Lidi
Naprostá většina lidí jsou muslimové (vlastně si nepamatuju, že bychom potkali nějakého Turka, který by nebyl), jen se liší intenzita toho jak to prožívají. Potkali jsme jak člověka, který nám dal anglický korán a říkal, že křesťanství je mrtvé a ať islám šíříme v ČR, tak i lidi, kteří to fakt nehrotili a nemodlili se často jak by měli a půst během ramadánu nijak extra nedodržovali ... o kouření během ramadánu nemluvě :). Většina byla někde uprostřed, spíš k tomu liberálnějšímu konci.
Čím víc na východ a čím víc v horských vesničkách, tím víc věří. Turečtí muslimové jsou naprosto přátelští lidé, kteří jsou velmi pohostinní (v místech, kde noha turisty zavadí jednou za uherský rok nás velmi rádi zvali k sobě domů na oběd / večeři nebo aspoň kávu či čaj). Velice rádi si s námi povídali přestože jsme si navzájem nerozuměli (viz. sekce jazyky). Celkově máme s Turky velmi pozitivní zkušenost.
Těžko říct jaké by to bylo, kdyby s námi jela nějaká holka. Postavení žen v Turecku totiž není nijak super. Vždy, když nás někdo někam pozval na jídlo, tak s námi vždy jedli jen muži. Ženy byly v kuchyni s dětmi a obskakovaly nás. Některé se nám bály i podívat do očí, chodily se sklopenými hlavami. V jiných rodinách to naopak bylo volnější a ženy s námi třeba i mluvily.
Muslimové nesmí pít alkohol a obecně o něm mají velmi špatné mínění - o pivu si s Turkama prostě nepokecáte. Naopak všichni si to, že nemůžou pít, vynahrazují kouřením. Drtivá většina lidí tam kouří (teda chlapi, ženy jsme kouřit samozřejmě neviděli, ty to mají nejspíš zakázané). Všichni nám vždycky nabízeli cigaretu a divili se, když jsme odmítali, že nekouříme.
Chlapi jsou všeobecně menší a hubenější než v ČR. Ženy naopak zakulacenější. Bylo témě nemožné vidět pevnou vysportovanou ženskou postavu. Tím, že jsou asi většinu času zavřené v kuchyni na nějaký větší pohyb nezbývá čas (a prostě to tam není zvykem, aby žena sportovala asi). Všichni mají tmavé (většinou černé) rovné vlasy a většinou snědou pleť (ale bylo hodně Turků, kteří byli hodně bílí!).
Jídlo
Turecké jídlo je moc dobré, taky protože jedí hodně zeleniny. Typické jsou směsi zeleniny (rajčata, papriky, chilly, hodně vaří z lilku, kterému říkají podobně jako "baklažán") a masa - zejména skopové a jehněčí. Hodně časté je i kuřecí a trochu méně hovězí. Islám zakazuje vepřové, takže to se v Turecku shání špatně (přestože v Antálii jsme viděli i vepřové maso v některých restauracích). Turci dělají perfektní rýži (do rýže míchají trochu těstovin ve tvaru zrnek rýže a podávají ji tak trochu omaštěnou, takže je velmi dobrá i samotná, protože není suchá). Jídla dělají typicky mírně pikantní - na můj vkus přesně akorát.
Dalším typickým jídlem byly masové koule z hovězího masa. Podávané s rýží a ještě typičtějším salátem z rajčat, okurky, papriky, salátu a cibule pokapaný olivovým olejem (ten salát dávali v restauracích i bistrech jako pozornost podniku skoro ke všem jídlům a bylo to moc fajn).
Samozřejmě mezi typická jídla nelze nezařadit kebap. Kebapů je spousta druhů, základní dělení, které jsme vypozorovali bylo na "šiš kebap" a "döner kebap". Šiš kebap jsou malé masové kousky (typicky směs kuřecího a hovězího) napíchané na špejli a opečené v ohni. Döner kebap je pak to, co se dá v různých fastfood okénkách koupit i u nás, nejčastěji pod názvem gyros. je to prostě spousta masa napíchlého na velkém točiči, který to maso opéká a po malých kouscích se opečené části okrajují. Maso pak dávají buďto do toho chleba vekového typu nebo do tortily. Vevnitř je samozřejmě zelenina a oni tam často dávají kečup a majonézu. Co mě zarazilo bylo to, že majonézu neskladují v lednici, ale i v těch největších vedrech (40 ve stínu) ji mají jen tak venku položenou. Tu jsem se do kebapu neodvážil nikdy dát. Vždycky jsme jim říkali ať ji tam nedávají ... Dost často do döneru dávají nakládané pálivé chilly papričky nebo tam aspoň nasypou sušenou chilly směs. Ke kebapu Turci pily z kelímku nějakou smetanu, tu jsme ale k tomu neochutnali.
Naprosto perfektní je jejich placatý chleba typu "pita". Krom tohoto "ekmeku" se dá koupit i chleba vekového typu a další typy pečiva. Turci taky dělají výborné zákusky. Hodně používají med a ořechy. Výborný je i jejich typický zapečený puding.
Velmi častým jídlem jsou polévky. Ty se podávají vždy s chlebem (automaticky) a neobsahují žedné pevné kousky. Vše je rozemleté (krom nudlí) a polévky jsou hodně husté. Nejčastěji byla vidět hrachová, rajská (s nudlemi) a jogurtová polévka (ta chuťově připomíná naši zelňačku).
Toto jsou jídla, která se dají koupit v bistrech jak v malých, tak velkých městech. Když nás ovšem pozvali do nějaké rodiny domů, typické menu bylo bezmasé a sestávalo se z oliv (černé i zelené), kozího sýru, sýru eidamského typu, sezamové pasty (tahini) a pak např. z leča, vaječné omelety (to si ale myslím, že byla spíš vzácnost, kterou udělali jen hostům). To vše samozřejmě s ekmekem. Vícekrát jsme taky dostali chleba zapečený s kozím sýrem a vejcem, což byla úplně ta nejlepší věc.
Je dobré být si vědom toho, že během ramadánu oni (aspoň na veřejnosti) nesmí až do večera (typicky to bylo do sedmi) jíst. Takže některé bistra a tak můžou být v omezeném provozu. Taky je dobré mít na paměti že po sedmé se do těch bister nahrne půlka města, protože po celém dni mají halt lidi hlad :)
Pití
Naprosto nejčastější věc na pití je čaj. Pije se vždy, pořád a za každého počasí. Turci si na jeho přípravu potrpí a skutečně ho umí dobře udělat a vychutnat si ho. Mají na to speciální čajovary, které jsou rozdělené na dvě části - v horní části vaří čajový koncentrát a v dolní části čistou vodu. Pak vždy načepují trochu koncentrátu (dle libosti) a dolijí horkou vodou. Čaj se podává ve speciálních malých (tak 1 dcl) skleničkách s šálkem, na kterém jsou typicky dva cukříky.
Člověk by čekal, že v Turecku bude frčet turecká káva, ale omyl. My, pokud se teda dělala káva a ne čaj, který je mnohonásobně častější, jsme zažili pouze Nescafe s mlékem (a vzhledem k tomu, že tohle pili i pastevci úplně v horách i lidi ve městech, řekl bych, že typické už je v dnešní době toto).
Co se týče piva, tak se dá koupit místní značka Efes (mě to chutnalo jako velmi levné české lahvové pivo - něco jako Ambrozius nebo jiné extrémně levné splašky), americký Miller z Wisconsinu (je to dobré pití, ale není to pivo podle mě), dánský Tuborg (měli jsme v Norsku a nic extra to není). Každopádně to tam pijí víceméně jen turisty. Viděli jsme hodně podniků se štíty Efesu, které byly prázdné - zkrachovalé. Prostě alkohol tam nefrčí. Na tvrdý jsme tam ani nenarazili.
Jinak se dá koupit libovolná limonáda od The Coca Cola company, takže Fanty, Sprity a já nevím co všechno měli i v hodně zapadlých oblastech.
Co se týče vody, tak ta se kupuje balená - je neperlivá a je levnější než v ČR. Ovšem v ČR se normálně pije voda z kohoutku. Tady jsme se nic takového odvážit neudělali. Obecně to není ani doporučované. Co se té balené vody týče, tak to, co oni nazývají minerálka má výrazně nižší mineralizaci než minerálky u nás.
Příroda & ekologie
Příroda je v Turecku nádherná - od hor až po moře. Detaily k pohořím Ala Daglari a Kačkar v jednotlivých článcích z treků. Turci sami do hor moc nechodí, obecně jsou ty hory ještě dost nedotčené a to je super. Co se týče ekologie, tak jsou na tom docela bídně. Turci se o to moc nezajímají - není pro ně problém vyhodit odpadky jen tak na ulici. V jednom autobuse se nám stalo, že zastavili na dálnici a stevard vyhodil pytel s odpadky za krajnici a jelo se dál. Obecně se produkuje neskutečné množství odpadu - zejména díky baleným vodám, které se prodávají v neuvěřitelně malých baleních (přestože je tam 40 stupňů ve stínu ačlověk vypije hafo vody, tak se prodávají dvoudecové kelímky nebo dokonce jednodecové lahve), lahve i plechovky se vyhazovaly do smíšeného odpadu - evidentně nebyly vratné.
Bezpečnost
V Turecku jsme se cítili naprosto bezpečně. Ve vesnicích a malých městech jsme se nebáli nechat batohy nehlídané v parku a jít pryč. Opravdu se tam nekrade (ve velkých městech už jsme pro jistotu byli opatrnější, tam už je hodně cizinců a tak v pohodě už to asi nebude, ale těžko říct, s velkými městy nemáme zkušenost). Vzhledem k tomu, že islám zakazuje opilectví a vůbec alkohol, je i v noci klid - žádné výtržnosti, žádní ožralí lidé.
Jazyky
Téměř nikdo nemluví jinak než turecky. S cizími jazyky tam je to dost špatné. Lidi umí většinou pár frází anglicky ("How are you?", "What is your name") se kterými se s vámi snaží bavit. Pár lidí umí některá izolovaná slovíčka. Někteří tvrdili, že umí německy nebo rusky, ale skutečnost byla jiná :) Uměli německy i rusky hůř než my (= skoro vůbec).
Finanční stránka
V Turecku je celkově mírně dráž než u nás. Měna je turecká lira (TL) a kurz v době, kdy jsme v Turecku byli, byl takový, že jednu liru jsme dostali za 11 korun. Levný je v Turecku chleba (ekmek), čaj a chalva. Čokoládové tyčinky jsou zhruba stejně drahé jako u nás. Zkrátka věci na trek jsou v Turecku stejně drahé nebo levnější, takže netřeba tahat zásoby z domu. Dost drahé je maso (takže doporučuju na první trek donést štangli trvanlivého salámu z domu, nejen kvůli ceně, ale taky že tam prostě nejde dobrý salám tak snadno sehnat). Velmi drahý je benzín.
Dobré bylo, že i v malých obchůdcích ve městech se dalo platit kartou (každopádně na to nespoléhat, je vždy dobré mít hotovost, už kvůli autobusům, kde ani na velkých nádražích často karty nebrali).
Na mincích i bankovkách je zobrazen Atatürk (jejich první prezident - osvoboditel, něco jako náš Masaryk, je vidět, že ho tam mají hodně rádi, protože jeho obrazy jsou všude - skoro v každé čajovně / restauraci na stěnně, někteří lidi ho měli i doma).
Doprava
Naprosto nejlepší způsob jak se odněkud někam dopravit je stop. Je to levné a protože lidi v Turecku jsou ochotní a mají cizince rádi, i poměrně rychlé. My se stopem neměli problém ani ve třech lidech s velkými batohy (jen teda nedoporučuju stopovat v neděli, kdy jezdí rodiny na výlety, protože nikdo nezastaví - ne snad protože by nechtěli, ale v té době jsou auta komplet přecpaná).
Velmi dobrá je autobusová doprava - je na vysoké úrovni - všechny autobusy jsou stejné nebo lepší než Student Agency v ČR. Ceny autobusové dopravy jsou stejné nebo o malinko vyšší než ceny v ČR. V autobuse na delší vzdálenosti chodí stevard a vždy je k dispozici voda v kelímcích zdarma (v libovolném množství) + horký nápoj (káva/čaj).
Dost drahé jsou taxíky, což je dáno vysokými cenami benzínu (v době, kdy u nás stojí benzín 30 KČ tam stál v přepočtu 40-50 KČ).
Co se týče řízení, tak díky relativně častému stopování jsme si mohli udělat obrázek o tom, jaké jsou mravy na silnicích ... jsou dosti uvolněné řekl bych :) Lidi prdí na bezpečnostní pásy (většina řidičů je neměla nikdy zaplé), nedělá jim problém předjíždět přes plnou čáru, do kopce, do zatáčky a klidně i přes dvojitou čáru ... Těžko říct jak je to s nehodovostí, ono to vypadalo, že se ti řidiči vždycky nějak na té silnici domluvili (probíhaly meziokénkové komunikace občas).
Stav silnic je řekl bych hodně dobrý (a troufl bych si tvrdit že lepší než v ČR.
Žádné komentáře:
Okomentovat