Těsně před jezerem jsme potkali velkou (asi 10 lidí) skupinu Japonců (došli jsme je). Měli s sebou 3 průvodce, překladatele a šerpy. Mazec bylo to, že pro každého japonce šerpové nesli velký box s jídlem - box obsahoval rajče, okurku, muffin, sendviče se sýrem a salámem a to nejlepší na konec - pečené kuřecí stehno. Mazec. Zuzka byla první a jeden z guidů ji dal skoro celou jednu krabičku toho jídla, protože Japonci něco nechtěli a nedojedli. My jsme si to hezky rozdělili a společnými silami natlačili - zejména pak to kuřátko :) Japonci klasicky brutálně fotili, a měli perfektní oblečení. Měli takové Helly Hansen zářivě žluté kombinézy, takový "prototyp, učebnicový" outdoor. Prostě si to koupili jen a pouze na tuhle cestu evidentně. Největší mazec pak byl jeden Japonec, kterému bylo tak 60 let. Šel bez batohu, s jednou trekovou hůkou a zdolával tak jeden metr za půl minuty, za ním byl celou dobu jeden šerpa. Jako respekt, že to celé vůbec vyšel, ale je to fakt blbost - jednak zdržoval celou skupinu a hlavně chudák ten šerpa ... taky to pro něj bylo mrtě nebezpečné.
Poté, co jsme dorazilli do Karakolu a potkali Agidu, dozvěděli jsme se, že ty Japonce obsluhovala její cestovka. Nadávala na ně celkem hodně. Že museli v noci jít pro ně shánět kuře, protože Japonci trvali na kuřeti a že Agida kvůli nic musela i v neděli do práce. A ten děda Japonec že se prý neuměl dorozumět s tím šerpou (přestože šerpa mluvil trochu EN) a že museli volat překladatele, který byl daleko ve předu se zbytekm skupiny aby dědovi přeložil větu "Chci si na 15 minut odpočinout". To mi říkej, že Japonec nedokázal rukama nohama naznačit, že si chce odpočinout - prostě sednu a odpočívám, nechápu co řešil. Nicméně tene překladatel se z toho asi musel posrat - šel kdoví kolik kilometrů a mrtě převýšení, aby přeložil tohle ...
Každopádně Japonci zůstávali kempit u jezera, nás ale čekala ještě dlouhá cesta přes sedýlko. Vyfotili jsme jezero - bylo krásné, většina ještě zamrzlá, udělali skupinovku a vyrazili jsme dál.
Už když jsme opouštěli jezero začalo se kabonit počasí a během chvíle se změnilo v brutálně hnusnou mordu, když se z deště přes kroupy vyklubal sníh, který opravdu nebyl příjemný ve spojení s opravdu silným větrem, který proti nám foukal. Když k tomu připočtu mlhu a prudké stoupání a to, že jsem měl na sobě jen kraťasy ... věru nic příjmeného. Když jsme po urputném boji dolezli do sedla (a když říkám dolezli, tak spíš myslím doplazili), měl jsem ze strany, kde foukal vítr zmrzlý sníh na chlupech na nohách. Po krátké euforii toho, že jsme tam vylezli jsme začali zkoumat jak slezem z druhé strany dolů do údolí. Euforie rychle přešla, protože na druhé straně údolí bylo mrtě sněhu a co hůř, ze sedla visel sněhový převis. Po prozkoumání možností bylo jasné, že musíme přes ten převis a po sněhu. Trochu pozitivní bylo, že zrovna nahoru tou cestou, kterou jsme vybrali lezla jedna francouzska. Nechali jsme ji dolézt k nám a ta potvrdila, že je to asi nejlepší cesta. Protože jsme měl návleky, šel jsem jako první. Z převisu jsem měl strach, ale když už jsem byl za ním, bylo to mrtě v pohodě - sněhem se setupuje dobře, byly tam schůdky, bylo to měkké - fakt na pohodu a clekem jsem si sestup i užil, protože byl rychlů, sčupal jsem dolů jak za mlada. Nejhorší to bylo pro Zuzku, ta se fakt bála celou dobu a dolů dorazila úplně vynervovaná (řekl bych, že měla podobné pocity jako já den předtím při tom sestupu tím sešupem v lese). Každopádně po krátkém odpočinku vypukla euforie, že jsme z toho venku, proběhlo pár rund slivovičky a spišské hrušky a bylo dobře.
Pak už se šlo parádně, jen mírné klesání, relativně dobrá cesta. Plán byl sejít co nejníž ať máme na další den co nejméně chůze a co nejdřív se dostanem do Karakolu. Zuzce se k večeru udělalo blbě, takže jsme to nakonec zakempili v 3200 m.n.m. Nebylo to ideální místo, bylo tam mrtě krav, ale začínalo pršet a všichni jsme toho měli mrtě dost - 1500m výškových metrů na těžko a ještě v takovém počasí je opravdu hodně.
Já jsem spal jak zařezaný, nevzbudily mě ani krávy, které vrážely do našeho stanu a olizovaly ho. Pepa je v noci odháněl.
Žádné komentáře:
Okomentovat