Pája šel celou dobu napřed, mysleli jsme s Pepou, že na nás u jezera počká, ale nepočkal a šel dál. Chvilu jsme si mysleli, jestli se fakt někde neztratil, ale po čase jsme ho viděli dost před náma jak šplhá na vrchol.
Počasí se zlepšovalo každou chvilu a už během první hodiny výstupu jsme měli skoro jasno a sluníčko začalo pražit. Byl jsem rád, že jsem měl sluneční brýle.
Protože jsme začali opravdu brzo, byli jsme tam sami. Až za náma vystupoval ten polský pár a část skautů. Celý výstup byl sice náročný (opět hodně suti a prudkého stoupání), ale oproti Demir Kaziku to bylo výrazně jednodušší. Byla tam jasně značená cesta mohylkami (navíc jsem zjistil, že mám trasu i v GPS). Opět byla patrná nadmořská výška v dýchání, ale jinak se šlo dobře. Výstup zdaleka netrval tak dlouho jak říkali ti skauti. Za 4 hodiny jsme byli na vrcholu. Tam jsme se konečně potkali zase s Pájou, který už tam tak půlhodinu byl.
Nahoře byl skutečně luxusní výhled. Miluju špičky kopců čouhající z polštářů mraků - a to je přesně to, co jsme viděli. Mraky se pohybovaly docela rychle, během chvíle se nám pak vyjasnil i pohled dolů na jezero. Viděli jsme i jezírko, kde jsme se včera koupali. Prostě nádhera. Na vrcholu jsme strávili aspoň hodinu a kochali se. Postupně dorazil jak polský pár (týpek byl mrtě zkušený - bavili jsme se s ním a on měl nalezené už i nějaké šestitisícovky a Kačkar byl pro něj brnkačka) a skauti.
Cesta dolů nebyla nijak zábavná (sestupy jsou obecně hodně namáhavé a nudnější, ale když se jde nahoru, jde se holt i dolu, že :)) Vše proběhlo bez problémů a cestou zpět jsme se ještě zastavovali u jezera, na chvilu si odpočinout. Do tábora jsme přišli docela brzo, vyšťavení a hlavně vyhladovělí. Na jídlo jsme už ale měli jen chalvu a poslední bochník chleba.
Hned po příchodu jsme si zazpívali nějaké songy se skautama - měli ve zpěvníku bohužel krom Blowin' in the wind jen samé polské, ale i ty jsme si zazpívali :) (docela se mi líbí polská verze Blowin' in the wind) Pak se kytary ujal Pepa a zazpívali jsme jim naši norskou klasiku včetně hlídače krav, kozla a lachtanů. Bylo to fajn. Izabela s Gabrielou moc hezky zpívaly a bylo příjemné je poslouchat.
Pak skautíci začli vařit. A my zahájili plán "socka". Sedli jsme si k našemu stanu, otočení jejich směrem a začali jsme tlačit ten suchý chleba. Tvářili jsme se hladově a zbídačeně. Nejdřív to vypadalo, že se vůbec nechytají, ale pak přišla Iza s tím, že bychom si mohli zahrát nějakou jejich hru (protože jsem předtím říkal, že se nudím, tak to chtěla změnit). Jmenovalo se to džungle a fungovalo to na podobném principu jako The Set (ale byla to jiná hra, jen tam šlo taky o observation a o rychlost, narozdíl od Setu to mělo ale smysl ve více hráčích a čím víc tím líp), docela mě to i bavilo. No a pak se stalo to, v co jsme doufali nejvíc ... skautíci nás pozvali na večeři. Iza řekla ať si doneseme ešusy a naložili nám tam to co uvařili. Byly to nějaké těstoviny s řepou a sójovým masem. Bylo to naprosto luxusní! Ještě před tím, než jsme začli jíst, proběhl rituál, kdy jsme si všichni stoupli do kruhu a v jednom směru jsme všichni postupně řekli "smačněgo" a pak v druhém směru "dženkuje bardzo".
Po večeři jsme se (zejéména Pája :)) opět dali do konverzace se slečnou z Turecka, která se k nám celkem měla. Jmenovala se Öykü. Bylo to hodně těžké pro mě vůbec vyslovit. Byla hodně mladá (teprve ve třeťáku na středí) a byla roztomilá. Byla z Istanbulu a s otcem byla v Kačkaru na prázdninách.
Večer jsme pak sedli se skautíkama do kruhu na karimatky (bylo dost příjemné být namačkaný na těch karimatkách, protože byla kosa jako prase) a začala "swieczka". Je to sezení, kdy v jeden čas mluví jen jeden člověk - ten, co drží svíčku - a mluví o tom, co zažil za ten den. Většina mluvila polsky, ale spousta z nich kvůli nám přepla do angličtiny. Přidala se k nám i Öykü, pro níž to musel být hodně zvláštní zážitek. Byl to zvláštní zážitek i pro mě - v příjemném smyslu. Pak následovaly Śpiewanky. Sedlo se do stanu na karimatky a hrálo se na kytaru a zpívalo. My byli hodně unavení, takže jsme šli spát ještě před nimi - oni zpívali ještě dál.
Byl to fakt super den, vylezli jsme skoro do čtyřech tisíc a odpoledne / večer s těmi skautíky pro mě bylo fakt příjemné. Oblíbil jsem si je. Když viděli, že si píšeme s Pepou deník, poprosili nás, jestli bychom jim do jejich kroniky nenapsali záznam za dnešní den. Pepa jim tam napsal mrtě dobrou zprávu! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat