Velký trip tohoto roku byl naplánovaný do Kyrgyzstánu. Od původního plánu Gruzie (což už je náš plán třetí rok) opět sešlo a my s Pepem se přidali k Zuzce a Fikimu, kteří chtěli na měsíc do Kyrgyzu.
Letěli jsme z Vídně, let měl 50 min. zpoždění. Už v Brně jsme zjistili, že Pepe zapomněl doma karimatku. Měli jsme z toho všichni (včetně Pepeho) celkem srandu :) Když k tomu připočtu to, že jsme si dělali prdel z jeho velkého pupku, tak jsme se bavili celou cestu velice dobře :) Celou cestu na letišti a pak v letadle do Istanbulu mluvíme o kebapu a o tom, jak si ho v Istanbulu na letišti určitě dáme. Všichni jsme na něj začali být mrtě naspeedovaní. Jaké pak bylo zklamání, když jsme si ho dát nemohli, protože na celém letišti nebylo ani jedno místo s kebapem! Nakoncec jsme chtě nechtě skončili v Burger Kingovi. Měli tam mega problém s angličtinou - ti Turci co tam obsluhovali v BK neuměli ani slovo a když se Pepe pokusil o to, aby mu místo hranolků dali onion rings, trvalo to mrtě dlouho než jim to nějak vysvětlil.
Na transit jsme měli dost času, i přes debilně vyřešenou frontu (= fronta bez těch usměrňovačů a přes jednoho člověka = anarchie) a na přestup jsme přišli včas. U gate, ze které jsme odlétali jsme si začali všímat vzhledu Kyrgyzů - měli zvláštně šikmé oči (jinak než Číňani nebo Vietnamci, na které jsme zvyklí z ČR).
Když jsme přišli k té gate, tak celou dobu týpek co pak následně kontroloval boarding passy volal "Susana!", "Cucana!", "Zuzana!" a my si dělali srandu, že volají na Zuzku. Až pak, když jsme se boardovali, se ukázalo, že to nebyla sranda a že volali opravdu ji, že je něco špatně s jejím batohem. Ukázalo se, že ji odmotali její pečlivě zabalený batoh v potravinové fólii a prohledali a že jim vadil ešus, že si mysleli, že je to plynová bomba na vaření ... Bohužel ji při tom batoh poškodili a taky díky tomu mělo celé letadlo zpoždění a musela mít batoh nahoře na palubě letadla, protože už se nedal dát do kufru.
V letadle do Bishkeku jsme s Pepem měli jedno z nejlepších jídel, které jsem kdy v letadle měl - kuřecí šniclík, rukolový salátek s rajčaty, mascarpone a bulečka s máslem. Tohle bylo moje menu a musím říct, že to chutnalo fakt dobře, ne jak klasické jídlo v letadle. Ne nadarmo Pegasus airlines vyhráli nějakou soutěž v jídle pro letadla. S Pepou se nám navíc podařilo vyžebrat další dva salátky od okolních lidí, kteří svoje jídlo nedojedli, takže jsme měli ještě větší porce :D Značka ideál. Jídlo zařídilo více než doborou náladu po tom, co ji poškozený batoh Zuzky zkazil. We were back in bussiness!
Žádné komentáře:
Okomentovat