Kyrgyzstán - 27.6. - Zařizování v Karakolu

Ráno jsem se vzbudil s knedlou v krku a vůbec mi nebylo dobře. Půl dne jsme proležel. Ostatní šli mezitím shánět permit na náš druhý plánovaný trek. Stala se velká haluz, když při návštěvě jedné z cestovek (cestovky jsou prostředníci pro zařízení permitu) potkali Agidu - holčinu, co byla na "Erasmu" v Brně, a která se zná s Milanem - kamarádem Zuzky a Fikiho. Věděli jsme, že tam ta holčina má být, měli jsme od Milana na ni i číslo, ale to číslo nefungovalo. Když se ale v té cestovce bavili (uměla aperfektně anglicky) a řekla, že má kamaráda v ČR a že sama byla v ČR, bylo už jasno, že je to ona. Moc nám pomohla a slíbila, že zařídí permit (štěstí bylo, že zrovna zařizovala permit pro výpravu jiných 9 Čechů, takže nás připojila k jejich žádosti - jen díky tomu jsme permit mohli mít včas, jinak by to trvalo víc než tři týdny to celé vyřídit).

Když se odpoledne ostatní vrátili, vyzvedli mě na pokoji (protože jsem spal, bylo mi o něco líp) a šli jsme na jídlo. Tentokrát jsme navíc měli celý seznam jídel, které bychom měli zkusit a dobrou hospodu (Maxim) od Agidy. Dali jsme si varenyky, brizol, lagman, Azu, a zkusili jsme i Ašlyanfu. Číšnice na nás mrtě koukala, když jsme si objednali dvě třetiny z toho, co měli v jídelníčku :) Nemohla chybět tradiční konvička čaje.

Po večeři jsme se vrátili na hostel, kde jsme potkali dvojici Čechů, kteří se právě vrátili z treku, kam jsme se další den chystali - trek k jezeru Alakul. Byl to starší pár, který dělá časopis "Velbloud - putování islámským světem". Chvíli na to dorazila další dvojice, tentokrát česko-slovenská, Mirka (Slovenka) a Adam (Čech) se chystali další den vyrazit na ten samý trek a protože vypadali jako super dvojka, domluvili jsme se, že vyrazíme na trek společně.