Kyrgyzstán - 7.7. - Inyl chek den čtvrtý

Ráno bylo počasí opět naprd, takže jsme spali až do 8. Po probuzení přišli dva týpci - jedenoho už jsme potkali den předtím na kopci při sestupu k základně a druhý nějaký řadový voják (měl takový zvláštní pořád se usmívající obličej :)) a začali mluvit o čaji a o jídle. To jsou kouzelná slovíčka, na která my slyšíme a tak jsme čekali co bude. Když to donesli, začali jen tak nenápadně jakože by the way chtít peníze (bylo to dost na tajňačku, týpek si mě vzal bokem od ostatních a naznačoval, že chce prachy). Bylo evidentní, že se snaží vydělat na nafasovaném vojenském proviantu. Donesli čaj ve dvou velkých zavařovačkách (byl dělaný z té mrtě kalné vody z řeky, která tekla u základy), dvě konzervy rybičky, dvě plechovky kondenzovaného mléka a asi kilový chleba + tam v té tašce byly uzené baraninové nohy a uši (nebylo na tom ale žádné maso, jen ta uzená kůže a vypadalo to dost brutálně). Dali jsme jim nakonec 100 COM a jedny cigárka, co jsme pro tyhle příležitosti koupili v Karakolu (samozřejmě ty nejlevnější, za 17 COM :)) Týpci byli happy, takže opět win-win situace. Sranda byla když přišel náčelník - už ho viděli jak jde a okamžitě schovávali tu tašku a jakože nám nic nedali, aby o tom náčelník nevěděl, že tady obchodují s vojenským proviantem. Byla to šmelina jak za mlada :)

Po odchodu náčelníka týpek vyhodil prázdnou plechovku, kterou jsme mu dali, abychom nenesli zbytečně odpadky, jen tak za plot do řeky a bylo uklizeno ... Rozloučili jsme se a vyšli naši trasou. Čekal nás velice pohodový úsek s převýšením asi 300m na 25 km, takže de-facto rovinka, ale zato dost daleko. Ze začátku mrholilo a byla mlha, pak se vyčasilo a chvilu bylo krásně. Podařilo se nám ujít asi tak 18 - 20 km (bylo cca kolem 16:00), když se nad náma začal dělat brutální mrak a začalo pršet. Řekli jsme si, že nouzově postavíme stany, přečkáme ten největší liják a ještě půjdeme dál. Moc jsme nekoumali jak dobré to místo, kam stavíme stany je, protože jsme počítali s tím, že pjdeme dál. Takže jsme to narychlo postavili na takových velkých drnech, které tvořili mrtě hrboly v podlážce stanu.

Asi tak 10 min po postavení stanu skoro přestávalo a my pomalu litovali, že jsme ty stany vůbec stavěly. Hláška "počkáme ještě 5 minut a pak to sbalíme a půjdeme" se však nakonec trochu minula účinkem, protože právě za těch 5 minut začalo sněžit. Ale ne jen tak vločka za vločkou. Regulérní zimní chumelenice. Když po 30 minutách napadlo asi 10 cm a my každou chvilu ze stanu střepávali pořádné nánosy sněhu, začínalo být jasno, že ten stan asi už přesouvat nebudeme a budeme spát na těch luxusních hrbolech.

Protože bylo mrtě brzo a spát se nám nechtělo, začli jsme s Pepem ve stanu dělat ptákoviny s foťákem a točit debilní videa s náma a se sněhem. Pepe sice už v té době bral ercefuryl, ale střevní šéf to ještě nevzdával a tak Pepe každých 10 minut ze stanu dělal seriózní plynovou komoru. Dával takové mordy, že jsem neváhal větrat, přestože mi byla zima.

V noci mi začala být seriózní zima, protože můj spacák s vyfukovačkou nebyl připraven na teploty pod nulou (a v noci mohlo být tak kolem -2) a tak jsem si musel pučit od Pepeho jeho teplou bundu a ve spacáku být navlečený. Nakonec se na těch drnech usnout dalo.