Ráno jsme mohli poměrně vyspávat, protože nám to letělo až v jednu, takže jsme chtěli být tak 10:30 naletišti. Tzn. chtěli jsme z motelu vyjíždět tak v 9, abychom v klidu vrátili auto, dojeli shuttlem na letiště a tam v pohodě odbavili zavazadla atd.
Spalo se hodně dobře, unavení jsme byli jak koťata, takže se není čemu divit. Jetleg už taky zmizel (vskutku v pravou chvíli - když se vracíme do ČR :D).
Ráno jsme natlačili vlastní zásoby a udělali ještě nějaké jídlo na letiště, abychom nemuseli utrácet za jídlo hned na prvním letišti. S Dominikem jsme pokračovali v nežné chvilce a k snídani jsme si pustili v televizi zase jakousi romantickou komedii :D A tak to má být.
Auto jsme v pohodě vrátili, shuttle na letiště jel přímo z autopůjčovny, takže paráda (tohle tam mají fakt dobře vyřešené). Co už ale postrádá smysl je jejich všudypřítomná klimatizace. Amíci ji mají všude, např. v hotelu vůbec nebyla otevírací okna, jen klima. Tam když se posere klimatizace, tak se člověk udusí. To se sice nestalo, ale z klimatizace nám jednak všem popraskaly rty (klima strašně vysušuje) a taky to není obecně zdravé - venku +30 a v místnosti +20 ... V hotelu to ještě bylo jakž takž spoko, ale v tom shuttlu, který nás vezl na letiště to byl mražák jak cyp. Já naštěstí měl kalhoty a s sebou bundu, takže jsem byl spoko, ale Kuba měl jen tričko a kraťasy (venku totiž bylo fakt vedro) a seděl přímo pod tím foukačem. Jelo to sice jen 15 min, ale i tak promrzl jak za mlada.
Na letišti jsme byli docela brzo a tak jsme prolezli duty free shopy, nic nekoupili a pak skončili jako správní ITáci na lavičce připojení na WiFi zdarma :D Vypadalo to krásně když čtyři borci vedle sebe v jednu chvíli (= v tu chvíli, kdy se nám všem podařilo připojit a přestali jsme nadávat, že se nemůžeme připojit) přestali mluvit a jen ťukali do NB :D
Už první let měl zpoždění, nicméně jen tak na pohodu 15 minut. No stress. Sice nás to trochu štvalo, protože jsme se chtěli v Dallasu najíst a tím, že jsme tam měli na přestup jen hodinu to s tím zpožděním bylo pasé.
Letěli jsme našim oblíbeným typem letadla, jemuž netěsnily zadní dveře (opět jsme vybrali nejlukrativnější místa vzadu u motorů a dveří (!)). Zezačátku byly spoko, ale během letu nějak přestaly těsnit a dovnitř začalo zlehka foukat (což jsme dost cítili vzhledem k tomu, že jsme seděli hned u těch dvěří), ale letuška to vyřešila bravurně tím, že to trochu vycpala papírovýma ubrouskama - halt zkušený personál vyřeší za běhu :))
Jinak jsme měli docela fun s druhou letuškou (černoškou), kdosi si v tom letadle prdnul a bylo to někde poblíž nás a ona začla obviňovat Dominika - samozřejmě ze srandy. Měla fakt dobrý ironický humor a valila mordy. Docela jsme se zasmáli a lidi kolem nás taky. Když jsme přistáli a ona se loučila s cestujícími přidala ještě do mikrofonu "Special thanks and goodbye to my Czech friends" :D
Přistání a hledání terminálu v Dallasu proběhlo ok. Díky tomu, že jsme měli fakt hlad nás dokonce ihned ohlášené hodinové zpoždění v Dallasu téměř potěšilo, protože jsme si mohli dát dlabanec a v Londýně bylo pořád dost času.
Zašli jsme si do nějaké restauračky a dali si poslední dobré americké jídlo. Já si dal burger, protože jsem ho za celou dobu neměl a taky pivko samozřejmě. Když jsme spokojení odcházeli z jídla, že se půjdem nalodit, vykouklo na nás milé, nenápadné další hodinové zpoždění ... to už jsme začali být hodně nervozní, protože v Londýně jsme měli jen necelé dvě a půl hoďky na přestup, takže dvouhodinové zpoždění z Dallasu bylo dost nepříjemné. Zašli jsme si teda na další pivko. Když jsme se znovu podívali na tabuli, uklidnila nás další ohlášená hodinka ... to bylo na pohodu, protože už tím pádem nebylo proš stresovat, letadlo z Londýna bylo v hajzlu.
Šli jsme za týpkem od American Airlines ať nám teda přebookuje let z Londýna a borec na nás vybalil, že nám může dát let v 18:45 z Londýna, což bylo oproti původnímu letu 11:00 docela dost pozdě ... To se nám moc nelíbilo, ale nedalo se svítit. Říkám borcovi ať nám dá teda nějaké vouchery na jídlo, že tady skysnem ještě nějakou dobu a hlavně v tom Londýně pak ... borec že prý nemá žádné vouchery, že neví jestli se dávají a kdesicosi ať počkáme na kolegyni. Tak jsem si na bábu počkal a už dost nasraně jsem na ní vybalil, že chci vouchery. A bába, že si mám o vouchery říct až v Londýně, ne tady ... tak říkám proč bych měl žádat v Londýně British Airwaves, když oni za to nemůžou a težko mi tím pádem budou chtít něco dát. Může za to AA, tak ať navalí vouchery. Tenhle argument byl dost rozumný, takže baba natvrďáka, že AA nedávají vouchery, že změnili politiku. Tak říkám ať mí dá svoje jméno a customer satisfaction form. Na to, že prý takový form nemají a že musím jít a vyplnit to on-line ... jako mazec, AA je nejhorší letecká společnost ever.
Let byl celkem spoko (to, že jsme letěli úplně stejnou kraksnou nás nijak nepřekvapilo), víno dávali, takže jsme trochu popili a usnuli, což bylo ideální. V Londýně nás hned při výstupu z terminálu čekal zaměstanec AA s tím, že rozdával přebookované lety. Nakonec jsme neměli ten v 18:40, ale cosi co letělo 15:00 ... háček to samozřejmě mělo - letělo to přes Berlín :D Takže nás čekal ještě další přestup.
Krom toho, že jsme si museli v Londýně vyřizovat nové boarding passy a procházet znovu přes security (což byla zase pruda, protože tohle museli dělat všichni a tím pádem byla relativně dlouhá fronta) mělo letadlo do Berlína samozřejmě co? Zpoždění! A to půlhodinové ... to na naše poměry nebylo nijak moc, problém byl ale v tom, že v Berlíně jsme měli jen hodinu na přestup. Když k tomu připočteme to, že nám nedali v Londýně boarding pass z Berlína do Vídně, zbylá půlhodina na projití pasovou kontrolou, získání boardnig passu, projití security a nalezení správného terminálu a gate nebyla příliš.
Když jsme doletěli do Berlína, byli jsme rozhodnutí, že to stihnem, začali jsme zběsile pobíhat a hledat správnou gate a stánek Lufthansy, kde nám dají boarding pass. Když zbývalo 10 min do odletu a my nebyllli ani u toho stánku Lufhansy, vzdali jsme to a šli v klidu na záchod, protože se nám všem už chtělo mrtě.
Pak jsme v klidu našli ten stánek a řekli jsme kde máme problém. Paní nás velmi potěšila, řekla, že jim zavolá a že na nás počkají, ale musíme běžet (řekla kam teda taky, což bylo dost podstatné). A tak jsme běželi a to tak že mrtě :) A prošli jsme security (před nás se ještě stihl nasrat jakýsi týpek se zásobama, který tou security procházel mrtě dlouho), přiletěli jsme ke gate, do letadla a letěli jsme jak za mlada!
Jediná tahle cesta (taky jediná normální společnost - Lufthansa) byla na úrovni. I na tak krátké cestě (hodinový let z berlína do Vídně) bylo krásné letadlo, sendvíč a libovolné pití. Paráda. Všecko bylo včas.
Ve Vídni nás čekalo to, co jsme všichni očekávali (sice tajně doufali, že to nenastane, ale tak byla by to až škoda nezakončit stylově, že ...). No zkrátka nám samozřejmě ztratili zavazadla - nebylo překvapením, že to AA nepřeložilo v Londýně. Takže jsme vyplnili formulář a na lehko jsme Jardovým autem odjeli do Brna (samozřejmě poté co jsme ještě natlačili v McDonnalds - u Rakušáčků mají úplně jinou nabídku v McDonnalds - mají např. Veggie burger nebo McNoodels a obojí dobré!)
Kufry nám dovezli až v neděli. Mě naštěsí v pohodě, ale např. Kubovi díky prohlídce v US rozlili po celém baťohu javorový sirup a Dominikovi to samé udělali se sprchovým gelem. Takže tolik k cestě zpět :D
Žádné komentáře:
Okomentovat