Plán byl vrátit se na cestu na GPS a jít podle ní (aby bylo jasno - tak cestou nemyslím vyšlapanou, jasně značeno u cestičku - to je prostě tracklog přes místa, kterými se dá jít, nebo někdo nimi někdy šel, kde většina úseků toho tracklogu s cesou nemá vůbec nic společného, budu tomu ale říkat cesta :)). Na souřadnice cesty se nám po mordovním klesání a pak ještě mordovnějším stoupání podařilo (ona ta GPSka má v místech obklopených vysokýma stěnama a v husté mlze trochu problémy a polohu udá s přesností na 50 m - člověk si řekne, že 50 m nic není, jenže v těch horách to hraje hodně velkou roli, když člověk neví jestli má stoupat do sedla vpravo nebo vlevo ... může se stát, že člověk vystoupá a dál to nepůjde).
Každopádně plusminus jsme šli podle té GPS a když jsme vylezli jeden fakt nechutný stoupák, tak jsme se ocitli na hřebeni, pod kterým jsme našli skutečně vyšlapanou a už i mohylkama značenou cestu. Jít po něčem takovém byla úplná krása - užívali jsme si, že nemusíme dávat pozor na každý krok a že nestoupáme 40 stupňovým svahem. Cesta nás zavedla přes hřeben (zpět na tu stranu, kde jsme už byli, ale to sedlo bylo mnohem níž s mnohem jednodušším stoupáním). K výraznému zlepšení nálady pak přispělo zejména to, že se začala protrhávat mlha. Po půlhodině pak vysvitly první paprsky slunce. Byla to paráda. Otevřelo se před náma krásné, zelené, kytkama poseté údolí. Okamžitě jsme dali přestávečku - kochací a slunce absorpční přestávka. Byla to paráda užívat si tepla sluníčka a nechat si ve vánku vysušit věci. Už jsme za ty dva dny mlhy skoro zapomněli jak slunce vypadá.
Byli jsme dost přesvědčení, že dnes k tomu jezeru dojdem. Cesta vedla do údolí, vypl jsem teda GPS, abych šetřil baterky s tím, že je už to dost jasné. Pája se zdržel vzadu, my s Pepem jsme šli napřed. Čupali jsme si to do údolí jak zamlada. Bylo krásně, kolem se pásly krávy a v údolí bylo vidět pár stanů od pastevců.
Když jsme dorazili do údolí přivítal nás týpeček a pozval nás na kafe - už podle toho, že se na nás zase dívali jako na hodně velkou atrakci jsme usoudili, že tudy turistická trasa nevede ... když jsme se pak týpka ptali na to jezero, potvrdilo se nám to, čeho jsme se báli. To jezero bylo na druhé straně hřebene a my do toho údolí vůbec neměli scházet. Opět se potvrdilo, že jsme měli jít podle GPS a ne podle intuice :D Co už.
Každopádně to vůbec nebylo špatné strávit noc v tom údolí. Dovolili nám tam postavit si stan a dokonce nás pozvali na jídlo. Donesli nám ho až přímo do stanu. Byli jsme vyhladovělí jak psi - jediné co nám zbylo za jídlo byla chalva, které jsme už v té době měli celkem plné zuby :) Na večeři se podávala polévka s chlebem, rýže, ten výborný zapečený chleba s kozím sýrem a vejcem a jako dezert ořechové trubičky s medem. Totální luxus. Natlačili jsme to asi během 10 minut, sjelo to do nás jak po tobogánu. Po večeři jsem ještě napsal deník a pak jsme šli spát. Opět jsem byl dost unavený, takže se spalo jak zamlada.
Žádné komentáře:
Okomentovat