Horší to bylo ale se setupem do dalšího údolí smrem k Alakulu. Ze začátku to bylo sice zdlouhavé, ale vcelku pohodové a cesta byla jasná. Počásí navíc pořád dobré. Pak se ale rapidně zhoršilo a my šli v dešti. Skupinka se nám trochu roztáhla, protože každý si šel svým tempem, já šel první a Pepa poslední. Čekali jsme na sebe a když si tak jednou čekáme, už jsme byli všichni krom Pepeho, čekáme, říkáme si, kde je tak dlouho a najdednou koukáme na druhou stranu už celkem široké a prudké řeky .... a tam vidíme Pepeho! Tak jsme na něj volali ať sejde k nám (v tom místě se to ještě relativně dalo brodit), ale on, že v pohodě, že půjde po tamtom břehu. My si byli celkem jistí, že jdeme dobře, on ale celkem taky. Takže jsme každý vyrazili po svoji straně. Pak se ale břehy vzdalovaly a mi překecali Pepeho ať přejde k nám, že to bude lepší. Chudák přebrodil řeku v botech a protože byla už mega silná a clekem hluboká (místy až po kolena), samozřejmě měl v botech bazénky. My jsme z jeho brodění měli nepokrytou škodolibou radost a dělali si z něho srandu, že se zajebal na druhém břehu.
To jsme ovšem ještě netušili to, že jediný Pepe byl na opravdu správné straně řeky a jaký zájeb nás čeká na té naši. Začali jsme to tušit hodně brzo, když přes pochybnou cestičku, přes kterou jsme šli byl najednou evidentně člověkem vytvořený zátaras z klád a klacků ... protože ale nebyla cesta jiná, přešli jsme zátaras a šli dál. Cesta vedla nepříjemnou klečí (oooo jak jsme vzpomínali s Pepem na zájeb v Rakousku v kleči s Pájou :)) - to byla ta lepší část. Pak následoval naprosto nechutný a brutální sešup lesem, kde to na mokré hlíně s jehličím klouzalo tak, že to až pěkné nebylo. S tím jak to bylo prudké jsem nemyslel jsen na nic jiného než aby mi nepodjela noha a já si nezranil koleno ... bylo to pro mě psychicky hodně namáhavé a přestože byla už celkem zima, zapotil jsem se mnohem víc, než na výstupu do sedla v odpoledním vedru. Když jsme slezli dolů a ukázalo se, že jsme navíc tam, kde jsme být chtěli, ulevilo se mi mrtě. Odpočinuli jsme si chvilu (byl tam i pramínek, takže byla dobrá voda, která se nemusela desinfikovat - což bylo dobře, protože už jsme neměli žádnou vodu a desinfikování trvá 3 - 4 hodiny) a šli dál. Moc daleko jsme nedošli (asi jen 2 km), protože jsme toho měli všichni plné kecky, bylo hnusně a pořád střídavě pršelo. Navíc Pepe přišel s nápadem udělat oheň, aby si vysušil boty a to se např. mě líbilo extrémně, takže jsme to zapíchli pod velkým stromem vedle kempu, který v tom údolíčku byl (kemp byl prostě plac, kde byla nějaká bouda, ale stejně v ní nikdo nebyl).
Začali jsme shánět suché dříví a cokoli, co šlo zapálit, abychom rozdělali oheň. Velké štěstí bylo, že ten strom byl opravdu velký a pod ním sucho, přestože celkem vydatně předtím zapršelo a byly tam suché klacíky. Podařilo se nám s Pepem a Fikim rozdělat oheň a taky sehnat další dřevo, klestí a suchá kravská hovna (ano! poprvné jsem topil hovnem! hoří!), abychom oheň nějakou dobu udrželi.
U ohně to bylo boží, sedli jsme na pepeho karimatku, ohřívali se, sušili boty a začalo se zpívat. A to je moje - zpívání u ohně. Mega jsem si to užil a hodil jsem to do perfektní pohody a dobré nálady. Oheň byl po tom hnusném zájebu opravdový highlight dne. Spalo se taky perfektně.
Žádné komentáře:
Okomentovat