Turecko - 28.7. - Aklimatizace - suťovisko for the win :)

Ráno jsme se vzbudili kolem 8, nikdy bych neřekl, jak dobře se mi bude spát na šutrech se sklonem, ale únava halt udělá svoje :) Sranda byla, že ráno jsme zjistili, že asi tak 50 metrů pod tím suťoviskem na kterém jsme spali byl docela rovný lehce travnatý plácek. To je tak, když se jde v noci :D

Když jsme posnídali a pomalu byli připravení vyrazit, viděli jsme jak se k nám pomalu blíží týpek s brokovnicí. Šel si vycházkovým tempem a volal mobilem. Počkali jsme až dorazí. Byl to pasáček ovcí. Usmíval se a radil nám jak se dostat na vrchol. Pohopili jsme, že kousek odtud má base těch ovcí a že by tam měla být i voda.

Plán tento den byl dojít k tomu jezeru, kam jsme chtěli dojít už včera a pokud bude čas tak ještě dnes zdolat vrchol. Vydali jsme se tedy dál. Prošli jsme kolem toho pasáčkova base campu - opravdu tam byl pramen. Bylo tam spousta koz a ovcí, které hlídal starý hodně velký pes. Ten byl chudák z toho vedra též hodně vyčerpaný a tak jen pořád ležel ve stínu a ani se nehýbal. Na nás vůbec nereagoval. Týpeček to tam měl pořešené - hadicí si z pramene napájel velké lavory, ze kterých pily ty ovce a kozy a taky tam měl vystlané pěkné místečko na spaní.

Doplnili jsme vodu a šli údolím dál. Celé to bylo suťové údolí. Hodně náročný terén. Trvdé těžké Garmonty s neohebnou podrážkou byly k nezaplacení! (tohle jsem si říkal v podstatě během každého treku co jsme v Turecku zažili). Jinak výhledy i tak byly zajímavé - byla tam malá sněhová políčka, všechno bylo hodně skalnaté a působilo to majestátně.

Čupali jsme si to v tom vedru dál a dál, stoupali jsme tím drolivým suťoviském výš a výš - na těžko s plnou polní. Byla to fakt morda - člověk udělá krok a sesype se to pod ním a je tam, kde byl. Když jsme vylezli do sedla (3200 m.n.m) odkud jsme si mysleli, že už bude vidět to jezero ... jezero jsme samozřejmě neviděli :) Byla tam sice mohylka a naznačená cesta dolů, ale vypadala dost mordovně a rozhodně nevedla tam, kam jsme chtěli. Takže jsme se rozhodli, že se vrátíme k prameni k těm ovcím a další den uděláme výstup na vrchol na lehko tou cestou, kterou radil pasáček. Zbytek dne jsme odpočívali - umyli jsme se u pramene, pořádně se najedli (dojedli jsme poslení chleba, který jsme měli). Večer jsme  pak hráli asociativní slovní fotbal a četli si něco o historii Turecka.

Jako aklimatizační den to bylo ideální. Cítil jsem ten rozdíl, že jsme byli nad 3000. Vždy když jsem byl v klidu, tak v pohodě, ale když jsem se z klidu dostal do pohybu, tak mě chvilu bolela hlava (pak když se člověk dostal do tempa, tak to bylo ok, ale ty rozjezdy bolely).