Pak jsme šli do muzea. Muzeum mělo tři patra. První byl středověk - pár předmětů na obrovském prostoru, třetí patro na tom bylo podobně (pravěk a starověk). Nejzajímavější však bylo patro druhé - sovětské období. Po stěnách byly sádrové plastiky potřené kovovým lakem, takže vypadaly jako kovové. Srandovní bylo, že ulomené části byly přidělané izolepou :D Byla tam asi čtyřikrát socha Lenina jak přednáší uvědomělým dělníkům a taky byl na každém druhém exponátu a obrázku, který tam byl. Lenin byl tady evidentně ústřední postava a je dost cítit, že to tady celé vybudovali sověti.
Po muzeu jsme šli na Osh bazar - mega velký bazar. Bylo úchvatné kolik věcí tam bylo, zejména části s jídlem byly fascinující (jako vždy). Mrtě sušeného ovoce, čerstvého ovoce i zeleniny. Koupili jsme si višně a já si koupil zase zeleninový salátek, tentokrát s lilkem, okurkou a cibulí - výborný, fajně okořeněný. Pepe tam vyzkoušel žvýkací tabák (takové kuličky, které se dají mezi rty a dásně). Prý to byla silná morda, za 2 minuty co to měl v puse prý měl motáka jako prase a byl z toho nikotinu sjetý.
Cestou z bazaru se nám stala zajímavá příhoda. Jak jsme přecházeli cestu tak nás chytli dva týpci, že prý policja turystyčna a dawaj pasporty. Ukázali papírový odznáček vyplněný rukou jaký bych si byl schopný napsat i já. Chtěli vidět razítko z příletu na letiště v pasu a prohledávali nám tašky a taky peněženky. Z toho jsme byli značně nervózní, když chytal peněženku a peníze v ní. Samozřejmě jsme nechtěli (a nedali) z ruky ani pas ani peněženku, prostě jsme jim je ukázali, aby viděli dovnitř, ale šahat jsme jim nedovolili. Hledali "narkotyky". Že prý jim tam chodí zápaďáci a prodávají drogy (marihuanu, LSD, atd.) Začalo mi to být velice nepříjemné, ale naštěstí nezačali dělat moc velké tlaky a celkem rychle jsme se jich zbavili. Loučili se s náma "Goodbye my new friend".
Potom jsme šli pokvasit do nějakého parku po cestě, pojedli jsme třešně a salátek a pak jsme šli zpět na hostel posedět u pivka. Tam se nás chytil týpeček co tam pomáhal opravovat barák (asi kámoš majitele hostelu). Byl to dobrý borec. Říkal, že byl v 80 letech ve válce v Afghánistánu. Říkal, že za sovětů vojáky neplatili dobře a teď, že prý vojáky platí dobře. Bylo to zajímavé poslouchat.
Pak jsme šli opět na jídlo. Dali jsme si šuarmu (= v podstatě kebap v tortile) + já jsem si ještě ochutnal oromo (to bylo poslední místní jídlo, které mi zbývalo do dokončení celého menu, takže jsem pak mohl prohlásit gastro tour za úspěšně dokončenou :)). Potom jsme zase pokvasili na náměstí s hudbou, dal jsem si zmrzku a při té příležitosti jsme si všimli, že to jak stříkají vodotrysky je synchronizované s tou hudbou. Mělo to trochu mušky, ale korelace tam byla patrná.
Když se stmívalo, vrátili jsme se na hostel a tam byl náš kamoš voják a majitel hostelu. Seděli jsme s nima v altánku a popíjeli Naše pivo. Mrtě dobře jsme pokecali. Týpci říkali zajímavě věci. Že za sovětského svazu bylo mnohem líp. Že se všema národama byly bratři (Uzbeci, Kazaši, ...) a teď jsou problémy, nepřátelství a je problém vyjet za hranice. Že byla jedna měna a sjednocené ceny, teď je pro ně jinde většinou draho. Že blbé to bylo za Gorbačova - že nebyla mouka a chleba se dělal z kukuřice. Že vodka byla, ale chleba ne. Ukázal nám na mapě Kyrgyzstánu míst, která jsou pod administrativou Uzbekistánu.
Sranda byla, že jsme dělali překladatele mezi šéfikem a němcem co tam byl též (byl to týpek co jel ve vanu až z německa přes všechny možné země a pak jede ještě dál). Šéfik (jmenoval se Iskander - což je arabsky Alexander; voják z Afghánistánu se pak jmenoval taky Alexander) nám pak zavolal taxál na letiště. Takže jsme kolem půlnoci vyjeli směr letiště.
Bylo to jednoznačně nejhezčí auto, kterým jsme tam za celou dobu jeli. Měl volant na pravé straně. Sice chtěl nakonec o 200 COM víc než byla dohoda (tj. chtěl 700 místo 500), my ale měli jen 600, takže dostal 600 COM. Nám to bylo celkem jedno, protože na letišti v Bishkeku je hovno a nedá se tam stejně nic koupit (obzvlášť ne v noci), takže to, že jsme se zbavili všech COMů nám tak nějak ani nevadilo.
Na letišti jsme prošli sranda kontrolou. Litr a půl vody jsme propašovali jak nic - no vlastně ani nepropašovali - on jim to Pepa vyloženě ukazoval a oni ho s tím nechali projít jak nic. Kdybych chtěl spáchat teroristický útok, tak rozhodně letím z Bishkeku - scan těla probíhal jedním mávnutím přes hruď, kdybych měl na zádech kalacha, tak projdu jak nic.
Protože jsme měli víc než 5 hodin do odletu, usnuli jsme na poměrně pohodlných lavičkách. Dvě hodiny před odletem nás pustili ke gate. (Ještě předtím neměli moje jméno na seznamu a nechtěli mě tam pustit, ale nakonec si to tam nějak vyjasnili a bylo to cajk). U gate jsme znova usli. Probudil jsem se přesně v 5:30, což byl čas našeho odletu. Řekli jsme si "whooops" a šli jsme urychleně zjišťovat kde boardují. Byly tam dvě boarding místa, ale ani na jednom nebyl napsaný Istanbul. Chvilu jsem si myslel, že už nám to uletělo. Ale pak jsme se zeptali nějaké policistky tam a ta nám v klidu řekla, že nám to letí tam jak je napsané 6:10 Dubai. Jakoby se nechumelilo. Tak ono je normálka, že v 5:30 do Istanbulu to letí tam, kde je napsané 6:10 Dubai, že jo :D Letadlo mělo nakonec asi 45 min zpoždění, ale to nijak nevadilo, protože v Istanbulu jsme měli 6h čekačku stejně.
V Istanbulu jsme se těšili jak natlačíme. Dali jsme Burger Kinga jak za mlada. Pak jsme se těšili na Vídeň jak natlačíme. Dali jsme mekáče jak za mlada :D
Celou cestu jsme letěli s dvěma (pěknýma!) Kyrgyzskama. Ve Vídni, když čekaly na stejný Student Agency bus, tak jsme se s nima dali do řeči a ukázalo se, že jedou do Prahy na nějakou letní školu. Mluvily velice dobře anglicky a bylo fajn si s nima pokecat. Cesta do Brna utekla celkem dobře.
Kyrgyzstán byl mrtě dobrý trip, škoda jen, že na horách nebylo lepší počasí. Každopádně, je to velice zajímavá země.
Žádné komentáře:
Okomentovat