Druhá lekce vaření

V úterý večer měla u nás na bytě svoje kamarádky - Evu z Maďarska, nějakou holčinu z Polska a jednu z Rumunska. Někde koupili pizzu a zdlabali to u nás. Já jsem byl ve svojem pokoji a poslouchal jsem hudbu z přehrávače. Meg byla pořád hladná a rozhodla se udělat vajíčka. Byla líná krájet cibuli a míchat, tak se rozhodla udělat volské oko ... Nebyla si nějak extra jistá svým postupem, tak si mě zavolala na kontrolu. Až na to, že ty vajíčka tam hodila ještě předtím než se to málso pořádně roztopilo to bylo ok, takže jsem zase zalezl do pokoje. Asi za dvě minuty za mnou Meg přiběhla i s celou pánvičkou se slovy "Už je to hotové? Už je to hotové?" ... vzhledem k tomu, že tam byl i nesražený bílek, tak to opravdu hotové nebylo :)) Ale nakonec to sama dotáhla do zdárného konce (mám ale pocit, že si to zapomněla posolit, ale zdlabala to jak zamlada, takže ji to evidentně nevadilo).

 Ve středu jsme pak s Meg byli domluvení na další lekci vaření. Měl jsem naplánované vařit zapékané brambory. Nakoupil jsem všechny potřebné suroviny s tím, že cenu jsme si s Meg rozdělili napůl. Nakoupil jsem žampióny, hrášek, cibuli, sýr, smetanu (nechutně drahá záležitost tady). Taky jsme tam dali půlku štangličky salámu, který jsem měl ze Švédska. Už bylo potřeba ho spotřebovat, takže to byla ideální příležitost.

Nechal jsem Meg suroviny připravit a nakrájet. Opět jsem se musel smát když přišlo na cibuli. Tentokrát jsem chtěl, aby ji nakrájela na plátky. První otázka byla, jestli má tu cibuli překrojit napůl ve vrcholech (kořen/nať) nebo příčně. Tuhle otázku chápu, když člověk krájí cibuli poprvé (minule už byla napůl, když se k ní Meg dostala), tak tohle prostě neví a nenapadne ho hned jak. Když ale položila tu půlku cibule nikoli na plochou stranu, ale na tu kulatou a začalo krájet plátky takto, musel jsem se smát :))

Během přípravy jsme projížděli s Meg muziku, kterou má na kompu a musím říct, že má dobrý vkus (tím "dobrý" myslím podobný tomu mému) - měla tam klasické songy - Boba Dylen, Simon & Garfunkel, Beatles a spoustu dalších folkových autorů. Od víkendu z chaty si zpívám "With a little help from your friends" a "Bad moon rising" a Meg to odě mě chytla, takže jsme si to taky pustili :) Taky má doboru zásobu soundtracků od Zimmera a Hornera. Paráda.

Jídlo se nám povedlo a bylo to opravdu luxusní. Sám jsem byl překvapený. Dělal jsem něco takového poprvné a jsem rád, že se to podařilo. Oběma nám to chutnalo a Meg byla ráda, že může ukázat svojí mamce fotky jak vaří :))

Jako dezert Meg nakoupila First Prize nanuky. Nebyly špatné, ale fakt by mě zajímalo, jak se jim povedlo udělat tak tenkou vrstvu čokolády. Ta čokoláda na tom nanuku byla fakt skoro průhledná :) Hnedka po obědě (no, bylo to až v 16:00) jsem vyletěl z bytu, protože nás čekala večeře v jednom z luxusních hotelů tady v Trondheimu - Hotel Prinsen ... kdo chce vědět o téhle akci víc, čtěte další post :)