Než jsme vyjeli, tak to celkem trvalo. Týpeček tam furt něco zařizoval. Každopádně někdy po jedenácté jsme vyjeli. Šéfík (byl to takový tlusťoch, vypadal jak cigán co sedí na cejlu na parapetu s velkým pupek, měl takový nepříjmený hluboký hlas a působil strašně nesympaticky) seděl ve předu s manželkou a mezi náma v zadu byl jejich synek. Byl naštěstí hubený jak žiďáček, takže moc nezavazel. Sice cestou usínal a střídavě ležel na mojem a Pepově rameni, ale spoko. Šéf řídil mrtě divně. Jednak ani jednou nepřekročil rychlost 80 km/h i když byla cesta rovná a dalo se krásně jet rychleji (na druhou stranu ovšem tam, kde byla rychlost značkou omezená na 30 si to šéfik jel krásně 60), ale hlavně jel v prostřed cesty. Když byly dva pruhy, tak on jen prostě na čáře. To mělo ten efekt, že ho lidi jak za mlada předjížděli přes dvojitou čáru v protisměru klidně do kopce jakoby se nechumelilo.
Cestou jsme viděli rozestavěnou "dálnici" (prostě asfaltovou rovnou cestu), kterou jim staví Číňani. Týpek říkal, že prý to je velká zakázka a Číňani vyhráli tendr.
Cestou se střídaly komodity a způsob pouličního prodeje, to bylo takové zajímavé. Nejdříve byla oblast, kde se prodávaly mléčné výrobky (kumys, tvrdý sýr v kuličkách, ...) formou člověka ve stánku. Pak se prodávaly klasy kukuřice tak, že je drželi v sáčku jen tak v ruce a byli rozpažení aby bylo vidět, že to nabízejí (tohle podle mě je mordovní způsob) a pak byla oblast, kde se prodávala jablka tak, že ta jablka jen tak stála v kýblech na poličkách u cesty bez člověka v okolí.
Týpek nás vyhodil u autobusáku v Bishkeku a hned nám sehnal taxík. My věděli do jakého hostelu chceme jet, takže jsme mu řekli adresu, že je to naproti německé ambasádě a týpeček taxikář nás tam hodil (nejdříve nás ale hodil do směnárny, protože jsme neměli už ani COM). Taxikář byl mrtě vtipálek a pořád do nás valil, že je to daleko a že chce víc než na kolik jsme se domluvili (myslel to ale fakt ze srandy, takže se s ním jelo celkem dobře). Dozvěděli jsme se, že chuj se řekne chuj a podobné užitečné informace.
Ubytovali jsme se v B & B hostelu (zní to vznešeně co? byl to ale opět jen starý barák, s o něco lepším vybavením než v Karakolu, ale taky dražší výrazně). Měli jsme pokoj s dvojlůžkem za 1300 COM, což bylo celkem drahé, ale nechtělo se nám řešit nic jiného, takže jsme to vzali.
Poté co jsme se ubytovali byl úkol jasný. Najít šašlik. Nebyl to ale zdaleka tak jednoduchý úkol jako v Karakolu a trvalo hodně dlouho než jsme zakotvili. Nicméně cestou jsme narazili na diewočku co dělala čerstvé samsy, tak jsme si na chuť dali a byly úplně luxusní! Nakonec jsme si šašli k dali v turecké restauraci (ona to byla hlavně turecká restaurace, ale měli i místní věci). Byl úplně megaluxusní! Byl z baraniny, s rýží, zeleninou a pita chlebem. Hned na začátku nás zaujala výstavka těch kebapů, šiš kebapů a šašliků, které měli syrové v chlaďáku napíchané na špejli. Fakt restaurace jak má být (bylo to samozřejmě adekvátně dražší, ale stálo to za to).
Pak jsme šli najít internet, abychom zjistili co další den budem dělat, kam chceme jít v Bishkeku a co chceme vidět. Zjistili jsme kde je národní muzeum, velký osh bazar, americká univerzita a pár dalších míst, kam jsme chtěli zajít.
Pak jsme koupili pivko a kvas a šli jsme kvasit do parku (Pafilov park). Tam se šlo přes náměstí, kterému vévodila obrovská (ale fakt obrovská) vlajka Kyrgyzstánu, v čele náměstí pak bylo národní muzeum. Vlajku hlídala "hradní" stáž - dva týpečci nehnutě stáli v kukaních z plexiskla. Šli jsme kolem majestátního parlamentu (zajímavá funkcionální budova s takovými asijsko-muslimskými prvky) a pak American University of Central Asia.
Na té univerzitě je nejzajímavější to, že na její střeše je velká sovětská hvězda, naproti vchodu je pomník Marxe a Engelse a opodál stojí obrovská socha Lenina, který na tu univerzitu ukazuje rukou. V tom samém parku, kde je ta socha Lenina jsou pak dva velké sloupy vyobrazující 8 různých sovětských vojenských řádů.
Super bylo, že vše kolem náměstí je hezké, udržované a čisté. Úplně skvělé pak bylo to, že v každém rohu náměstí byl reproduktor, ze kterého hrála hudba (ruská i kyrgyzská, moderní i klasika, valčíky, pochody, ...) - fakt to dělalo skvělou atmosféru! Byli jsme tam když zapadalo slunko a stmívalo se a začalo se projevovat jak je to hezky osvětlené, včetně vodotrysků.
Hodně tam frčely různé blikače a točiče, které tam prodávali a děcka si tam s tím hráli. Poseděli jsme na tom náměstí, potančili valčík a pak jsme už za tmy šli zpět na hostel.
Ubytovna měla sice hnusnou rezavou vanu, ale aspoň tekla teplá voda a sprcha tekla i víc než čůrkem, takže jsme se s radostí vysprchovali a šli krásně čistí spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat