Permit byl vyřízený bez problémů a s Agidou jsme se místo obědu domluvili až na večeři, protože měla práci. Na oběd jsme zašli ještě i s Mirkou a Adamem. Já jsem šel do ruské klasiky a dal jsem si varenyky a boršč. Fiki si pod vidinou dobrého kurdaku z Jety Oguz tento dal, ale byl velmi zklamaný, protože to byl kurdak utopený v oleji (což je podle Agidy ten správný způsob přípravy - spíš byla haluz, že v Jety Oguz utopený v oleji nebyl).
Po obědě jsme šli poslat na poštu pohledy a rozloučili jsme se s Mirkou a Adamem, kteří pokračovali dál svoji cestou. Potom jsme se šli podívat na bazar. Zejména nás zaujalo oddělení masa, které jsme poznali po čuchu už z dálky. Bylo to místo zakryté plechovou střechou (oni obecně v Kyrgyzstánu mají hodně rádi vlnitý plech a dělají z něj úplně vše), aby na to aspoň nesvítilo přímé slunko. Člověk tam sežene všecko od ovčí nohy přes střeva až po ucho, ale hezký pohled na to nebyl. Neměli jsme iluze, že by to maso, které jsme jedli upravené v hospodách bylo odjinud, ale takhle syrové bychom asi neměli kuráž si ho koupit.
S Pepem jsme si koupili kvas (už od Ukrajiny mi mrtě chutná) a hned vedle byl nějaký jiný nápoj, taky z obilí, ale takový světlejší. Byla to pěkně hnusná morda, kterou jsme rádi darovali nějakému týpečkovi na ulici.
Večeře s Agidou byla super. Vzala nás do hospody, která byla mnohem víc zalezlá a tím pádem spíše pro místní. Dal jsem si Boso Lagman a byl jsem mrtě spokojený. Dali jsme si taky čaj, tentokrát s mlékem. Prý je to velmi časté dávat si v Kyrgyzstánu do čaje mléko (nebylo to podle mě ale kravské mléko, nýbrž ovčí), bylo to velice dobré a jemné. Ještě zajímavější než jídlo a pití však byl rozhovor s Agidou. Mohli jsme se ptát na to, jak to doopravdu v Kyrgyzstánu funguje a jak to vidí ona jako místní. Agida mluvila perfektně anglicky a tak jsme se mohli ptát opravdu na cokoli. Byl jsem za to strašně rád, protože rozhovory s místními jsou většinou to nejcennější. Agida byla dokonce rok v Turecku a naučila se turecky. To, že byla rok v ČR jsem už zmiňoval dřív.
Dozvěděli jsme se od ní tedy spoustu zajímavého infa. Např. to, že v Kyrgyzstánu mají strašně nízké daně. Nemají žádné DPH ani podobné výmysly. Plat se daní pouze 7% a zdravotní a sociální je 10%, tedy maximálně, pokud někdo daní, tak je to 17%. Spíš si ale lidi vydělávají tak nějak bokem a jen málokdo opravdu daní. Toto je samozřejmě poznat na tom jak stát zajišťuje např. dopravní infrastrukturu. Prašné cesty nebo vůbec nijak neupravené cesty nejsou výjimkou, ani ve městě samotném.
V Kyrgyzu je extrémně levná voda (není se ani čemu divit, mají ji opravdu hodně). Že prý Kyrgyzové mají blbý zvyk nechat téct kohoutek jen tak zbůhdarma. Extrémně levné díky vodě jsou i energie.
Hodně zajímavé bylo povídání o tom, jak jsou různá města různě drahá. To do jisté míry platí i u nás. Říká se že Praha je dražší než jiná města, ale spíš to platí jen v tom kolik tam stojí bydlení a jaké jsou platy. Zboží je všude po ČR stejně drahé a ve velkých městech pak díky supermarketům často i levnější (ale jen mírně). V Kyrgyzstánu se liší i to, kolik se platí za základní zboží. Karakol je prý velice levný a člověk vyžije s 5000 COM na měsíc. Bishkek je prý extrémně drahý a člověk potřebuje někalikanásobně víc. A je to fakt, že ty samé věci stály v Bishkeku výrazně víc než v Karakolu.
Mega překvapivé bylo to, když říkala jak se mezi různými oblastmi Kyrgyzstánu Kyrgyzové mezi sebou nemají rádi. Ale není to jako Brno vs. Praha, kdy je to na úrovni srandy. V jižních městech pod vlivem Uzbekistánu (např. ve velkém městě Osh) nesnáši Rusy a mluví tam Kyrgyzsko-Uzbecky. Oproti tomu lidi ze severu (Bishkek, Karakol, ...) mluví Kyrgyzsko-Rusky. Když Agida byla v Oshi a chtěla si něco koupit a promluvila rusky, odmítli ji prodat zboží, přestože je Kyrgyzska. Prostě musela jen mluvit Kyrgyzsky.
Říkala, že sama je muslimka, ale nijak to nepraktikuje. Že prý její otec je ateista a její matka je relativně ortodoxní muslimka (ortodoxní na Kyrgyzské poměry ovšem). Že prý je mnohem horší být katolíkem než ateistou. Pokud je člověk něco jiného než pravoslavný, muslim nebo ateista, tak je prý hodně zavržený společností. Obecně je celkem tabu mluvit veřejně o politice nebo náboženství. Rozhodně to není jak v ČR, kde je politika nejčastější hospodské téma.
Kyrgyzové prý typicky žíjí ze dne na den, peníze nijak nespoří a hned vše utratí. Tím vysvětlovala to, že spousta lidí má relativně drahá auta (fakt často tam byl vidět Lexus) a drahé moderní telefony.
Po večeři jsme se šli projít. Agida nám ukázala univerzitu v Karakolu, kde studovala a kde studoval i Milan. Pak jsme se šli projít na "letiště". Je to oblast (= velká louka) kousek za městem - lépe řečeno na samém okraji města, kde dřív bývalo letiště, ale pak ho zrušili. Ony tam nebyly moc žádné ranveje ani nic jiného, psíš to byla fakt jen velká travnatá louka, kde bylo pár věží. Každopádně teď se tam začínají stavět nové obydlí jak se město rozšiřuje. Mělo by podle mě ale smysl tam mít letiště, už kvůli turistům, které mnohem víc než Bishkek zajímá právě Karakol. Agida pak bydlela kousek od "letiště". Rozloučili jsme se s ní už za tmy a šli jsme se pořádně před cestou vyspat na hostel. Ještě předtím jsme ale dali Agidě peníze na taxi, které nás mělo dovézt zpět do Karakolu až dojdeme na finální místo našeho treku, za ledovcem Inyl chek. Nebyl to jen tak obyčejný taxi - bylo to speciální terenní megadrahé taxi za 9500 COM, protože ta cesta tam měla být megabrutální.
Žádné komentáře:
Okomentovat