Na rozdělení na dvě skupiny nebyl žádný problém, problémem však byla auta. 6 lidí se do jednoho auta na tak dalekou cestu nedalo vměstnat. S Meg jsme se snažili přemluvit jednoho člověka, aby nás bylo 5 na 5 ale marně. My s Pepou a Valentinem jsme byli jednoznačně rozhodutí, že na hike půjdeme. Takže plán byl, že začneme ještě za tmy a dáme mrtě rychlé tempo, abychom byli do 11 zpět a mohli jsme všichni vyjet do Ålesundu. Meg chtěla jít taky, ale netroufla si na takové tempo a navíc za tmy.
Vstávali jsme v 6 ráno, tak abychom na parkovišti, kde začínala stezka byli v 7. Přestože jsme naspali méně než 4 hodiny jsme vstali a na tom parkovišti v 7 opravdu byli. Byla tma jak v pytli. Nikdo z nás neměl čelovku. Místy jsme měli problém najít cestu přestože jsme ji den předtím šli (začátek byl stejný jako k vodopádům). Než se začlo rozednívat už jsme byli na černé.
Bylo to mrtě prudké stoupání - 900 m na třech kilometrech. Celou cestu to bylo do kopce, nebyl tam ani kousíček, který by se aspoň vzdáleně podobal rovince. Bylo to celé namrzlé a když pak od určité výšky bylo všechno pokryté sněhem cestu ztěžovaly kameny, které pod sněhem nebyly vidět a byly uvolněné. Foukal mírný vítr a sněžilo, mohlo být tak -1 stupňů. Každopádně tempo jsme měli výborné, za dvě hodiny, přesně podle plánu (fakt jsem tomu nevěřil, osobně jsem hádál, že nám to zabere tak 3 hodiny) jsme byli nahoře - 1300 m n.m.
Odměna byla velká - výhled byl naprosto geniální. Ta skála z jedné strány šla rovně dolů - celých těch 1300 m, prostě střih a dole až fjord. Mazec. Kousek byl další peek, ještě o malinko výš. Neměli jsme ale čas na to tam jít - museli jsme se vrátit, abychom byli v těch 11 na chatě. Tohle mě hodně mrzelo, byl to opravdu kousek, když už člověk vylezl takovou mordu, tak chtěl jít i tam, ale co už. I tak to bylo perfektní.
Cesta dolů byla morda jako prase. Dokud tam byl sníh, tak to šlo v pohodě, to jsme v podstatě slidovali dolů, ale když tam byla jen namrzlá hlína tak to začlo. Stehenní svaly nás bolely jen co je pravda :) Každopádně jsme to k vodopádům seběhli zhruba za hodinku. Pepa si chtěl ještě vodopádny pořádně nafotit, takže jsme museli počítat ještě s tímhle zdržením. Nicméně všechno jsme stihli přesně na čas - 10:45 jsme byli na parkovišti a v 11 doma. Ostatní docela koukali (a já upřímě taky), že jsme to fakt dali tak jak jsme plánovali.
Když jsme se vrátili, ostatní teprvre končili se snídaní. My si dali mezitím sprchu a pak se začlo uklízet a připravovat na cestu do Ålesund. Abychom se dostali na druhou stranu fjordu nalodili jsme se na ferry (byla to opravdu krátká plavba - jen 10 minut, ale výhled taky pěkný).
Když jsme přijeli do Ålesund nebyla tam v podstatě ani noha a potvrdily se obavy, které jsme měli. Opravdu tam nebylo co dělat. Mimo sezónu, v neděli bylo všechno zavřené. Mě to bylo vcelku fuk, já už jsem svou akci na neděli měl za sebou, ale Meg z toho byla dost naštvaná, protože si kvůli tomu nemohla s náma vylézt na ten vrchol (kdybychom nejeli do Ålesundu, měli bychom víc času a nemuseli bychom to tak vybíhat a mohla jít s náma, ale v tom časovém presu si na to holt netroufla).
Cesta zpátky měla být podle průvodců "scenic route" a opravdu byla. Opět nádhera. Do Trondheimu jsme dorazili zhruba v deset večer. Rozloučili jsme se a s Meg jsme zamířili domů. Tam nás čekalo "milé" překvapení v podobě asi 7 španělů, kteří si u nás na bytě udělali karaoke večer a zpívali falešně různé anglické písničky ... s Meg jsme si vyměnili pohledy a málem jsme vybuchli smíchy :))
Žádné komentáře:
Okomentovat