brna i krásné počasí!). Cestou jsme se na chvilu odtrhli s Pauline (ona totiž též neumí chodit pomalu a tak vždycky chodí napřed - když jsme si to uvědomili, že jsme dost napřed, zavzpmínali jsme hned na Lofoty, kde tomu vždycky bylo takhle a taky na náš výlet kolem Trondheimu. Taky jsem se dozvěděl, že Pauline ještě před Norskem byla měsíc s kamarádem na treku po Bolívii a Peru - lezli tam šestitisícovky. Tenhle rok, ještě před tímhle Eurotripem byla měsíc s Mathewem v Italských Alpách a dávali si tam taky nějaké mordy. Pauline je fakt boží baba.) Na přehradě jsme leželi na trávě, pili pivko a kecali. Bylo to jak za starých časů v Norsku - pohodička, všichni dobrá nálada, padaly joky, zazpívali jsme si, všichni se smáli. Vzal jsem i frisbeečko, takže jsme chvilu zaházeli. Fakt super.
Na půl devátou jsme se přesunuli na hlavák, protože měla přijet Alice s Julienem (Francouz, který bydlel 14 dni s Pauline v Norsku - my s Pepou jsme ho neznali předtím, ale byl to správný týpek - uměl dobře anglicky skoro nebylo poznat, že je Francouz, protože neměl ten typický přízvuk). Alice s Julienem přespávali u mě (ostatní přespávali na bytě u Bobovy ségry). Hodili si teda věci k nám a večer se šlo na pivko. Zašli jsme do Atria na Bernarda. Ono bylo stejně jedno kde jsme byli, bylo to zkrátka fajn, kvůli lidem.
V neděli jsme měli sraz u "dicka" na náměstí (hodiny ve tvaru nábojnice, kterou nám na Svoboďák vrazili v době, kdy jsme byli v Norsku. Stalo se to docela známým a je pravda, že ze všech "památek" jsme u těch hodin strávili nejvíc času - spíš ale z recese :) Pak jsme uděli procházku centrem, zašli a poseděli v kavárně.
Když jsme s Alicí a Julienem jeli zpět ke mně domů vyzvednou věci a počkat na ostatní, měli jsme zajímavý zážitek. V tamvaji jsme si přisedli k ženské, která uměla anglicky a začla s náma mluvit. Byla tak trochu ťápnutá a hodně unešená z toho, že mluvíme anglicky. Zeptala se nás anglicky odkud jsme. Myslela si, že já a Alice jsme Britové a o Julienovi nevěděla. Byla hodně překvapená, když jsme ji česky řekli, že jsme Češi. Dobré to jo, daří se mi pomalu se zbavovat českého přízvuku v angličtině. Říkala, že žila dva roky ve Francii a taky dva roky v US, v Utahu. Když se řeklo Utah, nemohl jsem jinak, než se zeptat jestli má nějaké "funny experience wih Mormons" a už jsem se chystal dělat si z nich srandu. Její odpověď "Oh, yes, I do! I'm mormon" mě dost zaskočila (a podle Alice to na mě bylo vidět). Každopádně mě to pouze přibrzdilo. Stejně jsem se nijak nepřetvařoval a řekl jsem ji naši story z Norska, takže že mi přijde ujetá celá jejich story o Josef, the smith a taky jsem se jí zeptal jestli viděla epizodu South Parku o mormonech. Říkala že viděla a brala to co jsem ji řekl docela v phodě. Ona byla prostě taková trhlá. Ukázala nám, kde mají mormoní kostely - měla u sebe obrázky kostela v Německu a ve Wisconsinu (už od začátku jsem si vzpomněl na Megan, a představoval jsem si kdybych jel tou tramvají s ní :D tahle historka se ji bude líbit anyway :))
Pak byl bohužel čas na odjezd. Všichni totiž dál pokračovali na Bobovu chatu. Všichni totiž budou v ČR až do příštího týdne (odjiždět z ČR se bude v neděli 28. večer). Hodně mě štve, že s nima nemůžu strávit celý týden - zejéna na chatě - cabin trip jak v Norsku. V plánu je i nějaké lezení a hiking ... kéž bych měl dovolenou. Doufám, že je ale budu moct potkat příští víkend (27/28) v Praze.
Protože s tou Prahou to u mě není na 100% museli jsme se pro jistotu rozloučit už teď. Nesnáším to. Tak rád bych jel s nima, ale v práci to holt teď nejde. Doufám, že aspoň na ten víkend do Prahy to vyjde! Mělo by.
Až se ke mně dostanou fotky, hodím to sem.
Žádné komentáře:
Okomentovat