Rumunsko - 1.7. - Cesta tam

Odjížděli jsme k večeru - synci přijeli na nádr už riadně načatí - každý měl v sobě 5 kousků z cesty Jeseník-Brno :) Dali jsme si před odjezdem jedno rychlé a šli na vlak. Ve vlaku jsme natlačili karbanátky co Kajoš vzal od borce co taky měl jet, ale na poslední chvíli onemocněl a tak nejel. Cesta fajn ubíhala, ocasili jsme a měli jsme vatu

V Budapešti jsme měli chvíli čekačku - synci byli rozjetí a šli koupit další pivka - Maďar, co jim to prodával si nepochybně všiml, že nejsou v nejlepší kondici a na těch pivkách je natáhl, ale byl to šumák, měli jsme radost, že máme pivka :D

Drobo se tam dal do hodně družného hovoru s jakousi Němkou (spisovatelkou), která též mířila do Rumunska za prací. Těsně před odjezdem se pak vytratil, aby ji pomohl s věcma do vlaku, ale na to, že nám jel vlak též jaksi sral. Takže mu Kajoš vzal věci a nasedli jsme do našeho vlaku. Ten byl z většiny složený z lůžkových vozů, na které jsme ale samozřejmě neměli lístek. Takže jsme začali hledat kupéčka. Hledání vedlo přes jídelní vůz. My ho chtěli jen projít a jít dál, akorát v dalších vagonech už lidi stáli v uličkách a nebyla moc možnost projít i s batohama, tak jsme si řekli, že bude v klidu sedět v jídelňáku. Tam byl ale nervózní pán, který do nás hučel, že pokud si nic neobjednáme, tak že máme zmizet. My do něj taky chvilu hečeli, že dál se jít nedá. On ale jinak nedal, tak jsme si objednali jedenu perlivou vodu (nejlevnější co bylo), ale on hned, že si každý kdo tam je musí něco mít ... každému kupovat jednu vodu se nám nechtělo, takže jsme mu řekli nazdrak a zkusili se protlačit těma kupéčkama. Mezitím se to trochu uvolnilo, takže to začalo být trochu možné.

Ve vlaku jsme jak za mlada uplatili Maďara co chtěl místenky - 15E a jedno pivko mu stačilo - od té doby byl na nás fak milý, když šel kolem tak se vždycky usmíval a když jsme jedli tak hned že "dobrou chuť" :) Pohodička.

Do Rumunska jsme dojeli ráno a šli shánět dopravu do Sebesu de Sus. Potkali jsme ještě další grupu Čechů co se též chystali nahoru. Spojili jsme síli a sehnali jsme borce co měl "kamaráty" a přijely tři auta, do kterých se nás všech 12 i s batohy narvalo. Já jsem usmlouval cenu ze 120E na 100, což byla na tu vzdálenost a počet lidí luxusní cena. Po jízdě smrti (týpečci se s tím nesrali a razili si to jak na Ukrajině :)) jsme dorazili kam jsme chtěli a začal výstup.