čtvrtek 30. srpna 2012
Švýcarsko - 17.8. - Odjezd z ČR, Příjezd do St. Gallenu
Na pátek jsme s Pepem domluvili odjezd na 12. Tj. borkám jsme řekli, že odjíždíme v 11, aby to tak nějak zhruba vyšlo, protože jsem věděl jaké jsou - jednak jsou to ženy a druhak zmatenějšího člověka než Cecilii neznám :D Samozřejmě to bylo přesně jak jsem říkal a byli jsme rádi, když jsme se z baráku dostali po půl jedné :) Naložili jsme kopu věcí, které obě měly (měly fakt mrtě věcí, ale nic co doopravdy potřebují - neměli čepky, rukavice, spacáky, karimatky, nic ... měly mrtě štěstí, že jim tohle všecko Pascal půjčil).
Cestou z Brna jsme šli nakoupit do Olympie - to byl další porod. Já to fakt nedávám nakupovat s ženskýma - to je taková morda, že to člověk ještě neviděl. Jednak neměly pořádně představu co je dobré vzít na trek (jako chápu, že v cizím obchodě v cizím jazyce, kterému nerozumí se nakupuje hůř), ale hlavně byly nerozhodné i když jsem jim řekli co to je a kolik to stojí. Nakupovali jsme fakt hodně, hodně dlouho.
Každopádně jsme si pak šli spravit chuť s Pepem po nákupech do Burger Kinga, kde jsme si dali mega burger, který byl dobrý (a patřičně drahý samozřejmě :))
Drtivou většinu cesty odřídil Pepe. Do naší spírky klasických zájebů se zařadil zájeb v Praze, kdy jsme zapomněli odbočit a vjeli jsme do centra, kde jsme se motali skoro hodinu (aspoň jsme holkám udělali tour de Prague :D) a pak noční zájeb v Mnichově - tam jsme tu tour ocenili i my, protože Mnichov se ukázal jako velmi pěkné město.
Další, avšak mnohem více očekávaný zájeb (rozhodně víc než ten v Praze :D) byl v samotném St. Gallenu. Přijeli jsme tam někdy ve čtyři ráno a žačli hledat, kde Pascal bydlí. Měli jsme napsané directions z Google maps, ale ty přestaly být užitečené hned jakmile jsme poprvé blbě zahnuli :)) Pak jsme začli jen tak naslepo hledat ty ulice, které byly zmíněné v tom popisu - samozřejmě ne moc úspěšně. My s Pepem jsme z toho měli fun a zpívali jsme si jak za mlada, buchty začínaly být nervózní a furt chtěli ať Pascalovi zavoláme. To jsem já dělat nechtěl, protože byly 4 ráno, Pascal se den předtím vrátil s Peru/Bolívie, kde lezl šestitisícovky, takže jsem chtěl, ať se vyspí.
Začli jsme se s Pepem ptát lidí, co šli na ulici, esli neví jak se dostat na danou adresu. Jeden by řekl, že je to dobrá strategie ... ne však ve 4 ráno, kde moc lidí (= nikdo) na ulici není :D Každopádně jsme se ocitli u jednoho pekařství, kde se uvnitř už peklo a my vlezli dovnitř a začli se ptát. Chytl se týpeček co mluvil anglicky a když jsme mu ukázali adresu, tak se usmál - že prý bydlí nedaleko a za kým prý jdeme. Když jsme řekli Pascalovo jméno smál se ještě víc - jeho dcera totiž chodila s Pascalovou ségrou do skautu. Haluz jako prase. Týpek nám vysvětlil cestu a my pro kratším bloudění Pascalův barák opravdu našli :)
Megan i Cecilia chtěli nemilosrdně zvonit a vzbudit celý barák, aby se mohly vyspat. To jsme zatrhli, protože nám to fakt přišlo neslušné - jednak jsme se nahlásili, že přijdem až další den dopoledne a druhak jsme nechtěli vzbudit Pascalovu rodinu.
Takže jsme to zakotvili na ulici před barákem. Pepe si vytáhl spacák a karimatku a lehnul si na chodník, my ostatní jsme si ustlali v autě. Vyspali jsme se do růžova (= měli jsme otlačené úplně všecko a zlomené krky z toho "ležení" v autě) a tak to má na správném tripu být :D [Co mě celkem překvapilo bylo to, že jsme během té noci viděli poměrně dost ožralých lidí na ulici - v ČR bych se nad tím ani nepozastavil, ale ve Švajcu mě to překvapilo] Po osmé ráno jsme se začli dobývat do baráku. První zvonění bylo bez odezvy (ještě spali). Tak jsme začli tlačit snidani a za 20 min, když jsme to zkusili znova, otevřela Pascalova ségra. S Pepou ji známe z Norska, když tam ona a Pascalův táta přijeli na návštěvu a byli s náma na jednom cabin tripu. Ségře je tak cca 18 a nutno říct, že se nám za ty dva roky krásně vypracovala, je a ještě bude to luxusní buchta ... jen co je pravda ;)
Během chvíle přišel i Pascal - přivítali jsme se a šli jsme si dát společnou snídani a první pokec :)
Návštěva Megan v ČR (10. - 17.7.)
V pátek 10.7. přijela do Brna na návštěvu Meg. Přijela z Prahy, kde od 13. byla u Alice. Celé dva měsíce už Meg cestuje po Evropě a procestovala už toho fakt hafo. Teď přišla řada na ČR.
V pět jsem ji u Grandu vyzvedl a šli jsme ke mě domů zhodit věci a trochu spočnout abychom se hnedka přesunuli na party :) Na pátek večer totiž připadla Dominikova rozlučka se svobodou. Ve firmě bývá zvykem, že na rozlučce se svobodou jsou jak borci tak borky, takže nebyl problém vzít Meg s sebou (spíš naopak - bylo to plus).
Byla to mrtě dobrá akce! Začalo se v hospě na náměstí (v Rozkvětu), kde jsme natlačili žebra a kde se začalo Morgenovat (borcům jsem předem říkal, že Meg moc nepije, protože tak tomu bylo v Norsku ... nicméně Meg byla rozjetá a borci to do ni nalívali ... fakt jsem koukal :)). Všichni jsme tak nějak pomalu chytli slinu na tančení a tak jsme se pomalu začali přesunovat směrem k Metru ... po cestě vznikl ovšem nápad dát si loď ... a byla to riadná loď! Po lodi jsme pokračovali v Metru. Dobrá pařba - jak moc nemám takové věci rád, tak tady jsem si to užil mrtě. Potkal jsem tam i známou z gymplu, kterou jsem víc než pět let neviděl, pohoda.
Po Metru přišel přesun do strip clubu ... borci do Meg zavalili ať jde s náma a ta nic proti neměla - že prý ještě ve strip clubu nebyla a že to chce zkusit :D Tam to stálo za starou bačkoru, ale i tak jsme měli celkem fun a Dominik též ;) a Megan se to líbilo :)
Nejlepší hřeb večera ale přišel pak, když jsme se my - poslední přeživší (= já, Meg, Lukáš, Dominik a jeden jeho kámoš) přesunuli do Dominikových sadů pod Petrovem. Tam padaly takové jedy ... jak za mlada. :D Např. jsme stačili Dominika s Meg oddat - nezapomenutelné "You're my plan B" :D Tenhle post nikomu nic moc neřekne, je hlavně pro mě jako super vzpomínka na skvělou akci.
Domů jsme přišli někdy ve 4. Plán na další den byl přesunout se brzo ráno do Zlatých Hor, protože jsem chtěl Meg vzít na nějaké hikování do Jeseníků. Už když jsme přišli domů jsem tušil, že to nebude snadné ... budík jsme si ale oba nastavili na 8 s tím, že vstaneme a dospíme se ve vlaku. Byli jsme ale oba tak naspeedovaní, že jsme nemohli spát a ještě tak do 5:30 jsme kecali ... a když jsme šli spát, tak se rozednívalo. Sotva jsme zalehli, přišel Lukáš s tím, že někde zapomněl klíče a nemůže se dostat domů, takže u mě přespal :D Ráno zazvonil budík (několikrát) a my se všichni shodli na tom, že fakt vstávat nebudeme a šli spát dál. Někdy po jedenácté jsme vstali, dali si snídani a rozhodli se, že pojedem 14:10 z Brna do ZH.
Když jsme dojeli do ZH, chytla nás na cestě z autobusáku ta největší průtrž, takže jsme krásně zmokli. Byli jsme domluvení s Michalem, že pro nás zajedou (vraceli se z výletu v Nise) a půjdem něco podniknout do Jesu, s tím, že další den vstaneme brzo ráno a půjdem na hory.
Večer jsme šli na jídlo a pivko a jak už to tak bývá, zdrželi jsme se trochu dýl a šli spát opět tak ve 4. Ráno v neděli vypadalo velice podobně jako to v sobotu a tak se podruhé stalo, že jsme na hory nevyrazili. Vstali jsme k obědu a rozhodli se, že aspoň zajdem po muzikantské do lázní. Trochu jsme tam pochodili, zahráli minigolf a šli zpět. Michal s Aničkou museli jet do Olmíku, my jsme jeli zpět do ZH s tím, že v pondělí dopoledne uděláme fakt už nějaký výšlap. To už konečně vyšlo a tak jsme si dali krátky trek na Bišovku a pak ještě klasické kolečeko kolem krmelce. Odpoledne jsme jeli vlakem zpět do Brna.
Už v Jeseníku mě Meg začala trochu štvát díky těm svým idiotským zvykům a díky tomu jak je v praktickém životě neschopná (v Norsku mi to nevadilo, protože to nebyl můj byt a nijak jsem se necítil za ní zodpovědný). Např. velký problém pro ni bylo pochopit, že u nás se vyzouvá před dveřma (nebo v předsíni) a dál se jde boso, nebo v papučích. U Michala doma si to začala čupat po baráku v pohorách ... mě vadilo to, že jsem za ni svům způsobem byl zodpovědný a tím pádem jsem si připadal, jako bych to dělal sám. Další věc bylo ve vlaku - jasně jsem ji říkal, že pokud chce nohy natáhnout na sedačku, musí bez bot. Ona samozřejmě v botech. Tak už jsem se na to vykašlal, ale když přišel průvodčí, tak z toho byl samozřejmě nervózní ... tak jsem ho uklidnil a říkám, že už si to sundá. Ona než aby si to sundala, tak se raději vykroutila tak, aby boty na té sedačce nebyly. Samozřejmě za hodinu přijde průvodčí a ona zase boty na sedačce. Když jsem ji jasně vysvětlil, že za to dostane pokutu (což ten průvodčí říkal), tak si je konečně sundala - průvodčí pak každých 10 minut chodil nenápadně kontrolovat ... :)
V úterý jsem musel jít do práce - a abych řekl pravdu, byl jsem i rád, protože jsem si od ni potřeboval odpočinout. Meg to taky vyhovovalo, měla spoustu vyřizování na kompu (měla pracovní pohovor v Nike, psala cover lettery apod.). Já jsem aspoň něco udělal v práci a oba jsme pak byli spokojení.
Ve středu jsme si udělali celodenní výlet na přehradu a hrad Veveří. Bylo krásně a bylo to fajn. Večer jsme si řekli, že by to chtělo někam zajít na nějakou muziku. Na netu jsem nic nenašel tak říkám, že aspoň půjdem na pivko. Tak jsme vyrazili na slepo do centra (= z baráku :D). Na České nás zaujala hudba jdoucí z nově otevřené hospy. Tak jsme tam zabrousili a vida - kapela na malé stage. Usadili jsme se tam, dali si pivko (Meg vínko) a kecali a poslouchali. Borci hráli perfektně - hráli jak staré EN hitovky (Beatles apod.), ale i české (Husličky, Čechomor, ...) - boží. Potom co oficiálně skončili se pak začalo spontánně zpívat a to je moje. Přidal jsem se jak za mlada. Meg se to též moc líbilo. Byli jsme rozjetí, takže jsme si řekli, že ještě někam zajdem pokecat na pivko - tak jsme ještě kousek od baráku zašli do pivní kavárny na jedno a zkysli jsme tam až do dvou do rána. Měli jsme moc dobrý chat - to je to proč mám Meg rád, fakt se s ní da dobře pokecat. Na praktický život ovšem katastrofa :D
Ve čtvrtek jsem si zase šel na dopoledne odpočinout do práce, odpoledne jsme šli na oběd s Vlastou - ta se vrátila z Německa z Erasmu, takže to bylo příjemné setkání. V šest pak přijela Cecilia z Norska - šel jsem ji vyzvednout, vyhodili jsme věci u mě a pak jsme šli na grilovačku k Pepemu do Tuřan - to bylo úplně super. Jednak jsme se dobře nadlábli a hlavně to byla pohodka u ohně s pivkem, kytarou a zpěvem. Zazpívali jsme klasiky jako Arnoštka apod. :) Další den nás čekalo balení a dlouho očekávaný odjezd do Švajcu!
V pět jsem ji u Grandu vyzvedl a šli jsme ke mě domů zhodit věci a trochu spočnout abychom se hnedka přesunuli na party :) Na pátek večer totiž připadla Dominikova rozlučka se svobodou. Ve firmě bývá zvykem, že na rozlučce se svobodou jsou jak borci tak borky, takže nebyl problém vzít Meg s sebou (spíš naopak - bylo to plus).
Byla to mrtě dobrá akce! Začalo se v hospě na náměstí (v Rozkvětu), kde jsme natlačili žebra a kde se začalo Morgenovat (borcům jsem předem říkal, že Meg moc nepije, protože tak tomu bylo v Norsku ... nicméně Meg byla rozjetá a borci to do ni nalívali ... fakt jsem koukal :)). Všichni jsme tak nějak pomalu chytli slinu na tančení a tak jsme se pomalu začali přesunovat směrem k Metru ... po cestě vznikl ovšem nápad dát si loď ... a byla to riadná loď! Po lodi jsme pokračovali v Metru. Dobrá pařba - jak moc nemám takové věci rád, tak tady jsem si to užil mrtě. Potkal jsem tam i známou z gymplu, kterou jsem víc než pět let neviděl, pohoda.
Nejlepší hřeb večera ale přišel pak, když jsme se my - poslední přeživší (= já, Meg, Lukáš, Dominik a jeden jeho kámoš) přesunuli do Dominikových sadů pod Petrovem. Tam padaly takové jedy ... jak za mlada. :D Např. jsme stačili Dominika s Meg oddat - nezapomenutelné "You're my plan B" :D Tenhle post nikomu nic moc neřekne, je hlavně pro mě jako super vzpomínka na skvělou akci.
Domů jsme přišli někdy ve 4. Plán na další den byl přesunout se brzo ráno do Zlatých Hor, protože jsem chtěl Meg vzít na nějaké hikování do Jeseníků. Už když jsme přišli domů jsem tušil, že to nebude snadné ... budík jsme si ale oba nastavili na 8 s tím, že vstaneme a dospíme se ve vlaku. Byli jsme ale oba tak naspeedovaní, že jsme nemohli spát a ještě tak do 5:30 jsme kecali ... a když jsme šli spát, tak se rozednívalo. Sotva jsme zalehli, přišel Lukáš s tím, že někde zapomněl klíče a nemůže se dostat domů, takže u mě přespal :D Ráno zazvonil budík (několikrát) a my se všichni shodli na tom, že fakt vstávat nebudeme a šli spát dál. Někdy po jedenácté jsme vstali, dali si snídani a rozhodli se, že pojedem 14:10 z Brna do ZH.
Když jsme dojeli do ZH, chytla nás na cestě z autobusáku ta největší průtrž, takže jsme krásně zmokli. Byli jsme domluvení s Michalem, že pro nás zajedou (vraceli se z výletu v Nise) a půjdem něco podniknout do Jesu, s tím, že další den vstaneme brzo ráno a půjdem na hory.
Večer jsme šli na jídlo a pivko a jak už to tak bývá, zdrželi jsme se trochu dýl a šli spát opět tak ve 4. Ráno v neděli vypadalo velice podobně jako to v sobotu a tak se podruhé stalo, že jsme na hory nevyrazili. Vstali jsme k obědu a rozhodli se, že aspoň zajdem po muzikantské do lázní. Trochu jsme tam pochodili, zahráli minigolf a šli zpět. Michal s Aničkou museli jet do Olmíku, my jsme jeli zpět do ZH s tím, že v pondělí dopoledne uděláme fakt už nějaký výšlap. To už konečně vyšlo a tak jsme si dali krátky trek na Bišovku a pak ještě klasické kolečeko kolem krmelce. Odpoledne jsme jeli vlakem zpět do Brna.
Už v Jeseníku mě Meg začala trochu štvát díky těm svým idiotským zvykům a díky tomu jak je v praktickém životě neschopná (v Norsku mi to nevadilo, protože to nebyl můj byt a nijak jsem se necítil za ní zodpovědný). Např. velký problém pro ni bylo pochopit, že u nás se vyzouvá před dveřma (nebo v předsíni) a dál se jde boso, nebo v papučích. U Michala doma si to začala čupat po baráku v pohorách ... mě vadilo to, že jsem za ni svům způsobem byl zodpovědný a tím pádem jsem si připadal, jako bych to dělal sám. Další věc bylo ve vlaku - jasně jsem ji říkal, že pokud chce nohy natáhnout na sedačku, musí bez bot. Ona samozřejmě v botech. Tak už jsem se na to vykašlal, ale když přišel průvodčí, tak z toho byl samozřejmě nervózní ... tak jsem ho uklidnil a říkám, že už si to sundá. Ona než aby si to sundala, tak se raději vykroutila tak, aby boty na té sedačce nebyly. Samozřejmě za hodinu přijde průvodčí a ona zase boty na sedačce. Když jsem ji jasně vysvětlil, že za to dostane pokutu (což ten průvodčí říkal), tak si je konečně sundala - průvodčí pak každých 10 minut chodil nenápadně kontrolovat ... :)
V úterý jsem musel jít do práce - a abych řekl pravdu, byl jsem i rád, protože jsem si od ni potřeboval odpočinout. Meg to taky vyhovovalo, měla spoustu vyřizování na kompu (měla pracovní pohovor v Nike, psala cover lettery apod.). Já jsem aspoň něco udělal v práci a oba jsme pak byli spokojení.
Ve středu jsme si udělali celodenní výlet na přehradu a hrad Veveří. Bylo krásně a bylo to fajn. Večer jsme si řekli, že by to chtělo někam zajít na nějakou muziku. Na netu jsem nic nenašel tak říkám, že aspoň půjdem na pivko. Tak jsme vyrazili na slepo do centra (= z baráku :D). Na České nás zaujala hudba jdoucí z nově otevřené hospy. Tak jsme tam zabrousili a vida - kapela na malé stage. Usadili jsme se tam, dali si pivko (Meg vínko) a kecali a poslouchali. Borci hráli perfektně - hráli jak staré EN hitovky (Beatles apod.), ale i české (Husličky, Čechomor, ...) - boží. Potom co oficiálně skončili se pak začalo spontánně zpívat a to je moje. Přidal jsem se jak za mlada. Meg se to též moc líbilo. Byli jsme rozjetí, takže jsme si řekli, že ještě někam zajdem pokecat na pivko - tak jsme ještě kousek od baráku zašli do pivní kavárny na jedno a zkysli jsme tam až do dvou do rána. Měli jsme moc dobrý chat - to je to proč mám Meg rád, fakt se s ní da dobře pokecat. Na praktický život ovšem katastrofa :D
Ve čtvrtek jsem si zase šel na dopoledne odpočinout do práce, odpoledne jsme šli na oběd s Vlastou - ta se vrátila z Německa z Erasmu, takže to bylo příjemné setkání. V šest pak přijela Cecilia z Norska - šel jsem ji vyzvednout, vyhodili jsme věci u mě a pak jsme šli na grilovačku k Pepemu do Tuřan - to bylo úplně super. Jednak jsme se dobře nadlábli a hlavně to byla pohodka u ohně s pivkem, kytarou a zpěvem. Zazpívali jsme klasiky jako Arnoštka apod. :) Další den nás čekalo balení a dlouho očekávaný odjezd do Švajcu!
pondělí 27. srpna 2012
Rumunsko - 7.7. - Sestup, obžerství a návrat do ČR
Dorazili jsme na nádraží, tam jsme se potkali s Drobem a Raďou. Drobo měl vytisklé vlaky, které jely ze Sibiu do Brna, to bylo fajn, protože zrovna jeden měl jet v 17:20. Problém bylo, že jel přes jiné město v Rumunsku než jsme jeli tam a tedy to byla trasa, na kterou jsme neměli oficiálně jízdenku. Šel jsem se zeptat k mezinárodnímu okýnku (kde teda nemluvila ženská ani moc anglicky ani německy), kde mi ženská potvrdila, že jízdenku máme platnou až na vlak, který jede další den v 11:50. To jsme samozřejmě nechtěli, protože by to znamenalo utratit zbytečně spoustu peněz za hotel a chlast. Takže jsme se rozhodli, že jedem tím vlakem v 17:20 a když budou dělat problémy, tak budeme hrát blbé.
Do odjezdu byla hodina a půl času, tak jsme ještě šli na náměstí do Billy nakoupit pivka do vlaku a pokoumat nějaké pěkné Rumunské slečny. Vlak vyjel celkem přesně a za dvě hoďky jsme byli ve městě Blaj. Tam jsme měli čekačku 2 hodinky, takže jsme zašli za kostel na lavečky a zazevlili jsme - natlačili nějaký salám a pak zašil utratit posledních 24 LEI na kafe - vyšlo to naprosto přesně, těch 6 kafí co jsme koupili stálo v té kavárně 24 LEI, takže ideál.
Když jsme se vrátili zpět na nádraží, zjistili jsme, že vlak má ještě 45 min zpoždění. Takže jsme si dali čekačku tam - tu jsme si zkrátili s Pepem a Kajošem diskusí na IT témata, které ostatní neocenili (ve skutečnosti si hlavně Drobo a Raďa z nás dělali prdel, že se furt bavíme o nulách a jedničkách a matematice :D moc nedávali naše pravidelné "matematické" pětiminutovky, které si s Pepem občas střihneme).
Když dojel vlak (výpravčí si všiml, že jsme parta veselá a dal se do řeči a pak na nás volal slavnostně "Budapest, Budapest!" tak jsme si též dali vítězný pokřik a nastoupili jsme do vlaku.
Když přišel průvodčí začala sranda - to, že máme v podstatě špatný lístek mu nevadilo vůbec, ale chtěl zase místenky. My nejdřív dělali, že nerozumíme co chce a jakože nevíme co znamená "rezervacion obligator". Furt jsme na něj vytahovali všechny kartičky co jsme měli - ISIC, InKarty dokonce i ČHSku :) Týpek ale měl výdrž jak cyp a pořád trval na místence a pak začal hrozit, že nás vysadí a předá ambasádě :))
My samozřejmě měli plán B a to je toho borce uplatit - na to se ukázal jako expert Kajoš, který s ním hrál i to divadlo a hučel do něj, že jsme studenti atd. Borec už byl bezradný, tak Kajoše vzal do kupečka se dvěma borkama (Rumunky), které uměly anglicky, že aby překládaly. Samozřejmě Kajoš rozuměl i předtím, ale borkám řekl, že nemáme prachy a že borcovi dáme 15E a ať se vysere na místenky, to nějak prošlo a dokonce pak ještě přišel druhý průvodčí (byli dva) a vrátíl nám 5E z těch deseti. Takže nás ten úplatek vyšel ještě levněji než na cestě tam :)
Po tady tomhle jsme měli dlouhé diskuse na téma uplácení, morkálka a tak. Všichni z nás byli rádi, že jsme borce uplatitli (protože jinak za ty místenky chtěl 7E na osobu a pak cosi začal hučet, že 34E na osobu jakýsi exclusive nebo co a to opravdu nikdo z nás platit nechtěl). Zároveň ale všichni víme, že tohle je špatně - pokud nás úplatky a tak serou jinde, tak bychom to tímto neměli podporovat. Nevím proč, ale když je to úplatek někde v Rumunsku, tak mi to přijde spíš jako sport - část toho víletu, koření, zajímavá zkušenost s uplácením ... zkrátka cenná experience.
Do odjezdu byla hodina a půl času, tak jsme ještě šli na náměstí do Billy nakoupit pivka do vlaku a pokoumat nějaké pěkné Rumunské slečny. Vlak vyjel celkem přesně a za dvě hoďky jsme byli ve městě Blaj. Tam jsme měli čekačku 2 hodinky, takže jsme zašli za kostel na lavečky a zazevlili jsme - natlačili nějaký salám a pak zašil utratit posledních 24 LEI na kafe - vyšlo to naprosto přesně, těch 6 kafí co jsme koupili stálo v té kavárně 24 LEI, takže ideál.
Když jsme se vrátili zpět na nádraží, zjistili jsme, že vlak má ještě 45 min zpoždění. Takže jsme si dali čekačku tam - tu jsme si zkrátili s Pepem a Kajošem diskusí na IT témata, které ostatní neocenili (ve skutečnosti si hlavně Drobo a Raďa z nás dělali prdel, že se furt bavíme o nulách a jedničkách a matematice :D moc nedávali naše pravidelné "matematické" pětiminutovky, které si s Pepem občas střihneme).
Když dojel vlak (výpravčí si všiml, že jsme parta veselá a dal se do řeči a pak na nás volal slavnostně "Budapest, Budapest!" tak jsme si též dali vítězný pokřik a nastoupili jsme do vlaku.
Když přišel průvodčí začala sranda - to, že máme v podstatě špatný lístek mu nevadilo vůbec, ale chtěl zase místenky. My nejdřív dělali, že nerozumíme co chce a jakože nevíme co znamená "rezervacion obligator". Furt jsme na něj vytahovali všechny kartičky co jsme měli - ISIC, InKarty dokonce i ČHSku :) Týpek ale měl výdrž jak cyp a pořád trval na místence a pak začal hrozit, že nás vysadí a předá ambasádě :))
My samozřejmě měli plán B a to je toho borce uplatit - na to se ukázal jako expert Kajoš, který s ním hrál i to divadlo a hučel do něj, že jsme studenti atd. Borec už byl bezradný, tak Kajoše vzal do kupečka se dvěma borkama (Rumunky), které uměly anglicky, že aby překládaly. Samozřejmě Kajoš rozuměl i předtím, ale borkám řekl, že nemáme prachy a že borcovi dáme 15E a ať se vysere na místenky, to nějak prošlo a dokonce pak ještě přišel druhý průvodčí (byli dva) a vrátíl nám 5E z těch deseti. Takže nás ten úplatek vyšel ještě levněji než na cestě tam :)
Po tady tomhle jsme měli dlouhé diskuse na téma uplácení, morkálka a tak. Všichni z nás byli rádi, že jsme borce uplatitli (protože jinak za ty místenky chtěl 7E na osobu a pak cosi začal hučet, že 34E na osobu jakýsi exclusive nebo co a to opravdu nikdo z nás platit nechtěl). Zároveň ale všichni víme, že tohle je špatně - pokud nás úplatky a tak serou jinde, tak bychom to tímto neměli podporovat. Nevím proč, ale když je to úplatek někde v Rumunsku, tak mi to přijde spíš jako sport - část toho víletu, koření, zajímavá zkušenost s uplácením ... zkrátka cenná experience.
Rumunsko - 1.7. - Cesta tam
Odjížděli jsme k večeru - synci přijeli na nádr už riadně načatí - každý měl v sobě 5 kousků z cesty Jeseník-Brno :) Dali jsme si před odjezdem jedno rychlé a šli na vlak. Ve vlaku jsme natlačili karbanátky co Kajoš vzal od borce co taky měl jet, ale na poslední chvíli onemocněl a tak nejel. Cesta fajn ubíhala, ocasili jsme a měli jsme vatu
V Budapešti jsme měli chvíli čekačku - synci byli rozjetí a šli koupit další pivka - Maďar, co jim to prodával si nepochybně všiml, že nejsou v nejlepší kondici a na těch pivkách je natáhl, ale byl to šumák, měli jsme radost, že máme pivka :D
Drobo se tam dal do hodně družného hovoru s jakousi Němkou (spisovatelkou), která též mířila do Rumunska za prací. Těsně před odjezdem se pak vytratil, aby ji pomohl s věcma do vlaku, ale na to, že nám jel vlak též jaksi sral. Takže mu Kajoš vzal věci a nasedli jsme do našeho vlaku. Ten byl z většiny složený z lůžkových vozů, na které jsme ale samozřejmě neměli lístek. Takže jsme začali hledat kupéčka. Hledání vedlo přes jídelní vůz. My ho chtěli jen projít a jít dál, akorát v dalších vagonech už lidi stáli v uličkách a nebyla moc možnost projít i s batohama, tak jsme si řekli, že bude v klidu sedět v jídelňáku. Tam byl ale nervózní pán, který do nás hučel, že pokud si nic neobjednáme, tak že máme zmizet. My do něj taky chvilu hečeli, že dál se jít nedá. On ale jinak nedal, tak jsme si objednali jedenu perlivou vodu (nejlevnější co bylo), ale on hned, že si každý kdo tam je musí něco mít ... každému kupovat jednu vodu se nám nechtělo, takže jsme mu řekli nazdrak a zkusili se protlačit těma kupéčkama. Mezitím se to trochu uvolnilo, takže to začalo být trochu možné.
Ve vlaku jsme jak za mlada uplatili Maďara co chtěl místenky - 15E a jedno pivko mu stačilo - od té doby byl na nás fak milý, když šel kolem tak se vždycky usmíval a když jsme jedli tak hned že "dobrou chuť" :) Pohodička.
Do Rumunska jsme dojeli ráno a šli shánět dopravu do Sebesu de Sus. Potkali jsme ještě další grupu Čechů co se též chystali nahoru. Spojili jsme síli a sehnali jsme borce co měl "kamaráty" a přijely tři auta, do kterých se nás všech 12 i s batohy narvalo. Já jsem usmlouval cenu ze 120E na 100, což byla na tu vzdálenost a počet lidí luxusní cena. Po jízdě smrti (týpečci se s tím nesrali a razili si to jak na Ukrajině :)) jsme dorazili kam jsme chtěli a začal výstup.
V Budapešti jsme měli chvíli čekačku - synci byli rozjetí a šli koupit další pivka - Maďar, co jim to prodával si nepochybně všiml, že nejsou v nejlepší kondici a na těch pivkách je natáhl, ale byl to šumák, měli jsme radost, že máme pivka :D
Drobo se tam dal do hodně družného hovoru s jakousi Němkou (spisovatelkou), která též mířila do Rumunska za prací. Těsně před odjezdem se pak vytratil, aby ji pomohl s věcma do vlaku, ale na to, že nám jel vlak též jaksi sral. Takže mu Kajoš vzal věci a nasedli jsme do našeho vlaku. Ten byl z většiny složený z lůžkových vozů, na které jsme ale samozřejmě neměli lístek. Takže jsme začali hledat kupéčka. Hledání vedlo přes jídelní vůz. My ho chtěli jen projít a jít dál, akorát v dalších vagonech už lidi stáli v uličkách a nebyla moc možnost projít i s batohama, tak jsme si řekli, že bude v klidu sedět v jídelňáku. Tam byl ale nervózní pán, který do nás hučel, že pokud si nic neobjednáme, tak že máme zmizet. My do něj taky chvilu hečeli, že dál se jít nedá. On ale jinak nedal, tak jsme si objednali jedenu perlivou vodu (nejlevnější co bylo), ale on hned, že si každý kdo tam je musí něco mít ... každému kupovat jednu vodu se nám nechtělo, takže jsme mu řekli nazdrak a zkusili se protlačit těma kupéčkama. Mezitím se to trochu uvolnilo, takže to začalo být trochu možné.
Ve vlaku jsme jak za mlada uplatili Maďara co chtěl místenky - 15E a jedno pivko mu stačilo - od té doby byl na nás fak milý, když šel kolem tak se vždycky usmíval a když jsme jedli tak hned že "dobrou chuť" :) Pohodička.
Do Rumunska jsme dojeli ráno a šli shánět dopravu do Sebesu de Sus. Potkali jsme ještě další grupu Čechů co se též chystali nahoru. Spojili jsme síli a sehnali jsme borce co měl "kamaráty" a přijely tři auta, do kterých se nás všech 12 i s batohy narvalo. Já jsem usmlouval cenu ze 120E na 100, což byla na tu vzdálenost a počet lidí luxusní cena. Po jízdě smrti (týpečci se s tím nesrali a razili si to jak na Ukrajině :)) jsme dorazili kam jsme chtěli a začal výstup.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)