středa 28. prosince 2011

Rakouské alpy II (13.10.) - Výstup na Wider Freiger

Budíček skutečně 5:30 zazvonil a my vstali. Na snídani jsme uvařili plný hrnec vloček s rozinkama a lískovýma ořechama (uvařili jsme celý půlkilový pytel vloček takže toho bylo seriózně hodně a ani jsme to na snídani nedojedli).

Na čtvrtek mělo být podle předpovědi docela hnusně, což se taky vyplnilo - už od rána byla hustá mlha a už jen trochu výš od chaty sněžilo. Rozhodli jsme se teda že nepůjdeme hlavní trip dnes, lae až zítra, kdy hlásili pěkné počasí. Šli jsme kratší trasu s menším převýšením, která nevedla přes ledovec. Vrchol, na který jsme měli namířeno se jmenoval Wider Freiger (byl to přes 3200 m vysoký šéfík). Cesta byla pro mě hodně náročná - jednak díky místy poměrně hlubokému sněhu, ale taky protože mě bolela hlava z nadmořské výšky - nebylo to nic, co by se nedalo vydržet, ale ani nic příjemného (ono to bylo asi taky protože jsme dost málo pili). Taky to byla hodně výzva, protože horní partie byly opravdu prudké a místy to bylo i lezení. Pepa na tom byl podobně jak já - též ho bolela hlava. Kajoš byl víc v pohodě a neuvěřitelný byl Pascal - ten si to čupal a razil cestu jak za mlada. Pořád jsme se s klukama nestačili divit jak to tak může dávat (a to byl prý nějaký nachcípaný a nebyl ve formě ... to bych chtěl vidět jak vypadá, když ve formě je - to už asi lítá :D).











Přes únavu a špatné počasí jsme zabojovali a na vrchol se dostali, udělali vrcholovky a začali sestup. Protože se trochu vyčasilo, rozhodli jsme se, že to zpátky vezmem přes část ledovečku, abychom si aspoň trochu něco vyzkoušeli a byli lépe připravení na další den. Než jsme se na ledovec dostali, přepadla nás náhlá touha postavit sněhuláka. Tak jsme ve svahu, kde bylo hodně sněhu začali dělat koule. Zpočátku maličké koule se rychle zvětšovaly v obrovské sněhové gule, které jsme museli držet všici čtyři, aby nás to nesvalilo a nepřeválcovalo.

Ukázalo se, že jsme to s velikostí přehnali, protože když jsme koule dali na sebe, byly ve svahu moc nestabilní. Takže jsme je pustili dolů a bavili se tím, jak se roztříštily o kameny.

Pak jsme šli přes ledovec, kde jsem poprvé použil mačky (cepín jsme používal celou dobu, jak při výstupu, tak při sestupu - je to mrtě užitečná věc). Někdy kolem třetí jsme byli zpět na chatě. Dotlačili jsme vločky z rána a začali vařit večeři - nudle s těstovinami, šunkou a tuňákem - luxus.

Nachystali jsme si matroš na zítra. Natočili budík na 4:30 a šli kolem osmé spát.

Žádné komentáře:

Okomentovat