Sportshop & večeře v "kostele"

Na čtvrtek jsme byli se Sandrou domluvení, že se půjdeme podívat do jednoho sportshopu na severu Trondheimu. Už dříve mi o tom obchodě říkala Mandy, že se tam dá sehnat velmi dobré vybavení za rzumné ceny. Jak Sandra, tak já tady nemáme pořádnou nepromokavou bundu, takže zejména toto byl náš cíl.

Domluvili jsme se, že tam zajdeme po obědě. Už dřív jsem Sandře slíbil, že jí udělám smžený sýr - moc to chtěla ochutnat, takže jsem ji pozval k nám na oběd. Udělal jsem jak klasický smažák, tak smažák se šunkou. Sandře i Meg chutnalo, takže jsem byl též spokojený. Po obědě jsme si ještě dali tři partičky Setu. Meg pak vyrazila do školy a my do toho sportshopu. Přidal se k nám ještě Pepa.

Ráno jsem prošel stránky toho shopu a opravdu některé bundy vypadaly zajímavě. Zejména jedna gore-texová Salomonka (o ničem jiném než gore-tex jsem ani neuvažoval). Zkontroloval jsem ceny v českých e-shopech (protože kdyby byly ceny u nás nižší, tak bych ji tady nekupoval - zas tak nutně ji nepotřebuju - přežil jsem tu většinu deštivého období i bez ní). Ukázalo se ale, že je ta budna tady zhruba dvakrát levnější než v ČR! Běžná cená u nás je 5500 - 6000 Kč, tady stála 899 NOK, což je zhruba 2800 Kč.

Byl to hodně velký shop se spoustou věcí. A nutno říct, že dost věcí tam bylo i levnějších než v ČR, což znamená, že pro Nory to musí být fakt super cena. A nebylo to tím, že by to byly nějaké šitózní značky. Většinou to byl Mammut, Salomon, The North Face a jiné známé a hodně dobré outdoor značky. Strávili jsme v tom shopu víc než hodinu prohlížením všech věcí a zkoušením. Prošli jsme snad všechny departmnety, včetně oddělení zbraní - velmi pěkné :)

Rozhodl jsem se nakonec si tu bundu koupit, protože se mi dost líbila (je to packlite gore-tex - tj. je to strašně lehká a skladná bunda) a sleva 50% byla prostě neodolatelná. Sandra si též koupila bundu - od The North Face, též velice pěkná (není to gore-tex, ale je to stejně lehké a skladné).

Pepa odtama šel zpět do Moholtu, my se Sandrou do Gloshaugenu - já chtěl do počítačovky. Asi půlhodinu poté co jsem do počítačovky dorazil mi volala Meg kde jsem, že jde za 10 minut se svými spolužáky kamsi na "all you can eat" Taccos někde poblíž Moholtu za pouhých 25 NOK. Tomu se mi ani věřit nechtělo! Každopádně Meg si byla dost jistá, tak jsem nasadil turbo rychlost a za 10 minut jsem byl v Moholtu (a to jsem prosím pěkně neběžel). Toto je totální rekord, normálně ta cesta trvá 15 minut, při hodně rychlé chůzi 12. Holt vidina levného jídla dokáže divy!

Ukázalo se, že je to v jakémsi kostele (nevím co to bylo za církev, ale nebyl to typický kostel, tak jak si ho každý představí, byl to normální barák, vypadalo to jako kavárna, bylo tam i pódium připravené pro živou muziku) a že je to nějaké akce té komunity, aby se víc členové sblížili.

U vstupu jsme zaplatili těch 25 NOK a vrhli se na to žraso. Bylo to super, mohli jsme si do těch tortil zabalit co jsme chtěli v libovolném množství - bylo tam spousta zeleniny, což jsem oceníl úplně nejvíc. Nadlábli jsme se jak za mlada. Když jsme se s Meg zvedali, že odejdeme, přišel k nám chlapík z té cirkve a začal si s náma povídat. Muselo mu být jasné, že jsme se tam přišli jen najíst, byl ale tak milý, slušný a hodný, usměvavý a ochotný až mi to nebylo příjemné. Opravdu jsem se v jeho přitomnosti necítil dobře. Pak tam přišla hrát nějaká kapela a týpek že si je musíme poslechnout a že se tam máme bavit, že je rád, že jsme přišli. Tak jsme se na sebe s Meg útrpně podívali a kývli, že jo. Fakt nám bylo blbé říct ne. Prostě týpek v nás tou svoji přehnanou ochotou vzbuzoval pocit viny. Každopádně to nakonec prokaučoval, protože po druhé písničce kamsi na chvilu odešel. Toho jsme s Meg hbytě využili a zdrhli jsme domů (ostatní tam zůstali). Doma jsme si pak dali ještě po dobré večeři dobrých pár partiček setu :)