V té kavárně z nás šéfik (poměrně mladý týpek) byl hodně odvařený. Měl neskrývanou radost, že si dáváme zákusky v jeho kavárně. Dali jsme si víc druhů - nějaké kokosové koule, nějakou masovou trubičku (nevěděli jsme že je to masové) a týpek nás pozval na typicky tureckou věc - ořechová trubička z lístkového těsta politá medem a posypaná krájenými pistáciemi - fakt mrtě dobré.
Pak jsme vyjeli do Egirdiru - městečko u stejnojmenného jezera. Hlavní bod jezerní oblasti. Bylo tam taky hodně vedro. Městečko to bylo ale úplně super - zjeména díky tomu jezeru, které bylo obrovské a vzbuzovalo pocit moře. Bylo to obehnané pěknými kopečky a celkově to fakt zapůsobilo.
Koupili jsme velký vodní meloun, my s Pepou i pivko (místní značku - Efes) a šli jsme ho sníst na pláž. Našli jsme moc pěknou plážičku (pláže tam byly kamenné - malé oblázky), kde nebyl nikdo (až později tam přišla nějaká malá děcka, která docela otravovala, ale pak jsme je odehnali). Tlačili jsme meloun, popíjeli pivko (nebylo teda nic moc - chutnalo jako hodně levné lahváče u nás - lahváč značky pivo apod.), opalovali se a plavali v jezeru. Boží.
Pak jsme se přesunuli do parku do stínu, protože bylo fakt strašné vedro. S Pepou jsme si pak obešli zbytek poloostrova (celé město vybíhalo do toho jezera, byl to takový protáhlý poloostrůvek). Pak jsme všichni tři šli natlačit nějaký kebap - už během cesty do parku jsme mapovali situaci stánků s kebapem. Očekovali jsme ceny a zjistili jsme pozitivní informaci - obyčejný kuřecí döner v ekmeku stál všude pouhé dvě liry. Každý jsme během hodiny natlačili asi tři ty kebapy, přičemž ten poslední jsme si dali hovězí a byl větší než ty předchozí - byla to fakt řehole natlačit toho tolik, ale zvládli jsme to :) Zapili jsme to coca colou, abychom dovršili dílo zkázy (ne, bylo to dobré a po tom jak jsme hladověli nás tolik jídla a nějaký cukr v cole nemohli nijak ohrozit). Hodně plní jsme se pomalu odplazili zpět do parku, kde jsme měli base camp. Dali jsme si večerní koupačku v jezeru, udělali nějaké pokusy s foťákem, dlouhou závěrkou a čelovoku a pak jsme šli znova do města na čaj.
Po tom čaji, jsme nějak všichni sborově dostali na pivko. Na Efes už jsme chuť neměli, tak jsme koupili import z US - Miller (je to pivko z Wisconsinu - vzpomněl jsem si na Megan). Bylo to dobré pití, ale nebylo to pivo. Byla to alkoholická limonáda ... seriózně jsem v tom chuť piva moc necítil. Opět se potvrdilo, že když je člověk zvyklý na české pivko, je těžké ho uspokojit nějakým cizím. Jako správní zevliči jsme to pivko tlačili v parku na lavečkách u dětského hřiště :)
Cestou zpět do parku jsme šli kolem podniku, ze kterého šla hlasitá hudba (disco v tureckém stylu). Vlezli jsme dovniř, přestože týpek, který šel kolem nám říkal, že je to "bad place" - naznačoval, že se tam pije alkohol a že z toho pak člověk je dizzy a bolí ho hlava :D Museli jsme to "hnízdo hříchu" samozřejmě prozkoumat ... (by mě zajímalo co by týpek říkal, kdyby viděl některé hospody/bary/diskotéky u nás) ...
Vevnitř to vypadalo jako na normální diskotéce, akorát tam nikdo nebyl. Byly tam dva nějaké páry a dvojka starších pánů. Dali jsme si tam pivko a chvilu tam poseděli. Protože to bylo ale extrémně nudné, pivko drahé, tak jsme už na další neměli motivaci zůstávat, tak jsme odešli a vrátili se zpět do parku.
Večer jsme si ještě hodně povídali - nejdřív jsme řešili vztahy a pak ekologii a přilehlá témata. Byla to docela zajímavá debata, která se protáhla do brzkých ranních hodin.
Žádné komentáře:
Okomentovat