Stavanger trip - 1. den

Tenhle trip byl tak trochu halo akce - ve úterý večer jsme se se Sandrou rozhodli, že by bylo dobré podniknout nějaký větší trip, protože doba se nám tu krátí a návrat domů se víc než hrozivě blíží ... Volba padla na Stavager a okolí, je to dost profláknuté místo - většina lidí už tam byla a všichni si to moc chválili. Celé to prostě byla nádherně spontánní akce - úplně super, miluju tyhle rychlovky. Dokonce předpověď počasí stála za houby, celý víkend v okolí stavangeru mělo lít jako z konve, přesto jsme byli jasně rozhodnutí jet. Neměli jsmě tam žádné ubytování a naše vybavení pro čtyři lidi ještě ve čtvrtek večer bylo následující: 3 spacáky (já mám sice dva, ale dají se počítat jako jeden, protože jsou oba tak na 11-14 stupňů nad nulou), 1 karimatka, žádný stan, žádný vařič. Každopádně jsme to nějak pořešili - Sandra půjčila jednu karimatku od Cacilie, napsali jsme Pascalovi, esli by nám nepůjčil stan a vařič jsme sehnali od týpka, který půjčoval vařič Pauline, když jsme jeli na Lofoty. Stan měl trochu mušky v tom, že mu chyběly kolíky (nebyl tam ani jeden) a navíc ho Pascal zapomněl vysušit, takže byl zapařený a smrděl za plísní jen co je pravda :)) Každopádně v pátek okolo desáté už ta výbava nevypadala tak hrozivě. Dost jsme spoléhali na to, že na jihu u pobřeží bude tepleji a že bude aspoň trochu nad nulo.

Vyrazili jsme v pátek ráno - v půl desáté. Sestava - já, Sandra, Pepa, Alice. Vzhledem k tomu, že tady už je tma hodně brzo (začíná se stmívat ve čtyři), tak jsme museli trip plánovat tak, abychom si světla co nejvíc užili. Stavanger je tak trochu z ruky (cca 900 km), takže bylo jasné, že celý pátek v podstatě strávíme v autě. Abychom ale využili světla, naplánovali jsme malý hike v Dovrefjell National Park. Vyšlápli jsme si tam na nějaký kopec. Byl to docela jiný typ krajiny - málo stromů, hodně nízké křoví a celé mi to přišlo takové víc pochmurné. Každopádně hike to byl dobrý.

Autem to byla fakt dlouhá cesta, každopádně mi to uteklo docela dobře, když se jede se správnýma lidma, tak i dlouhá morda v autě se dá zvládnout. Bylo dost dobřé, že jsme nakonec nikoho pátého do auta nesehnali. Bylo to samozřejmě dražší, ale ten komfort za to rozhodně stál. Cesta byla zajímavá - vybudovat ty cesty tady musela být morda jako prase. Jednu dobu to byl tunel za tunelem. Vždycky 5 minut v tunelu, minuta mimo, 5 v tunelu ... a tak pořád. Hlavní navigátor na cestě byla Sandra - a nutno říct, že fakt výborný navigátor - ona totiž ještě ve čtvrtek pořešila mapy a naplánovala celou trasu výletu na všechny dny. Itinerář byl fakt vyšpelený, všechna čest. Ona si to maximálně užila, byla ráda, že si může výlet naplánovat podle svého gusta a já byl rád, že to dělat nemusím - věděl jsem, že se mi její plán líbit bude, protože chtěla vidět věci a jít tam, kam jsem chtěl i já.

Někdy kolem třetí ráno jsme dojeli do vesničky odkud nám jela ferry k blízkosti místa naší první zastávky - Preikestolen (ferry jsou tam na každém kroku - je to naprosot normální se tady s autem nalodit, přejet na druhou stranu fjordu a pak pokračovat, doporučuju kouknout se na mapu v dostatečném zvětšení - je to fak mazec jak je to pobřeží členité) . Ferry podle řádu měla jet až ráno, takže to bylo ideální místo na to se trochu vyspat. Holky chtěly spát v autě, my s Pepou jsme se přesunuli do čekárny, která byla totálně luxusní, protože se v ní topilo. Vyspal jsem se krásně do růžova. Na karimatce a s tenkým spacákem naprostý luxus. V 8:45 mi Sandra volala ať se totálně rychle sbalíme a běžíme na loď, že ony už tam jsou a že prý týpek má v plánu zvedat kotvy ... tady ti lidi totálně prdí na jízdní řád protože ta loď měla oficiálně jet až v 9 :)) Každopádně jsme to stihli.