No kidding: Rumunsko - 30.1. - Výstup na hřeben

Podle plánu jsme se ráno v 5:30 vzbudili a Pepa šel vařit vodu. Bylo taky potřeba rozehřát rybičky, které zamrzly ... na to, že byly v oleji, docela mazec. Venku bylo přes noc -12, opět nám ale všem bylo ve stanu dobře, nikdo v noci zimu neklepal.

Najedli jsme se, zbalili saky paky a za světla čupali nahoru. K chatě, kam jsme si úplně prvotně mysleli že dojdeme ještě první den to byl ještě pořádný kus cesty. Dorazili jsme tam někdy kolem dvanácté hodiny. Chata byla samozřejmě zavřená a zasněžená.

Neměli jsme ale důvod se tam zdržovat. Šli jsme dál směr hřeben. Bohužel jsme netrefili značku a zalezli jsme do lesa. Nejdříve tam byl průsek, takže to vypadalo v pohodě, pak se to ale celé zavřelo. Bohužel podle naší papírové mapy, kterou jsme měli tam ten les vůbec neml být a vůbec i výškově ta mapa neseděla (ale hlavně, že týpeček co nám to v Brně prodával "Tohle je nejlepší mapa Fagaraše kluci ...", njn). Takže jsme se dostali do mrtě hustého lesa, sníh po pás, všude větve a kořeny a my se s těma natohama škrábali a prodírali nahoru :)) Největší kus práce tady opět odvedl Kajoš, který šel defacto celou cestu první a razil cestu.

Byla to mrtě morda, ale kolem druhé hodiny les začal řídnout a prosvítat a my už viděli hřeben. Prošli jsme si lavinovým svahem (jednou to pod náma mrtě zakřupalo a otřáslo se) a došli na hřebínek. Konečně na slunku a konečně nádherný výhled! Okamžitě jsme dávali pauzu a užívali sluníčka. S Kajošem jsme si dali win-dance jak za mlada :))

Pak jsme ještě pokračovali dál, protože bylo ještě brzo. Když jsme ale přešli další lavinový svah, před náma byla mrtě špička a my zrovna byli na místě ideálním pro postavení stanu, rozhodli jsme se, že to nebudem hrotit a utáboříme se, protože nebylo jisté, jesli bychom tu špičku přelezli a pak nemuseli narychlo po tmě hledat místo na stan.

Sondama jsme proměřili hloubku sněhu a vykopali jsme si záhrab jak lusk! Opravdu ukázkový záhrab i s kuchyní (= díra vedoucí ke vchodu stanu vyhrabaná jako závětří pro vaření vody). Protože jsme začali brzo zbývalo nám ještě nějaká chvilka sluníčka a protože nefoukalo, vytáhli jsme si spaáky a karimatky, abychom je trochu prosušili (ve stanu se totiž všecko zadýchá a voda kondenzuje na spacáky, ta pak na nich během dne zamrzne ... a mít mokrý spacák v zimě není žádný med). To se opravdu povedlo. Najedli jsme se, zahráli inteligentní hru při jezení klobásy (kdo sní poslední kus klobásy prohrál) a šli spát.