Na Ukrajinu jsme jeli busem, který jede přímo z Brna až do Rachivu. Za 1800 jsme měli spáteční lístek (měli jsme skupinovou, studentskou a ještě zpáteční slevu :)) Vyjížděli jsme v pátek v pět, po práci.
Cesta utekla docela dobře (Kájoš přisedl v Olomouci v pohodě), bus nebyl nijak narvaný, takže jsem měl jednak celou dvojsedačku pro sebe a navíc jsem si ještě mohl natáhnout nohy i přes protější dvousedačku, protože paní (ukajinka) co tam seděla proti tomu nic neměla, takže jsem se na cestě tam vyspal docela dobře.
Do Rachiva jsme měli oficiálně dojet kolem 11 jejich času (na ukrajině je +1 časový posun oproti našemu času), ale dojeli jsme tam těsně po deváté. Bylo to asi tím, že na hranicích to šlo docela dobře. Jak slováci, tak ukrajinci nedělali žádné potíže a autobus v pohodě projel.
Když jsme se někdy po osmé probudili už jsme samozřejmě byli hluboko na Ukrajině, bylo světlo a my mohli poprvé koumat přes okýnko jak to na východě vypadá. Docela mazec, zejména mě zarazilo jak je podél celé cesty spousta rozestavěných (a docela i velkých, ve stylu hradu) budov, které chátrají ještě před tím, než jsou dostavěné, protože nejspíš došly peníze na to je dostavět ... Cesty byly taky hodně rozbité autobusák musel dávat hodně pozor ... díry byly všudypřítomné.
Hned po příjezdu, když jsem vylezl z busu na parkovišti v Rachivu mě obklopili taxikáři, kteří už na ten bus čekali a chtěli něco vytřískat z nás, zápaďáků :) Byli značně neodbytní a když jsme jim řekli, že pojedem, ale nejdříve musíme jít do banky vyměnit peníze tak náš taxikář (říkám mu náš, protože jsme s ním pak jeli vícekrát a dost jsme si ho oblíbili) hneka, že má kamaráda, který za mostem mění peníze, že v pohodě, že nás tam zavede. Za mostem byl vekslák, tak jak ho známe z filmů z šedesátých let. Tlustý týpek vytáhl z pod bundy mrtě velký štos peněz a hned nám ty éčka začal měnit :)
Pak jsme nasedli za taxikářem (byla potřeba dvě auta, protože šest lidí s velkýma báglama zabere fakt hodně místa - jak se teda později ukázalo, komprimace je možná i do jednoho auta, ale o tom později).
Tacikáři byli hodně hovorní a byli fajn. Překvapila mě naprostá ignorace bezpečnostních pásů ... ta auta je samozřejmě měla, ale řidiči to neřeší, prostě se jede jak se jede. Což obzvlášť v případě ukrajinských cest znamená často jet i v protisměru (aby se auto vyhnulo dírám).
Každopádně jsme v pohodě dorazili na místo, zaplatili taxikářům (taxíky jsou tady oproti ČR neskutečně levné!) odkud jsme započali první hike - měl to být 3-4 denní přechod přes nejvyšší část Karpat - přechod přes Petros a Hoverlu (nejvyšší hora Ukrajiny - 2061m). Nasadily se snažnice, rozložili trekové hole a šlo se :)
Žádné komentáře:
Okomentovat