Náš úplně prvotní cíl ale byl trochu jiný. Byl to tlačič - konkrétně - šašlik. Takže jsme začali stopovat a chtěli jsme se dostat do nejbližšího města (směrem na západ), kde si můžem dát šašlik a pak pokračovat ke slanému jezeru.
Netrvalo to dlouho a zastavil nám takový velký van, kde už bylo 6 lidí. Já jsem se vmáčkl mezi jednu babi s děckem a dědu, Pepemu dali stoličku :) Jeli jsme do Bakonbaeva. Když jsme tam dojeli, řekli jsme spasiba a vysedli jsme. Babka co tam seděla ale na nás "Ale nie spasiba! Dolary dawaj!". To nás dostalo. Byli jsme sice varování Agidou, že se v Kyrgyzu za stop platí, ale ten tón a způsob jakým to řekla, byl dost offensive. Dali jsme jim nakonec 50 COM za osobu, což byla ok cena za tu vzdálenost.
Horši ale bylo, že v Bakonbaevu nebyl šašlik, respektive byl, ale jen kuřecí a ten jsme nechtěli. Takže jsme natlačili v nějaké hospodě normální jídlo. Já si dal samsy a Pepe guláš (guláš v kyrgyzském podání úplně jiný než český a je i jiný než maďarský, nedává se samozřejmě s knedlíkem, ale s rýží a omáčka je jiná, není papriková).
Stavili jsme se tam ještě v tourist office, ale to bylo více než vtipné. Samozřejmě v tourist office nemluvil anglicky, mapu měl horší než my a věděl úplné hovno, takže jsme týpkovi poděkovali a šli si vše zjišťovat na ulici sami. Předtím jsme se opět zásobili vínkem a tlačičem na večer a začali jsme schánět jak se dostanem ke slanému jezeru.
Chytali se nás taxikáři a všichni chtěli 2000 COM, protože je tam špatná cesta. To se nám zdálo mega moc, ale začalo to vypadat, že levné to nebude. Nakonec po vcelku dlouhém smlouvání se jeden taxikář chytl na 1000 COM, což se zdálo být jako rozumná cena. To jsme si taky odvodili od toho jak se na něj ostatní pak dívali a začali mu nadávat. Asi šel dost pod cenou (jako samozřejmě pořád si vydělal, ale asi ne tak jak jsou od turistů zvyklí). Cesta to byla dost dlouhá a opravdu špatná, jeli jsme to docela dlouho.
Týpek nás vyhodil u tábora jurt, které u toho jezera byly. Byly tam takové velké písečné kopce, úplně vyprahlé od té soli. Zaplatili jsme 50 COM na osobu za vstup k jezeru a šli postavit stan na poloostrůvek jdoucí do slaného jezera. Hned jak jsme dostavěli, šli jsme se vykoupat, byli jsme mrtě zvědaví jak moc slané to je a jak to bude nadnášet. A musím říct, že jsme z toho byli úplně nadšení. I když člověk vydechl úplně, měl hlavu nad vodou, byl ponořený jen po ramena. Dalo se na tu vodu položit, nic neřešit, ani dech a prostě jsme plavali nad vodou. Bylo to úplně boží. Jediné co nám vadilo, bylo to, že tam samozřejmě nebyly žádné sprchy, takže jakmile jsme uschli, tak jsme byli celí od soli a museli jsme to ze sebe spíš vydrolit.
K večeru jsme otevřeli vínko a začali tlačit chleba se šproty, které jsme měli. Byla to opět mega-vata. Pak jsme šli na kopec hledat signál, abychom mohli napsat sms a zkusili se porozhlédnout okole těch jurt. Ukázalo se, že je tam takový minimagazin. A protože nám došlo vínko, tak jsme tam skákli koupit ještě velkou 1.5 litrovku Živoje. Pohoda. Spalo se opět luxusně - jako sysli.
Žádné komentáře:
Okomentovat