Švýcarsko - 17.8. - Odjezd z ČR, Příjezd do St. Gallenu

Na pátek jsme s Pepem domluvili odjezd na 12. Tj. borkám jsme řekli, že odjíždíme v 11, aby to tak nějak zhruba vyšlo, protože jsem věděl jaké jsou - jednak jsou to ženy a druhak zmatenějšího člověka než Cecilii neznám :D Samozřejmě to bylo přesně jak jsem říkal a byli jsme rádi, když jsme se z baráku dostali po půl jedné :) Naložili jsme kopu věcí, které obě měly (měly fakt mrtě věcí, ale nic co doopravdy potřebují - neměli čepky, rukavice, spacáky, karimatky, nic ... měly mrtě štěstí, že jim tohle všecko Pascal půjčil).

Cestou z Brna jsme šli nakoupit do Olympie - to byl další porod. Já to fakt nedávám nakupovat s ženskýma - to je taková morda, že to člověk ještě neviděl. Jednak neměly pořádně představu co je dobré vzít na trek (jako chápu, že v cizím obchodě v cizím jazyce, kterému nerozumí se nakupuje hůř), ale hlavně byly nerozhodné i když jsem jim řekli co to je a kolik to stojí. Nakupovali jsme fakt hodně, hodně dlouho.

Každopádně jsme si pak šli spravit chuť s Pepem po nákupech do Burger Kinga, kde jsme si dali mega burger, který byl dobrý (a patřičně drahý samozřejmě :))

Drtivou většinu cesty odřídil Pepe. Do naší spírky klasických zájebů se zařadil zájeb v Praze, kdy jsme zapomněli odbočit a vjeli jsme do centra, kde jsme se motali skoro hodinu (aspoň jsme holkám udělali tour de Prague :D) a pak noční zájeb v Mnichově - tam jsme tu tour ocenili i my, protože Mnichov se ukázal jako velmi pěkné město.

Další, avšak mnohem více očekávaný zájeb (rozhodně víc než ten v Praze :D) byl v samotném St. Gallenu. Přijeli jsme tam někdy ve čtyři ráno a žačli hledat, kde Pascal bydlí. Měli jsme napsané directions z Google maps, ale ty přestaly být užitečené hned jakmile jsme poprvé blbě zahnuli :)) Pak jsme začli jen tak naslepo hledat ty ulice, které byly zmíněné v tom popisu - samozřejmě ne moc úspěšně. My s Pepem jsme z toho měli fun a zpívali jsme si jak za mlada, buchty začínaly být nervózní a furt chtěli ať Pascalovi zavoláme. To jsem já dělat nechtěl, protože byly 4 ráno, Pascal se den předtím vrátil s Peru/Bolívie, kde lezl šestitisícovky, takže jsem chtěl, ať se vyspí.

Začli jsme se s Pepem ptát lidí, co šli na ulici, esli neví jak se dostat na danou adresu. Jeden by řekl, že je to dobrá strategie ... ne však ve 4 ráno, kde moc lidí (= nikdo) na ulici není :D Každopádně jsme se ocitli u jednoho pekařství, kde se uvnitř už peklo a my vlezli dovnitř a začli se ptát. Chytl se týpeček co mluvil anglicky a když jsme mu ukázali adresu, tak se usmál - že prý bydlí nedaleko a za kým prý jdeme. Když jsme řekli Pascalovo jméno smál se ještě víc - jeho dcera totiž chodila s Pascalovou ségrou do skautu. Haluz jako prase. Týpek nám vysvětlil cestu a my pro kratším bloudění Pascalův barák opravdu našli :)

Megan i Cecilia chtěli nemilosrdně zvonit a vzbudit celý barák, aby se mohly vyspat. To jsme zatrhli, protože nám to fakt přišlo neslušné - jednak jsme se nahlásili, že přijdem až další den dopoledne a druhak jsme nechtěli vzbudit Pascalovu rodinu.

Takže jsme to zakotvili na ulici před barákem. Pepe si vytáhl spacák a karimatku a lehnul si na chodník, my ostatní jsme si ustlali v autě. Vyspali jsme se do růžova (= měli jsme otlačené úplně všecko a zlomené krky z toho "ležení" v autě) a tak to má na správném tripu být :D [Co mě celkem překvapilo bylo to, že jsme během té noci viděli poměrně dost ožralých lidí na ulici - v ČR bych se nad tím ani nepozastavil, ale ve Švajcu mě to překvapilo] Po osmé ráno jsme se začli dobývat do baráku. První zvonění bylo bez odezvy (ještě spali). Tak jsme začli tlačit snidani a za 20 min, když jsme to zkusili znova, otevřela Pascalova ségra. S Pepou ji známe z Norska, když tam ona a Pascalův táta přijeli na návštěvu a byli s náma na jednom cabin tripu. Ségře je tak cca 18 a nutno říct, že se nám za ty dva roky krásně vypracovala, je a ještě bude to luxusní buchta ... jen co je pravda ;)

Během chvíle přišel i Pascal - přivítali jsme se a šli jsme si dát společnou snídani a první pokec :)