Hrací sobota

Na sobotu jsem neměl žádný plán a tak trochu jsem se obával, že to bude dost slabé, protože všichni něco měli - Sandra byla pryč na výletě s rodiči a Meg měla baketball match v Bergenu (samozřejmě nehrála kvůli tomu ramenu, ale měla už koupené letenky, tak se tam chtěla jet podívat a aspoň navštívit svoji kamarádku ze Stavangeru). Ráno kolem půl desáté se odebrala na letiště. Já se vklidu nasnídal a bez jakýchkoli vyhlídek na nějakou akci (i venku bylo hnusně, takže se mi ani nechtělo jít se někam projít) jsem se vydal do počítačovky.

Dělám si tak nějaké blbosti na kompu a najednou mi píše Meg, že je zpátky doma, protože si omylem koupila letenky na minulý týden ... docela morda - 1300 NOKů v háji za letenky + 140 NOKů za autobus na letiště a zpět. Ty letenky byly samy o sobě dost drahé ... ale měla slíbeno, že od NTNUI (sportovní organizace, která zaštiťuje mimojiné i basket) dostane polovinu ceny zpět, takhle ale nedostane ani tu polovinu ...

Byla z toho dost vyřízená (kdo by nebyl, že ... peníze v čudu a navíc ztracený čas) a tak jsme se rozhodli, že si uděláme pohodovou sobotu - dobrý oběd, pokoukáme na film a zahrajeme nějaké hry, aby si Meg trochu spravila náladu. Já jsem byl rád, že je doma, protože jsem najednou měl o program postaráno.

Když jsem dorazil domů z  počítačovky udělal jsem nám "eggs in a basket" ... K tomuhle mě inspiroval film "V for Vendeta", kde to týpek dělal. Je to normální světlý toast pomazaný máslem z obou stran, do kterého se vykrojí uprostřed díra, hodí se to na pánev osmažit a do té díry se hodí vajíčko ... je to naprosto delikátní - ten toast je křupavoučký z toho smažení na másle a zároveň má v sobě trochu nasáklé to vejce se žloutkem uprostřed ... je to jednoduché, ale pošmákli jsme si jen co je pravda.

Po obědě jsme pořešili nějaké nutné nepříjemnosti - vynesli jsme odpadky a šli nakoupit. Potom byly na programu hry - konkrétně The Set (to co jsme hráli ve středu v kavárně se Sandrou a Pepou). Řekl jsem ještě Alici a ta si k nám přišla též zahrát ... no vlastně spíš vyhrát, protože nás oba úplně vydrtila. Hráli jsme s Meg dohromady jako jeden tým, ale přesto většinu her Alice vyhrála, i když se naše výsledky s Meg sčítaly ... fail :)

Po víc než hoďce hraní jsme udělali nějaké těstoviny na večeři a pak se šli koukat na film. Po filmu Alice odešla, Meg si šla dělat nějaké věci do pokoje a já též. Asi tak za hoďku za mnou Meg přišla, že si musíme ještě sami dva zahrát Set, že mě chce porazit :))

Hráli jsme to nakonec do půl jedné do rána ... morda, ale bavilo nás to neskutečně! To bylo vždycky - "Meg: Tak a poslední hra a jdeme spát, ok?" "Já: Jasně, souhlas" <hra> "Meg: Tak dáme ještě jednu co?" "Já: jj, dáme" :)) Mirjana jen kroutila hlavou když kolem nás procházela a sledovala nás v zápalu hry. Během hraní jsme zase dostali hlad, tak jsme ještě v průběhu natlačili toasty se sýrem, které Meg udělala.

Na to jak ta sobota ze začátku vypadala bídně to nakonec bylo víc než dobré!

Výstava Cäcilie

V pátek jsem byl pozvaný na výstavu Sandřiny spolubydlící Cäcilie do Trondheimské galerie. Výstava se jmenovala "Below It". Sandra tady má teď na návštěvě svoje rodiče, takže jsme se Sandrou, jejími rodiči a ještě s Alicí vyrazili společně z Moholtu, směr downtown.

Nebylo to nakonec v hlavní budově té galerie, ale v malé místnůstce ve vedlejším vchodě. Byla to místnost celá vymalovaná na bílo s podlahou pokrytou senem. Uprostřed místnosti byl položený projektor upevněný mezi dvěmi cihlami. Kolem projektoru byly přivázané balónky naplněné héliem, které čas od času stínily tomu projektoru, ukrajovaly kus obrazu atd. Na strop se promítaly záběry každodenního života - např. tam byly záběry pořízené, když Cäcilie běhala a měla v ruce kameru, včetně zvuků. Do pozadí pak hrála relaxační hudba.

Seno na podlaze přišlo vhod, protože jsem se tam krásně vyvalil na podlahu, baťoh pod hlavu a mohl jsem si vklidu pozorovat ty záběry. Bylo to opravdu zajímavé, moderní, nezvyklé. Myslím, že ještě tak před rokem bych tohle vůbec nepochopil a vůbec by se mi to nelíbilo. Ale byl jsem v nějakém dobrém rozpoložení a tak jsem si to válení se v seně a koukání na zvláštní záběry (např. přetažení kusu látky přes kameru apod.) docela užil. Záběry měly jen tak 6 minut a celé to běželo ve smyčce, ale díky balónkům to v podstatě pořád bylo nové. Když totiž ty balónky stínily tomu projektoru vytvořilo to hodně zajímavý efekt na těch balóncích a vůbec to zvláštně osvětlilo tu místnost.

Sandřiny rodiče to moc neoslovilo a docela rychle odešli. My zůstali znatelně déle. Povídali jsme si s Cäcilií a pojídali wafle, které se tam návštěvníkům rozdávaly. Když se tam začalo motat příliš mnoho lidí, tak jsme usoudili, že je čas uvolnit místo ostatním (bylo to tam fakt malé) a vyrazili jsme směrem domů. Byli jsme dobře naladění a všem se nám chtělo něco ještě podniknout. V basementech probíhala haloween party, ale to se mě osobně vůbec nezamlouvalo a tak jsme se se Sandrou a Alicí nakonec domluvili, že zkoukneme nějaký filmeček. Volba padla na "V for Vendeta", už jsem to viděl, ale chtěl jsem se na to už dlouho znova podívat (Natálka, je Natálka, že ...). Před filmem jsem jen domů skočil pro chipsy a narazil jsem tam opět na 7 španěláků, kteří u nás byli zase nasáčkovaní. Meg byla zabarikádovaná v pokoji se sluchátkama, aby to přežila. O to víc jsem ocenil, že máme u Alice tu movie night ... Velmi povedený páteční večer nakonec.

Středeční kavárnička

Ve středu večer jsme byli se Sandrou a Pepou v kavárničce. Tentokrát ale ne u nás na kolejích v Moholtu, ale vydali jsme se na jiné koleje - do Steinenu (tam kde bydlí např. Pascal). Ne porotože bychom se tak moc chtěli projít (cesta tam pěšo trvá tak 25 - 30 minut), ale důvodem byli wafle. V tamní kavárně totiž wafle pořád stojí 5 NOK. Navíc oproti naší kavárně v Moholtu mají i horkou čokoládu.

Docela mě překvapilo jak je to tam malé - je to jen o něco větší než naše kuchyň na kolejích - jsou tam 4 stoly, ale je to zase takové útulnější a vzhledem k tomu, že když jsme tam v 8 přišli, jsme byli jediní, tak nám omezená kapacita vůbec nevadila. Navíc wafle připravovaly dvě moc příjemné slečny.

Vzal jsem s sebou hru, kterou jsme s Pepou vyhráli v soutěži "NTNU Hello world contest" (soutěž místních nerdů o to, kdo pozná nejvíce programovacích jazyků z kousku Hello world programu) - soutěž se konala hned asi druhý den, co jsme přijeli do Trondheimu, vyhodnocení bylo ale asi až tak před dvěma týdny. (Libor Škarvada by z nás měl upřímnou radost jak jsme tady všem místním nerdům natrhli prdel :)). Jedná se o hru The Set. Má to naprosto jednoduchá pravidla, ale je mazec to hrát. Člověk se musí fakt soustředit a je to docela na bednu. Po dvou partiích jsme si museli dát pauzu, protože jsme všichni měli dost :)) Ale je to úplně super, příště hrajem zase!

S Pepou jsme si s sebou vzali i pivko, protože jsme si zvykli z naší kavárny že si tam člověk donese vlastní pití a jídlo, protože wafle za 10 NOK nějak nefrčí. Nicméně ve Steinenu jsme byli upozorněni, že se tam nesmí požívat alkoholické nápoje ... Každopádně jsme byli upozorněni až když v 10 zavírali, takže jsme stejně museli jít :)

Když jsem se vrátil domů Meg byla naprosto nadšená z nových songů, které dostala od sestřenice - byly fakt parádní, takže jsme zase nějakou dobu strávili jejich přehráváním a samozřejmě přenosem na můj přehrávač ... mám z toho docela radost, protože budu mít fakt hodně dobrou sbírku muziky až se vrátím!

Jídla

Včera na večeři jsem pro nás s Meg udělal kořeněné kuřecí nudličky na cibulce s vařenýma bramborama a dušenou zeleninou (hráček, mrkev a hodně kukuřice) na másle - zejména to máslo je klíčem k fakt dobré chuti, je to až neuvěřitelné co to s tou rozmraženou zeleninou téměř bez chuti dokáže udělat :)

Během večeře jsme, mimo jiné, prodiskutovali s Meg to co jsem se dozvěděl na Global English. Říkala, že má pár kamarádů z basketu, kteří mluví tou černošskou angličtinou a že ona to též považuje za "bad English" a že tím stejně nemůžou mluvit ve školách. Opět hodně zajímavá diskuse.

Líbí se mi, že poslední dva týdny téměř každý den obědváme a večeříme spolu - já většinou navařím a Meg umyje nádobí. Ideální - nesnáším umývání nádobí a vaření mi vůbec nevadí - dokonce mě to baví, protože když se to dělá pro víc lidí je to mnohem víc motivující a když se to povede, tak má člověk o to větší radost.

Dneska jsem na oběd udělal řízky. Už mi to docela chybělo. Pořádně omaštěné brambory, dušená mrkev a do zlatova osmažené kuřecí šnicle. Pošmákli jsme si s Meg jak za mlada. Zbyly nám šniclíky i na večer (nebo na zítra), takže si dáme do nosu ještě jednou.

Tady jsou nějaké jídla, které jsem (jsme) během pobytu tady vařil(i).

Středeční škola

Tuhle středu jsem měl nejdelší školu vůbec za svůj pobyt tady ... Začalo to mojí vlastní přednáškou - kryptografií v 8 ráno. Po skončení jsem se přesunul na přednášku Norwegian history, kam chodím se Sandrou, Tabeou a Alicí v podstatě od začátku. Na tuhle přednášku chodím docela rád - nemám ten předmět zapsaný, ale je to zajímavé - navíc se tam střídají přednášející, takže je to i docela pestré.

Po historii jsme se se Sandrou a Tabeou trochu zdrželi na chodbách v Gloshaugenu, protože se tam zase prezentovaly jakési firmy a dávaly spoustu věcí zdarma. Na to my tak nějak slyšíme, takže jsme si ten čas udělali. Samozřejmě jsme se zastavovali jen u stánků, kde byli věci, které nás zajímaly - to je typicky ovoce (u jednoho stánku měli čerstvé jahody!), cookies a pak užitečné věci jako čepico-šátko-šály, sportovní flašky na vodu apod. Zastavil jsem se u týpka, který měl fajný free stuff a začal jsem se ho vyptávat na tu jeho firmu. Zabývalo se to pokládáním el. kabelů pod mořem a vůbec technologiemi těch kabelů jako takových. Oprášil jsem svoje znalosti fyziky a začal se týpka vyptávat na jakési věci kolem toho - měl tam totiž modely těch kabelů, které mě docela zaujaly. Týpkovi jsem se zřejmě líbil, protože mi potom vrazil adresu, kam mám určitě napsat, že mi dá víc info, protože se zřejmě o to dost zajímám :)) Pobrali jsme free stuff, který tam měl a šli k dalšímu stánku. Dokonce to bylo tak přesvědčivé, že jsem zmátl i Sandru, která se mě pak taky ptala, jestli jsem se o to fakt zajímal nebo jsem jen chtěl ty free věci :))

S plnými baťůžky free stuffu jsme se se Sandrou přesunuli do Dragvollu - šli jsme oba pěšky (Sandře totiž vypršela karta na bus a rozhodla se, že taky zkusí všude chodit pěšo). Je to docela štreka, protože Dragvoll je na opačné straně než Gloshaugen - zabralo to asi 45 minut. Tam jsme si zalezli do menzy a vybalili vlastní obědy, které jsme měli z domu připravené, povídali si a čekali do 14:00 než začne přednáška Global English.

Přednáška byla opět výborná - tentokrát byla na programu irská angličtina a angličtina černochů v Americe. Podle těch pravidel, které jsme se tam dozvěděli, by pro nás byla angličtina černochů asi nejpřirozenější :)) Mají totiž vícenásobné zápory, "th" vyslovují jako "d" nebo "t", nedávají "s" na konci slovesa pro třetí osobu atd. Přednášející říkala, že velmi často se angličtina černochů v Americe považuje za "bad English", což je ale špatně, protože je to dialekt jako třeba britská angličtina, má to jasné pravidla, která jsou prostě jen odlišná od standardní angličtiny.

Pondělní sporty

V pondělí jsem byl podruhé na tréninku Telemark Ski Gruppe. To je jakási lyžařská skupina, vůbec nevím co jsou zač, každopádně jsem se přes Alici a Sandru dozvěděl, že ty tréninky jsou poměrně dobré a že stojí za to si tam zajít. A opravdu. Je to takový mnohem zábavnější středoškolský tělocvik.

Na začátku je warm-up hoňka se zachraňováním (určitá jasně definovaná ostrá podmnožina lidí honí zbytek skupiny, kdo je chycen zůstane stát s rozkročenýma nohama a čeká až ho někdo "zachrání"). Dobré na vyblbnutí na začátek. Pak se postaví 10 stanovišť, kde se cvičí různé cviky (od lehsedů přes shyby až po skákání přes švihadlo) a rozdělí se lidi do 10 skupinek. Minutu vždycky hraje hudba a po tu dobu každý cvičí svým tempem na daném stanovišti. Pak je minuta na přesun a pak se zase minutu cvičí. Když se projde všech 10 stanovišť dá se párminutová přestávka a takhle se to jede třikrát. Nezdá se to, ale je to docela morda, když se ty cviky snaží dělat pořádně.

Minulé pondělí jsem druhé dvě kola tréninku vynechal, protože v druhé části tělocvičny byli žongléři a měly tam jednokolky ... a jedna jednokolka vypadala chuděra dost osamoceně, tak jsem se poptal týpka co tam na tom trajdal, esli si ji můžu půjčit a esli mi poradí jak začít. Takže jsem se nakonec aspoň 40 minut snažil naučit jezdit na jednokolce. Není to tak jednoduché jak to vypadá, když člověk pozoruje člověka, který to umí. Každopádně jakýsi progress se mi podařil a párkrát jsem udělal i dvě tempa bez podpory stěny předtím než jsem ztratil balanc ... určitě je to naučitelné, jen to chce čas (a bohužel se to kryje s tím druhým tréninkem, který je taky moc fajn, takže je to těžké rozhodování kam jít a kam ne).

Nedělní procházka podél pobřeří

Na neděli jsem opět neměl žádný plán. Ale to bychom nebyli v Trondheimu, aby se něco nenašlo, že :) V 9:30 mě vzbudil telefon (radost jsem z toho v té době fakt neměl, protože jsem měl v plánu spát mnohem déle, ale co už). Byla to Mandy s tím, že chce ještě se svojí kamarádkou jít do oblasti Lade (úplný sever Trondheimu), že tam má být nějaká jeskyně, která stojí za prozkoumání. Dala vědět ještě Pepovi a ve dvanáct jsme vyráželi (až ve dvanáct, protože jsem se chtěl ještě trochu vyspat a v klidu nasnídat).

Počasí bylo opravdu norské - každých 20 minut se střídalo sluníčko s deštěm, mraky přicházely a odcházely. Byla to opět příjemná procházka. To pobřeží je moc hezké - nejvíc se mi líbily zasněžené hory v dálce na druhé straně fjordu. Musím si to ještě někdy celé projít sám svým tempem.

Cestou zpátky jsme se s Pepou ve městě trhli, protože jsme dostali (zejémna díky hladu) neskutečné nutkání okusit místního McDonalda - cheesburger není zas tak drahý (stojí 10 NOK), takže jsem si dal hned dva.

Noční procházka k jezerům

Když jsem byl v počítačovce před tím basketbalovým zápasem, napsala mi Sandra, že by bylo dobré dneska večer někam vyjít, protože má prý být velká šance vidět polární záři. Byla z toho celá hotová, protože ona s námi nebyla na Lofotech, takže polární záři ještě neviděla a samozřejmě nikdo nechce z Norska odjet a nevidět polární záři, že :)

Rozhodli jsme se (Sandra, Pepa a já) jít na mé oblíbené místo k jezerům (ne protože je to moje oblíbené místo, ale protože nás nenapadlo jíné vyvýšené místo bez umělého osvětlení, jehož dostupnost je přijatelná, navíc se tam vyznám - za poslední 3 dny jsem u těch jezer byl každý den - takže tma nebyla žádný problém).

Polární záři jsme sice nakonec neviděli, ale byla to totálně geniální procházka. Naprostá nádhera. Neskutečně jasně zářil měsíc, takže jsme ani nepotřebovali čelovky, protože bylo vidět skoro jako ve dne. Noční zamrzlé jezero vypadá kouzelně, odraz měsíčního světla ... nebo pohled na město ... byl jsem totálně v sedmém nebi.

Vrátili jsme se v jednu ráno - já byl ale tak naspeedovaný, že bych si klidně dal ještě dvakrát tak dlouhou procházku. Šlo se mi výborně a hlavně to bylo naprosto úchvatné. Pepa nafotil úplně parádní fotky, které dost vystihují tu suprovou atmosféru, kterou to mělo. Link na kompletní album je zde: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Nocni_prochazka_k_jezerum_23.10.2010/

Flákací sobotní odpoledne

Vzhledem k tomu, že jsme šli spát v pátek dost pozdě, v sobotu jsme vstávali až po desáté. Po několika víkendech v řadě jsem neměl žádný plán. No vlastně měl - úklid společných místností. Už jsem to měl udělat minulý víkend kdy jsme byli v Geirangeru, ale nějak na to během týdne nebyl čas. Rozhodli jsme se s Meg, že spojíme síly a ona pomůže teď mě a já ji příští týden, kdy bude řada na ní.

Poté co jsme uklidili byl čas na oběd. Tentokrát se kompletně přípravy oběda ujala Meg - udělala tuňákové sendviče. Byl to tuňák s nakrájenými okurkami, sýrem a francouzským dresingem (použili jsme teda italský, protože Meg to v obchodě netrefila a koupila italský, ale stejně to bylo výborné). Fajně jsme se nadlábli. Po obědě jsem zevlil v pokoji a dával si dvacet. Tak mě napadá, že je to snad poprvé za x let, kdy jsem fakt jen ležel, poslouchal hudbu a nedělal vůbec, ale vůbec nic asi dvě a půl hodiny v kuse. Většinou nejsem schopný jen tak ležet a nic nedělat, ale není to zas tak špatné :)

V půl páte jsme oba vyrazili do tělocvičny v Gloshaugenu - Meg tam měla zápas v basketu. Já si nejdřív zašel do počítačovky (páč zápas začínal až za hodinu) a pak jsem se přišel na zápas kouknout. Hráli proti týmu z Osla. Viděl jsem první čtvrtinu, pak jsem si šel na půlhodinky sám zacvičit do gymu. Vrátil jsem se na poslední čtvrtinu. Ta byla bohužel pěkně blbá (přestože domácí tým výhral), páč si Meg zase vykloubila rameno, to samé co i minule :( Chtěl jsem si původně po zápase jít ještě zaběhat, ale z toho samozřejmě sešlo. Udělali jsme si doma nějaké jídlo, dal jsem ji na to rameno mraženou zeleninu a bylo to v pohodě. Meg dokonce uvažovala, že by se mnou, Sandrou a Pepou i šla na noční procházku, pro kterou jsme se rozhodli (měla totiž být šance vidět polární záři v Trondheimu). Dobře ale že zůstala doma, potřebovala si odpočinout.

Španělská gamesession

Když jsem v pátek večer odcházel do gymu, Meg si skypovala se ségrou, takže nevěděla, že jsem šel pryč. Asi dost těsně poté, co jsem odešel, se nám do bytu natlačili španěláci a udělali si tam gamesession ... My si původně mysleli, že naše španělská spolubydlící odjede na víkend pryč, protože nějakou takovou zprávu se nám snažila někdy během týdne sdělit (ale evidentě neúspěšně).

Zhruba kolem půl jedenáscté, když jsem už končil v počítačovce, mi došla SOS message od Meg. Tu mi poslala, když zjistila, že nejsem ve svém pokoji a že tam se španělákama zůstala sama. Dovolím si citovat "Hey where are you at?! Spanish girl did not leave! Her and her friends are very much here!"

Když jsem v jedenáct došel domů pořád tam byli a fakt řvali tak neskutečně, slyšel jsem hned jak jsem vlezl do našeho baráku (a to bydlíme až ve 4. patře a dveře byly zavřené). Hráli nějakou karetní hru při které mlátili do stolu a pištěli ... Zalezli jsme k Meg do pokoje a začli vymýšlet plán jak to přežít. Nakonec jsme asi do dvou do rána projížděli a poslouchali muziku, kterou měla na kompu. Nakopíroval jsem si toho spoustu na svůj přehrávač. Je to úplně super, mám teď sbírku fakt výborných songů, spoustu z nich jsem slyšel poprvé ale jsou úplně boží. V tuto chvíli nejvíc ujíždím na těchto třech:

http://www.youtube.com/watch?v=0ud-pdJh8S8
http://www.youtube.com/watch?v=Rynxm_GQEsI
http://www.youtube.com/watch?v=Bmxyj6iInMc.

Páteční hike s Meg

Vzhledem k tomu, že krásné počasí tady pořád přetrvává a já se toho tak trochu nemůžu pořád nabažit, rozhodl jsem se, že se vykašlu na veškeré indoor aktivity, které v pátek mám (jóga a floorbal) a opět vypadnu do lesa. Už ve čtvrtek večer jsme se s Meg domluvili, že půjdem zahikovat spolu. Původně jsem chtěl jít na západ do oblasti Bymarka, ale tam bychom museli dojet busem (anebo šlapat tak hodinu a půl pěšo přes město) ... vzhledem k tomu, že ani jeden nemáme kartu na bus a 30 korun se nám moc platit nechtělo a cestu městem ani jeden z nás nijak nemiluje, jsme se rozhodli opět pro východ ... navíc jsme mohli vyrazit až po druhé hodině, takže ani moc extra jiné možnosti nebyly.

Plán byl takový, že až se Meg vrátí ze školy ve 12, uděláme oběd a pak vyrazíme. Já dopoledne žádnou školu nemám (nemám ji teda nikdy v pátek :)) tak jsem konečně měl čas si vyprat a trochu poklidit v pokoji ... už to bylo třeba ... Meg se vrátila o hoďku dřív, páč to týpek co to přednáší zapíchl - prý to byla i úplně poslední přednáška za celý semestr ... taky má docela vatu to děvče.

Na oběd jsem udělal smažák. Až na ne úplně perfektní tvar se to povedlo a docela jsme si pošmákli. Už mi ten smažák chyběl - hnedka jsem zavzpomínal na menzovní smažáček :)) Abychom doplnili jídelníček ještě něčím trochu nezdravým, vytáhl jsem svou ve čtvrtek nabytou zásobu Pepsi a každý jsme žahli jednu půllitrovku.

[Chtěl bych tady ještě hodit poznámečku ohledně strouhanky - nevím, esli jsem to sem psal, ale tady člověk prostě strohanku nekoupí ... a pro smažák je to jedna z docela esenciálních ingrediencí ... takže nezbývalo než strouhanku nějak vyrobit. To samozřejmě není problém, pokud má člověk mlýnek nebo struhadlo ... to ale bohužel není můj případ, takže jsem ji musel vyrábět poměrně alternativním způsobem - zakoupený rohlík jsem nakrájel na menší hranolky a vysušil ... chtěl jsem to podrtit v plechovém hrnku, ale v celém bytě nebylo totálně nic, čím by se to podrtit dalo ... nezbývalo než použít vlastní ruce - celé jsem to hodil do sáčku, zabalil do utěrky a podrtil jsem to jak za mlada ... po půlhodině snažení vznikla krásná jemná strouhanka - first class. Když jsem obaloval ten smažák tak jsem s ní náležitě šetřil a všechny zbytky z talíře jsem uschoval pro pozdější použití, protože se tady ze strouhanky stala docela drahocennost.]

Na hike jsme vyrazili zhruba kolem půl druhé. Byla to moc příjmená procházka. Nakonec mi vůbec nevadilo, že jsme zase byli u jezer, kde jsem byl i ve čtvrtek, protože jsme jednak šli trochu jinou cestou, ale hlavně bylo zajímavé pozorovat změny, které se za jediný den udály. Ve čtvrtek na tom jezeře nebyl téměř žádný led (jen tak 30 čísel od okraje a jen někde) ... v pátek to bylo víc než z půlky zamrzlé. Asi tak deset minut jsme se bavili tím, že jsme házeli na ten led kamínky - vydávalo to úplně parádní svištivý zvuk ... jak malé děcka :)

Cestou zpět nám pomalu začalo zapadat sluníčko za kopce, domů jsme přišli něco před šestou, oba dva opět hladní. Tentokrát se "vaření" ujala Meg a hodila do trouby First price lasagne :) Vzhledem k tomu, že doba přípravy je oficiálně 50 minut a my to neměli rozmrzlé, využil jsem vajíčko s mlékem, ve kterém se odpoledne obaloval sýr, přihodil jsem další vajíčka a udělal jsem omeletu jako rychlý předkrm na zahnání akutního hladu. Když ty lasagne Meg vytáhla z trouby nevypadalo to nijak extra vábně. Musím ale říct, že mě to nakonec velmi mile překvapilo, protože na to, že je to instantní jídlo tak to bylo dost dobré a fajně jsem se najedl.

Po večeři jsem se rozhodl si zajít do gymu. Nějak jsem se necítil dostatečně unavený a bylo potřeba s tím něco udělat. Taky jsem si chtěl přečíst maily atd. takže jsem se po gymu ještě cestou stavil ve škole.

Čtvrteční minihike + další večeře

Ve čtvrtek bylo tak nádherně, že jsem okamžitě po obědě vypadl z baráku a šel jsem se projít na své oblíbené místo k jezerům na východě. Bylo to jak z pohádky. Svítilo sluníčko, modrá obloha, -5 stupňů a všude sníh ... prostě nádhera!!

Pepa měl stejný nápad a naprosto nezávisle na mě taky zamířil k jezerům něco nafotit ... šel úplně jinou cestou a pak jsme se viděli na opačném břehu jezera :D Docela haluz se takhle potkat. Zbytek cesty jsme šli spolu. Já vyrážel něco po jedné a do Moholtu jsme dorazili zhruba v pět. Nebyl čas se doma nijak zdržovat, protože nás čekala opět jedna výborná přednáška v norštině zakončená večeří.

Bohužel prezentace trvala víc než hodinu, takže ta večeře zas tak zdarma není, protože si člověk musí vytrpět tu mordu když tam týpek něco valí v norštině ... Každopádně za to čekání to stálo. Na programu byl "americký bufet". Což nebylo nic jiného než švédský stůl plný kuřecích nožiček, hamburgerů, marinovaných žeber, vařené kukuřice, salátu a pečiva. Opět bylo pivko zdarma a opět jsme si na doma nabrali nějaké ty pepsi ... výborné.

Trošku trapná situace nastala, když k našemu stolu přišel ten hlavní přednášející a na něco se nás začal ptát v norštině. Chudák byl dost překvapený, když jsme mu řekli, že tak trochu norsky nerozumíme ... asi mu došlo, že jsme se přišli jen najíst ... co už :))

Relevantní album na rajčeti: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/First_winter_days_21.10.2010/ a taky Pepovo album: http://norway-photos.rajce.idnes.cz/Prochazka_do_lesa_-_snih_21.10.2010/

Zima je tu & Global English

Tak a máme tu sníh. Netrvalo to dlouho a poté, co jsme viděli sníh kousek ve Švédsku a po cestě do Geirangeru (a samozřejmě na vrcholcích hor) nám napadl sníh i v Trondheimu! Celou středu bylo úplně vánoční počasí - bylo bílo a svítilo sluníčko. Měl jsem naprosto perfektní náladu.

Byl jsem navíc se Sandrou na přednášce "Global English", která je o různých dialektech angličtiny, o vývoji jazyka atd. Sandra tam chodí od začátku, mě na to zbyl čas až teď a docela lituju, že jsem tam nezačal chodit dřív, protože je to naprosto suprová přednáška. Ženská co to vyučuje je správná, v žádném případě není nudná, ta dvouhodinovka mi utekla jak nic. A hlavně ten topic je pro mě dost aktuální a zajímavý. Ani jsem se nenadál a už byl konec.

Většinu té středeční přednášky se zabývala rozdíly mezi britksou a americkou angličtinou. Rozdíly pak ilustrovala na americkém překladu Harryho Pottera - ani jsem nevěděl, že existuje americká verze. Hnedka mi bylo jasné, proč mi Meg někdy úplně nerozuměla ... např. Meg by nikdy neřekla "I need to go to the toilet" ... v americké angličtině je toilet prý skoro vulgární. Vždycky říká "I need to go to the bathroom" ... atd. atd.

Dozvěděl jsem se fakt spousu zajímavých věcí a dokonce jsem si i dělal poznámky - to se mi na přednášce stává málokdy ... fakt super! A ještě lepší je, že si o tom všem můžu s Meg pokecat a pozjišťovat víc co a jak funguje, jak říkají tohle a jak tamto - je to super mít takový slovník na bytě (navíc v takovém krásném obalu :)).

Večeře zdarma - Pizza ve škole

V úterý v šest se konala další prezentace nějaké firmy, tentokrát v přednáškovce u nás v kampusu. Samozřejmě jsme se se Sandrou této akce zúčastnili čistě ze zájmu o práci v té firmě, že ... To že tam měla být po prezentaci pizza a pivo zdarma jsme skoro ani nevěděli ... ;)

Tak a teď vážně - prezentace byla strašná - bylo to celé v norštině, takže jen z obrázků vím čím se ta firma živí. Jmenuje se Starkraft a zabývají se obnovitelnými zdroji energie (hlavně vodní a větrné elektrárny). Krom prospektů každému ještě dali takovou fajnou čepko-čelenko-šálu (nevím jak se tomu říká, ale je to prostě  takový kus rukávu termo-látky, který se dá použít jako čepice/šála/čelenka - je to užitečná věc. Pobral jsem hned dva, páč jsem věděl, že Meg se zrovna po takové věci sháněla - měla dost radost, když jsem ji to přinesl.

Pizza byla výborná, bylo ji hafo, více druhů a opět jsme se se Sandrou nadlábli jak se patří. Pivko bylo oficiálně jedno pro každého, ale když tam tak chudinky ty lahváče ležely osamocené, slitoval jsem se a vzal jsem si při každé cestě pro pizzu i jedno pivko. K tomu tam byly nějaké Pepsi a 7up ... paráda :)

Geiranger trip - 3. den (17.10.)

V sobotu během večeře jsme diskutovali plán na neděli. Já, Pepa, Meg a Valentine jsme chtěli zůstat v Geirangeru a udělat další větší hike (viděli jsme totiž cestou k té farmě krásnou černou stezku vedoucí na vrcholek 1300 m n.m.). Ostatní ale nechtěli žádný hike, chtěli jít do města Ålesund, které mělo být podle všech průvodců úžasné a kdesi cosi.

Na rozdělení na dvě skupiny nebyl žádný problém, problémem však byla auta. 6 lidí se do jednoho auta na tak dalekou cestu nedalo vměstnat. S Meg jsme se snažili přemluvit jednoho člověka, aby nás bylo 5 na 5 ale marně. My s Pepou a Valentinem jsme byli jednoznačně rozhodutí, že na hike půjdeme. Takže plán byl, že začneme ještě za tmy a dáme mrtě rychlé tempo, abychom byli do 11 zpět a mohli jsme všichni vyjet do Ålesundu. Meg chtěla jít taky, ale netroufla si na takové tempo a navíc za tmy.

Vstávali jsme v 6 ráno, tak abychom na parkovišti, kde začínala stezka byli v 7. Přestože jsme naspali méně než 4 hodiny jsme vstali a na tom parkovišti v 7 opravdu byli. Byla tma jak v pytli. Nikdo z nás neměl čelovku. Místy jsme měli problém najít cestu přestože jsme ji den předtím šli (začátek byl stejný jako k vodopádům). Než se začlo rozednívat už jsme byli na černé.

Bylo to mrtě prudké stoupání - 900 m na třech kilometrech. Celou cestu to bylo do kopce, nebyl tam ani kousíček, který by se aspoň vzdáleně podobal rovince. Bylo to celé namrzlé a když pak od určité výšky bylo všechno pokryté sněhem cestu ztěžovaly kameny, které pod sněhem nebyly vidět a byly uvolněné. Foukal mírný vítr a sněžilo, mohlo být tak -1 stupňů. Každopádně tempo jsme měli výborné, za dvě hodiny, přesně podle plánu (fakt jsem tomu nevěřil, osobně jsem hádál, že nám to zabere tak 3 hodiny) jsme byli nahoře - 1300 m n.m.

Odměna byla velká - výhled byl naprosto geniální. Ta skála z jedné strány šla rovně dolů - celých těch 1300 m, prostě střih a dole až fjord. Mazec. Kousek byl další peek, ještě o malinko výš. Neměli jsme ale čas na to tam jít - museli jsme se vrátit, abychom byli v těch 11 na chatě. Tohle mě hodně mrzelo, byl to opravdu kousek, když už člověk vylezl takovou mordu, tak chtěl jít i tam, ale co už. I tak to bylo perfektní.

Cesta dolů byla morda jako prase. Dokud tam byl sníh, tak to šlo v pohodě, to jsme v podstatě slidovali dolů, ale když tam byla jen namrzlá hlína tak to začlo. Stehenní svaly nás bolely jen co je pravda :) Každopádně jsme to k vodopádům seběhli zhruba za hodinku. Pepa si chtěl ještě vodopádny pořádně nafotit, takže jsme museli počítat ještě s tímhle zdržením. Nicméně všechno jsme stihli přesně na čas - 10:45 jsme byli na parkovišti a v 11 doma. Ostatní docela koukali (a já upřímě taky), že jsme to fakt dali tak jak jsme plánovali.

Když jsme se vrátili, ostatní teprvre končili se snídaní. My si dali mezitím sprchu a pak se začlo uklízet a připravovat na cestu do Ålesund. Abychom se dostali na druhou stranu fjordu nalodili jsme se na ferry (byla to opravdu krátká plavba - jen 10 minut, ale výhled taky pěkný).

Když jsme přijeli do Ålesund nebyla tam v podstatě ani noha a potvrdily se obavy, které jsme měli. Opravdu tam nebylo co dělat. Mimo sezónu, v neděli bylo všechno zavřené. Mě to bylo vcelku fuk, já už jsem svou akci na neděli měl za sebou, ale Meg z toho byla dost naštvaná, protože si kvůli tomu nemohla s náma vylézt na ten vrchol (kdybychom nejeli do Ålesundu, měli bychom víc času a nemuseli bychom to tak vybíhat a mohla jít s náma, ale v tom časovém presu si na to holt netroufla).

Cesta zpátky měla být podle průvodců "scenic route" a opravdu byla. Opět nádhera. Do Trondheimu jsme dorazili zhruba v deset večer. Rozloučili jsme se a s Meg jsme zamířili domů. Tam nás čekalo "milé" překvapení v podobě asi 7 španělů, kteří si u nás na bytě udělali karaoke večer a zpívali falešně různé anglické písničky ... s Meg jsme si vyměnili pohledy a málem jsme vybuchli smíchy :))