Začátek trasy byl kousek od naší chaty (asi 10 min. autem). Rozhodli jsme se, že z chaty vyrazíme v 8:00 ráno, protože jsme toho chtěli hodně stihnout a co nejvíc prochodit a vidět. Někteří (např. Meg :)) s tím měli trochu potíž tak brzo vstát, ale nakonec jsme měli asi jen 15 min. zpoždění oproti plánu, což mě překvapilo (už vzhledem k tomu, že vajíčka na snídani dělala částečně Meg).
Vůbec nechápu norské značení obtížnosti - na tom prospektu, který jsme měli bylo napsáno, že černé stezky jsou pouze pro velmi zkušené hikery s výborným vybavením, mohou být neznačené, bude potřeba kompas atd. Na chvíli jsme dokonce znejistěli, protože nikdo z nás neměl kompas ... ale Meg má co? Meg má iPhone ... a tam je kompas ... no kidding :))
První část hiku měla být jen červená obtížnost. Byla to ale nakonce obtížnější část než ta černá na konci. Bylo to docela prudké stoupání a navíc tam byly mokré šutry na kterých to mrtě klouzalo. Černá stezka začala asi tak po 6 km, ale nechápu co na ní mělo být obtížného ... bylo to jen mírné stoupání, bylo to značené, přesně bylo jasné kam jít ... bylo to mnohem, mnohem méně namáhavé než ten začátek.
Jediné co bylo odlišné byl sníh. Bylo to namrzlé a zasněžené, ale v létě by to šlo snad ujít i v sandálích. Občas nám i přímo sněžilo. Nálada po cestě byla výborná ... Meg se zas na každém spotu chtěla fotit a nahnala nás vždycky do skupinky :) Cesta byla fakt nádherná, pořád bylo na co se dívat. Obzvlášť zasněžené vrcholky byly úchvatné. Chvílemi se objevilo i sluníčko v dáli a modrá obloha ... Fakt to nechápu, každé místo, kam vyrazíme, tak přestože je to mimo sezónu, tak je naprosto úchvatné a tím, že tam nejsou lidi (na tom hiku jsme nepotkali ani nohu) to je ještě o 200% lepší.
Šlo se výborně, protože všichni měli dobré tempo - chvílemi byla maličko pozadu Sandra, ale bylo to v pohodě. Když jsme dorazili k jezeru, dali jsme si oběd - First prize rybu s First prize tortillama. Fučelo tam jak prase a vzhledem k tomu, že bylo tak 0 stupňů byla i kosa. Meg byla hodně ráda, že jsem ji ráno do batohu vzal bundu, kterou si nechtěla vzít ...
Cestu zpět jsme skoro seběhli. Tempo bylo naprosto parádní. Zhruba v 15:30 jsme byli opět na chatě. Holky z druhé skupiny tam seděli a čekali na nás. My do sebe rychle něco natlačili a už jsme plánovali další hike. Tentokrát to měla být zelená trasa (měla být lehčí než červená, ale přišla mi tak stejná jako ta červená ...) a šli jsme všichni. Cílem byl vodopád nedaleko města. Během trasy jsme se opět tak nějak přirozeně rozdělili - s Meg, Pepou a Valentinem jsme to vyběhli hodně rychle.
Byla to nádhera a to tak že fest. Člověk se dostal přímo za ten vodopád ... Vylezli jsme si i na takový pěkný výběžek skály (kam se teda oficiálně nemělo chodit), kde byl výhled ještě lepší ... úchvatné.
Když bylo tak 18:00 a všichni si udělali dostatečný počet fotek (platila úměra čím dýl to dotyčnému trvalo se dostat k tomu vodopádu, tím víc fotil, teda výjimkou byla Meg, která fotí jak o život vždycky), tak se rozhodlo, že se vrátíme na chatu. S Pepou a Valentinem jsme ale neměli dost a tak jsme se rozhodli jít dál po červené k nějaké farmě. Meg hodně váhala, chtěla se k nám přidat ale nakonec se rozhodla, že se vrátí s ostatníma, protože jí farma jako cíl hiku zas tolik nelákala. Vzhledem k tomu, že za hodinu a půl už měla být tma, tak si Valentin (jediný měl mobil) vzal číslo na ostatní, kdyby něco a vyrazili jsme.
K farmě (no farmě ... byly to tři malé chatičky, moc to jako farma neyvpadalo) jsme za chvilu došli. Spíš jsme ale blbli v okolí. Pepa si zaboulderoval. Poskákali jsme z nějakých šutrů, dali si trochu joggingu. Pohodka. Když se začlo stmívat vyrazili jsme na cestu zpět. Zhuba čtvrtinu cesty jsme pak už šli za tmy. Bylo to docela nepříjemné, protože jsme neměli nikdo čelovku a zrovna ta první část trasy (tj. poslední čtvrtina při návratu) byla docela kluzká. Vzhledem k tomu, že jsme byli jen tři, tak si ostatní vzali obě auta a cestu z parkoviště k chatě (asi 10 min. autem) jsme museli jít pěšky a tím pádem jsme se vrátili do chaty trochu později. Naprosto spokojení jsme si dali studenou sprchu (teplou vodu vyčerpali lidi před náma) a vrhli se na večeři, kterou mezitím připravil Sebastian.
Po večeři se opět začly hrát nejrůznější hry počínaje Pictionary až po Twister ... K tomu samozřejmě proběhla nějaká pivka a Sandra dokonce donesla zbytek vodky, takže jsme každý měli i panáčka něčeho ostřejšího ... Opět naprosto vynikající večer. Zapíchli jsme to ve 2 ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat