Dorazili jsme na nádraží, tam jsme se potkali s Drobem a Raďou. Drobo měl vytisklé vlaky, které jely ze Sibiu do Brna, to bylo fajn, protože zrovna jeden měl jet v 17:20. Problém bylo, že jel přes jiné město v Rumunsku než jsme jeli tam a tedy to byla trasa, na kterou jsme neměli oficiálně jízdenku. Šel jsem se zeptat k mezinárodnímu okýnku (kde teda nemluvila ženská ani moc anglicky ani německy), kde mi ženská potvrdila, že jízdenku máme platnou až na vlak, který jede další den v 11:50. To jsme samozřejmě nechtěli, protože by to znamenalo utratit zbytečně spoustu peněz za hotel a chlast. Takže jsme se rozhodli, že jedem tím vlakem v 17:20 a když budou dělat problémy, tak budeme hrát blbé.
Do odjezdu byla hodina a půl času, tak jsme ještě šli na náměstí do Billy nakoupit pivka do vlaku a pokoumat nějaké pěkné Rumunské slečny. Vlak vyjel celkem přesně a za dvě hoďky jsme byli ve městě Blaj. Tam jsme měli čekačku 2 hodinky, takže jsme zašli za kostel na lavečky a zazevlili jsme - natlačili nějaký salám a pak zašil utratit posledních 24 LEI na kafe - vyšlo to naprosto přesně, těch 6 kafí co jsme koupili stálo v té kavárně 24 LEI, takže ideál.
Když jsme se vrátili zpět na nádraží, zjistili jsme, že vlak má ještě 45 min zpoždění. Takže jsme si dali čekačku tam - tu jsme si zkrátili s Pepem a Kajošem diskusí na IT témata, které ostatní neocenili (ve skutečnosti si hlavně Drobo a Raďa z nás dělali prdel, že se furt bavíme o nulách a jedničkách a matematice :D moc nedávali naše pravidelné "matematické" pětiminutovky, které si s Pepem občas střihneme).
Když dojel vlak (výpravčí si všiml, že jsme parta veselá a dal se do řeči a pak na nás volal slavnostně "Budapest, Budapest!" tak jsme si též dali vítězný pokřik a nastoupili jsme do vlaku.
Když přišel průvodčí začala sranda - to, že máme v podstatě špatný lístek mu nevadilo vůbec, ale chtěl zase místenky. My nejdřív dělali, že nerozumíme co chce a jakože nevíme co znamená "rezervacion obligator". Furt jsme na něj vytahovali všechny kartičky co jsme měli - ISIC, InKarty dokonce i ČHSku :) Týpek ale měl výdrž jak cyp a pořád trval na místence a pak začal hrozit, že nás vysadí a předá ambasádě :))
My samozřejmě měli plán B a to je toho borce uplatit - na to se ukázal jako expert Kajoš, který s ním hrál i to divadlo a hučel do něj, že jsme studenti atd. Borec už byl bezradný, tak Kajoše vzal do kupečka se dvěma borkama (Rumunky), které uměly anglicky, že aby překládaly. Samozřejmě Kajoš rozuměl i předtím, ale borkám řekl, že nemáme prachy a že borcovi dáme 15E a ať se vysere na místenky, to nějak prošlo a dokonce pak ještě přišel druhý průvodčí (byli dva) a vrátíl nám 5E z těch deseti. Takže nás ten úplatek vyšel ještě levněji než na cestě tam :)
Po tady tomhle jsme měli dlouhé diskuse na téma uplácení, morkálka a tak. Všichni z nás byli rádi, že jsme borce uplatitli (protože jinak za ty místenky chtěl 7E na osobu a pak cosi začal hučet, že 34E na osobu jakýsi exclusive nebo co a to opravdu nikdo z nás platit nechtěl). Zároveň ale všichni víme, že tohle je špatně - pokud nás úplatky a tak serou jinde, tak bychom to tímto neměli podporovat. Nevím proč, ale když je to úplatek někde v Rumunsku, tak mi to přijde spíš jako sport - část toho víletu, koření, zajímavá zkušenost s uplácením ... zkrátka cenná experience.
Žádné komentáře:
Okomentovat