Nejdřív byl plán vyjít ještě tu špičku, která byla před náma a sejít dolu jiným údolím než jsme se škrabali nahoru. Abych se rozehřál a rozproudil krev v nohách, šel jsem jako první. Bylo to mrtě prudké a ve sněžnicích se to skoro nedalo. Rozhodli jsme se teda, že sundáme sněžnice a nasadíme mačky. Během přezouvání jsem si sundal boty, abych pokoumal prsty a nebylo to moc dobré, začaly mrznout ještě víc - krom palců už byly hodně zmrzlé i další prsty. Zahříval jsem to rukama, ale protože v té zimě i ruce chladnou hodně rychle nebylo zbytí a noha se musela rozehřát u Kajoše v rozkroku :) Mrtě mi tím zachránil prsty.
Po téhle intimní chvilce jsme se rozhodli, že nemá smysl razit novou cestu a ještě se někde zasekat a raději jsme se začli vracet po té samé cestě, po které jsme přišli. Lupnul jsem si ještě jedn aspyrin na zředění krve a čupali jsme zpátky.
Když jsme šlapali dolů docela jsme koukali po jakých krpálech a jakou cestou jsme šli nahoru. Ani jsme tomu nemohli uvěřit, že jsme tohle šli nahoru. Cesta dolů ubíhala hodně rychle. Prsty se necítily dobře, ale pohybem se aspoň trochu rozehřály. Každopádně mě to hodně všecko unavovalo a hnala nás hlavně vidina tepla na hotelu a mě taky až si namočím nohy v teplé vodě :)
To co jsme nahoru šli dva a půl dne jsme dolů sešli za 7 hodin. Po druhé hodině jsme už byli ve vesničce a komali jsme jak se dostaneme do Sibiu. Od začátku jsme chtěli koupit nějakou flašu, abychom roztáhli cévy a měli co na hotelu dělat. Ve vesničce byl malý magazin, tak jsme tam vlezli, že nakoupíme. Za poslední whatever peníze (= leie) jsme nakoupili vodečku a vyzvěděli, že do Sibiu nám jede autobus v pět, to bylo za dvě hodiny. V krámu prodávala nějaká paní a její asi manžel tam nosil nějaké zboží - týpek dokonce uměl trochu anglicky, takže od něj jsme se dozvěděli to s tím busem.
Před krámem byla lavička a ještě tam svítilo slunko, takže jsme vzali vodečku sundali boty a dávali jsme pohodičku :) Za chvíli nás napadlo, že by bylo dobré asi mít nějaké leie, protože v autobusu by asi éčka úplně nebrali, tak jsme zkusili zajít za šéfikem do krámu, esli náhodou nemění éčka (známe z Ukrajiny, kamarat má kamarata atd. :)) a šéfik, že jasně a za stejný kurz jako ve směnárně (skoro to vypadá, že mají fixní kurz vůči euru) nám dal ty jejich peníze. Vzhledem k tomu, že vodka došla a my měli ještě fúru času a dobrou náladu, koupili jsme ještě jednu :)
Do krámu chodili další lidi a my se k nim přidružili, nechali jsme kolovat vodku a povídali si. Dva týpci uměli trochu německy, takže jsme zašprechtili jak za mlada. Taky tam by výborný malý zhrbený děda v gumácích. Ten byl úplně perfektní, nechával si nalít vodku do svoji skleničky a fajně se tvářil :) Pak do toho magazinu přišla jeho babi a týpek co mluvil německy nám říkal, že dědovi je 77 a že jsou s babi pořád aktivní ... dvakrát týdně. Děda dobře dává, mrtě tuhý kořínek! :))
Pomalu jsme se přemístili dovnitř magazinu, protože slunko zašlo a vevnitř měli kamínka, moc příjemná společnost taková kamna :) Jak jsme se družili u třetí vodky vypadlo z šefíka, že pojede do Sibiu odvézt nějaké zboží a ještě dřív než bus a že nás hodí a to tak, že zadarmo ... totální win :)
Úplně zadarmo to nebylo, bo jsme tam těm lidem nalívali, ale rozhodně mnohem příjemnější čekání a i rychlejší a pohodlnější cesta do Sibiu, protože šéfik nás zavezl přímo před hotel. Bylo mu jasné (a taky jsme mu to zdůraznili), že chceme mrtě levný hotel a to splnil.
Přestože ten hotel byl poměrně levný (stál 12E na osobu), byl hodně luxusní. Navíc jsme možnosti toho pokoje využili na 120% :) Jsme pořád Češi, že ... Jako první jsme si všici dali teplou sprchu ... mrtě příjmené. Hned potom jsem vzal odpaďáček, napustil vlažnou vodou, Kajoš mi v tom rozpustil trochu betadiny (dezinfekce) a já jsem si močil nohy jak za mlada. U toho jsme tlačili zásoby sušeného masa, klobásy a knekebrot s medem ... největší buržousti :)
Pak jsme dostali chuť na pivko, protože se nám ale nikomu nechtělo do promočených bot, rozhodli jsme se, že zajdem jen dolů do hotelové restaurace - v ponožkách :) Přišli jsme tam a krom jednoho páru, který za chvilu odešel jsme tem byli sami. Byl tam správný číšník - uměl poměrně dobře anglicky (akorát teda všecho u něj bylo ženského rodu "she" ... bylo to někdy trochu matoucí, zejména dlouho nám trvalo než jsme pochopili, že jeho šéf není ženská, ale chlap). Byl mrtě ochotný a pak si k nám i sedl a dlouho jsme povídali. Dokonce nám prozradil, že máme v ceně i snídani další den ráno - kdyby nám to neřekl, tak o tom ani nevíme (ženská na recepci totiž tohle nějak zamlčela).
Ani nevím kdy jsme se odebrali na pokoj, dali si pillow fight a šli spát. To byla pohodička takhle v posteli a v teple :)
Žádné komentáře:
Okomentovat