Plán na neděli jsme přehodnotili už v sobotu večer. Místo peších treků kolem Białowieży, jsme si chtěli půjčit kola a projet se do Narewki (vesnice na sever od Białowieży) a využít super cyklo možností. V okolí byly dvě cyklopůjčovny. Jedna drahá s novými koly a druhá levná s koly starými. Protože je tam fakt jen rovinka a super cesty, na začátku jsme o drahých kolech ani nepřemýšleli a rovnou šli ráno do té levné. Kola nevypadala nijak zázračně, ale na 4h, které jsme plánovali to víc než bohatě stačilo. Mohli jsme si vybrat jakékoli, a výpůjčka byla navíc bez zálohy a s platbou až po návratu ... velice nezvyklé, ale příjemné a hlavně rychlé, což se nám líbilo ... do doby než jsme vyjeli a po asi 6 km cesty Ize začala přehazovačka náhodně přehazovat a poté se ustálila na nejlehčím převodu bez možnosti změny ... Takže jsme se vrátili zpět (což byla pruda jet po rovince na nejlehčí převod) a zkusili kolo vyměnit - borci ani nemrkli, věděli jaké kola půjčují, takže se nijak nedivili a ochotně nám říkali ať si vybereme jiné kolo. Po delším a už pořádnějším výběru jsme opět vyjeli, ale tentokrát už si Iza vyzkoušela přehazovačku hned a lépe a protože to u všech bylo stejné, tak jsme to u nich vzdali (naštěstí něchtěli peníze, přestože jsme s tím prvním kolem byli pryč skoro hodinu) a šli do toho druhého shopu, který bal sice víc než dvakrát dražší, ale kola tam byla nová a v naprostém pořádku - radost jezdit na takovém kole.
Protože nám už ale nezbyl čas na větší výlet, půjčili jsme si kolo jen na hoinku, abychom si projeli celou Białowieżę a její okolí, protože nám mimo jiné babka v kempu doporučovala carskou restauraci za městem, že je to tam pěkné. Tak jsme tam jeli (bylo to asi 4 km za městem) a fakt to stálo za to. Moc pěkně zrekonstruovaná budova, kde kdysi chvilu přebýval car (v době, kdy ta oblast byla pod ruskou nadvládou) a jezdil tam jako všichni monarchové zemí, pod které ta oblast patřila (Rusko, Polsko, Litva). Je tam vystavený jeho starý luxusní vlak (několik extra luxusních carských vagonů) a i interiér té hospody je jak ze zámku - fakt pěkné. Potom jsme se jeli projet lesem za město. Super projížďka.
Po vyjížďce na kole jsme si zašli ještě na chłodnik, páč jako celý víkend bylo kolem 30 stupňů a sluníčko peklo, snědli jsme zbytek zásob co jsme ěmli s sebou, dali si zmrkzku a čekali ležíc v parku u jezera na autobus do Hajnówki.
Autobus byl minibus, takový jakým jsme jezdili např. v Kyrgyzu :) (tento byl ale samozřejmě novější, čistý a méně obsazený, ale i tak mi to připomnělo spíš východnější země). Sranda bylo jak se tam každý v tom buse s každým zná - byl obsazený místními kteří jeli za prací buď přes Hjnówku do Warszawy jako my, nebo do Białegostoku.
V Hajnówce jsme nejdřív dosti pracně hledali bankomat a potom, protože nádraží bylo zavřené, i hospodu, kde bychom se najedli a přečkali 2h, které nám zbývaly do odjezdu vlaku. Měli jsme dost štěstí, protože jsme narazili na luxusní běloruské bistro. Dali jsem si tam pierogi - já ruské a špenátovo-sýrové polité posmaženým špekem s cibulkou a Iza na sladko se švestkami ze smetanou. Mega dobré a taky hodně levné. Ideál. Díky energii z pierogů jsme v pohodičce došli zpátky na nádraží a dojeli domů.
Fotky z tripu: https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6041060139355389073
pondělí 28. července 2014
26.7. - Povedený víkend v bělověžském pralese - Cesta pralesem do Białowieży
Díky naší noční procházce přes Hajnówku při hledání kempu jsme ráno dosti přesně věděli kam jít a tak jsme rovnou zamířili na naši plánovanou zelenou stezku vedoucí přes prales až do Białowieży.
Hned z počátku mě dost zklamalo jaký bordel tam okole té ztezky byl - rozházené sáčky, spousta PETek a flašek od vodky. Když jsme to viděli, tak jsme si říkali, že jsme byli blbí a mohli jsme klidně stanovat tam při té ztezce, protože náš stan na jednu noc by určitě národnímu parku neublížil tak jako ten bordel. Nicméně čím hlouběji jsme šli, tím méně odpadků bylo, samozřejmě.
Co bylo super a to platilo přes celou dobu - byli jsme na stezce jediní. Jediní pěší turisté v celém pralese. Připadalo mi to dost divné - stezek je tam spousta, příroda parádní, je největší sezóna páč jsou prázdniny a ani noha pěšího turisty. Skupinky lidí na kolech jsme na průniku cyklostezek s pěšími stezkami potkávali, to jo, ale i tak méně než bych čekal. Každopádně - v tomto směru nebylo si na co stěžovat. Čím míň lidí, tím lépe.
Ke konci jsem to začal chápat, proč tam moc pěších není - ono to totiž je takové dost monotonní na pěší turistiku. Je to přes celou dobu po rovině a to seriózně, tam není převýšení snad ani 10m a celou dobu lesem, takže žádné výhledy. Les je krásný, zajímavý, to jo. Je to zkrátka prales - když tam spadne strom, nechají ho jak je, porostlý mechem, míchají se tam jehličnany s listnáčema všech možných druhů tak jak je vítr zanesl. Ale přecijen na chůzi 25 km s batohem je člověk zvyklý každou chvilu něco vidět.
(Na druhou stranu je to ráj pro cyklisty. Cyklostezky jsou dost dobré, zpevněné a dobře značené (oproti tomu pěší stezky byly místy dost blbě značené, takže jsme se museli několikrát vracet a hledat jak pokračuje). Celkově je vidět, že se tam orientují na cyklisty (a taky ta paní, co nás v Hajnówce chytla říkala, že pracuje v turistice a tak nám dávala tipy a mimo jiné zmínila, že ty pěší stezky nejsou nic moc, že už se neudržují, že máme arději jít po cyklo a že v blízké době možná ty pěší i uzavřou))
Po asi 15km, kdy se naše stezka křižovala s asfaltkou, jsme se rozhodli že zkusíme popojet stopem, protože už nás bolely nohy i záda od těžkých batohů (náš první letošní trip na těžko, takže klasika) a že raději uděláme víc malých treků na lehko okolo Białowieży. Během asi 5min nám zastavil takový mladý týpeček, který jel jak blázen (jel tak rychle, že jsme ani nemysleli, že zastaví ale panáček zastavil tak prudce, že jsme se až lekli), nasedli jsme a on nás dovezl na sever, přes Budy do Teremisek, což je vesnice do které jsme zvažovali jít a tak nás posunul. To se ukázalo jako super, protože když jsme z Terremisek (kde mimo jiné, jako v každé jiné vesničce v té oblasti pralesa, jsou krásné staré, ale udržované dřevěné baráčky) šli pěcha do Białowieży, šli jsme kolem nejzajímavěších částí toho dne. Konkrétně nejpr kolem naučné stezky "Dębów Królewskich i Wielkich Książąt Litewskich" ve Starej Białowieży, což byla příjemná procházka částí pralesa, kde byly staré duby (některé až 450 let staré), každý pojmenovaný po polském králi anebo litevksém knížeti, kteří chodili do pralesa rádi lovit - bylo to pěkné a zajímavé. Pár kilometrů dál jsme pak narazili na rezervaci zubrů. Zubr je hlavní symbol a atrakce celého bělověžského pralesa, takže by byl fail odejít a nevidět zubra :-) Ta rezervace je takové velké přírodní zoo, kde v celkem hezkých podmínkách je možné vidět zvířenu toho pralesa. Jak zoo obecně nemusím, tak to se mi líbilo hodně.
Z rezervace jsme pak po žluté po třech kilometrech přišli do Białowieży. Bylo něco po páté. Samozřejmě plán byl nejprv najít kemp, postavit stan (hlavně shodit batoh, který byl fakt těžký a po 20 km v nohách už jsme ho nechtěli ani vidět). Naštěstí Białowieża oproti Hjanówce je připravená na lidi se stanem (ne úplně na lidi co jdou na těžko, spíš lidi co přijedou s těmi hotelovými stany autem, ale to už je jedno) a těch možností, kde legálně zastanovat a mít tam vodu a sprchu bylo hodně. V prvním kempu jsme to zapíchli (byla to zase velká zahrada u baráku, ale přispůsobená potřebám kempu, takže tam bylo vybudované zázemí venku).
Postavili jsme stan a šli jsme se bez batohů projít po Białowieży. Plán byl najít nějakou pěknou hospodu a ochutnat místní jídlo (už z Hajnówky bylo jasné, že tady bude k mání hodně běloruských věcí a hodně bylo nápisů o litevských nápojích a jídlech, takže bylo o co stát). Shodou okolností se v městečku konal ještě folklorní festival - Peretocze, kde vystupovali jak polští tak běloruští umělci. Byl to takový vesnický fesťáček, pivečko, vodečka, pohodička. Jako předkrm jsme si v hospě s výhledem na podium dali pierogi z masem z divočáka - byly luxusní! Potom jsme šli o dům dál a zapadli jsme do druhé restaurace, kde jsme měli jednak chłodnik, který nebyl dělaný z řepy (tj. byl bílý) a já jsem měl jelení gulášek z bramborovými plackami a Iza měla bramborové placky zapečené s masem a hřibovou omáčku. Luxus! (btw: chłodnik je skvělý nápad na polévku v létě, v Polsku se to jí pořád - ale dělaná z řepy, takže polský chłodnik je fialový jak boršč) a je to podle mě geniální - je to prostě studená smetanová polévka, která je schválně vychlazená, takže v létě když je 30 stupňů je to to nejlepší co můžete mít na oběd). Po večeři jsme si ještě koupili další běloruský kwas (ano, další, páč první jsme koupili už u rezervace, kde ho prodávala běloruska - čerstvý, chlazený nepasterizovaný - NOM NOM - a vypili ho ještě předtím než jsme došli do kempu).
Ještě jsme se pak vrátili na chvilu na ten festival, prošli parkem (který je krásný s jezerem) a okolí s hezkými dřevěnými baráčky, vrátili se do kempu a zalehli do stanu.
Hned z počátku mě dost zklamalo jaký bordel tam okole té ztezky byl - rozházené sáčky, spousta PETek a flašek od vodky. Když jsme to viděli, tak jsme si říkali, že jsme byli blbí a mohli jsme klidně stanovat tam při té ztezce, protože náš stan na jednu noc by určitě národnímu parku neublížil tak jako ten bordel. Nicméně čím hlouběji jsme šli, tím méně odpadků bylo, samozřejmě.
Co bylo super a to platilo přes celou dobu - byli jsme na stezce jediní. Jediní pěší turisté v celém pralese. Připadalo mi to dost divné - stezek je tam spousta, příroda parádní, je největší sezóna páč jsou prázdniny a ani noha pěšího turisty. Skupinky lidí na kolech jsme na průniku cyklostezek s pěšími stezkami potkávali, to jo, ale i tak méně než bych čekal. Každopádně - v tomto směru nebylo si na co stěžovat. Čím míň lidí, tím lépe.
Ke konci jsem to začal chápat, proč tam moc pěších není - ono to totiž je takové dost monotonní na pěší turistiku. Je to přes celou dobu po rovině a to seriózně, tam není převýšení snad ani 10m a celou dobu lesem, takže žádné výhledy. Les je krásný, zajímavý, to jo. Je to zkrátka prales - když tam spadne strom, nechají ho jak je, porostlý mechem, míchají se tam jehličnany s listnáčema všech možných druhů tak jak je vítr zanesl. Ale přecijen na chůzi 25 km s batohem je člověk zvyklý každou chvilu něco vidět.
(Na druhou stranu je to ráj pro cyklisty. Cyklostezky jsou dost dobré, zpevněné a dobře značené (oproti tomu pěší stezky byly místy dost blbě značené, takže jsme se museli několikrát vracet a hledat jak pokračuje). Celkově je vidět, že se tam orientují na cyklisty (a taky ta paní, co nás v Hajnówce chytla říkala, že pracuje v turistice a tak nám dávala tipy a mimo jiné zmínila, že ty pěší stezky nejsou nic moc, že už se neudržují, že máme arději jít po cyklo a že v blízké době možná ty pěší i uzavřou))
Po asi 15km, kdy se naše stezka křižovala s asfaltkou, jsme se rozhodli že zkusíme popojet stopem, protože už nás bolely nohy i záda od těžkých batohů (náš první letošní trip na těžko, takže klasika) a že raději uděláme víc malých treků na lehko okolo Białowieży. Během asi 5min nám zastavil takový mladý týpeček, který jel jak blázen (jel tak rychle, že jsme ani nemysleli, že zastaví ale panáček zastavil tak prudce, že jsme se až lekli), nasedli jsme a on nás dovezl na sever, přes Budy do Teremisek, což je vesnice do které jsme zvažovali jít a tak nás posunul. To se ukázalo jako super, protože když jsme z Terremisek (kde mimo jiné, jako v každé jiné vesničce v té oblasti pralesa, jsou krásné staré, ale udržované dřevěné baráčky) šli pěcha do Białowieży, šli jsme kolem nejzajímavěších částí toho dne. Konkrétně nejpr kolem naučné stezky "Dębów Królewskich i Wielkich Książąt Litewskich" ve Starej Białowieży, což byla příjemná procházka částí pralesa, kde byly staré duby (některé až 450 let staré), každý pojmenovaný po polském králi anebo litevksém knížeti, kteří chodili do pralesa rádi lovit - bylo to pěkné a zajímavé. Pár kilometrů dál jsme pak narazili na rezervaci zubrů. Zubr je hlavní symbol a atrakce celého bělověžského pralesa, takže by byl fail odejít a nevidět zubra :-) Ta rezervace je takové velké přírodní zoo, kde v celkem hezkých podmínkách je možné vidět zvířenu toho pralesa. Jak zoo obecně nemusím, tak to se mi líbilo hodně.
Z rezervace jsme pak po žluté po třech kilometrech přišli do Białowieży. Bylo něco po páté. Samozřejmě plán byl nejprv najít kemp, postavit stan (hlavně shodit batoh, který byl fakt těžký a po 20 km v nohách už jsme ho nechtěli ani vidět). Naštěstí Białowieża oproti Hjanówce je připravená na lidi se stanem (ne úplně na lidi co jdou na těžko, spíš lidi co přijedou s těmi hotelovými stany autem, ale to už je jedno) a těch možností, kde legálně zastanovat a mít tam vodu a sprchu bylo hodně. V prvním kempu jsme to zapíchli (byla to zase velká zahrada u baráku, ale přispůsobená potřebám kempu, takže tam bylo vybudované zázemí venku).
Postavili jsme stan a šli jsme se bez batohů projít po Białowieży. Plán byl najít nějakou pěknou hospodu a ochutnat místní jídlo (už z Hajnówky bylo jasné, že tady bude k mání hodně běloruských věcí a hodně bylo nápisů o litevských nápojích a jídlech, takže bylo o co stát). Shodou okolností se v městečku konal ještě folklorní festival - Peretocze, kde vystupovali jak polští tak běloruští umělci. Byl to takový vesnický fesťáček, pivečko, vodečka, pohodička. Jako předkrm jsme si v hospě s výhledem na podium dali pierogi z masem z divočáka - byly luxusní! Potom jsme šli o dům dál a zapadli jsme do druhé restaurace, kde jsme měli jednak chłodnik, který nebyl dělaný z řepy (tj. byl bílý) a já jsem měl jelení gulášek z bramborovými plackami a Iza měla bramborové placky zapečené s masem a hřibovou omáčku. Luxus! (btw: chłodnik je skvělý nápad na polévku v létě, v Polsku se to jí pořád - ale dělaná z řepy, takže polský chłodnik je fialový jak boršč) a je to podle mě geniální - je to prostě studená smetanová polévka, která je schválně vychlazená, takže v létě když je 30 stupňů je to to nejlepší co můžete mít na oběd). Po večeři jsme si ještě koupili další běloruský kwas (ano, další, páč první jsme koupili už u rezervace, kde ho prodávala běloruska - čerstvý, chlazený nepasterizovaný - NOM NOM - a vypili ho ještě předtím než jsme došli do kempu).
Ještě jsme se pak vrátili na chvilu na ten festival, prošli parkem (který je krásný s jezerem) a okolí s hezkými dřevěnými baráčky, vrátili se do kempu a zalehli do stanu.
25.7. - Povedený víkend v bělověžském pralese - Odjezd z Varšavy a Hajnówka
Alternativa, kterou jsme vymysleli bylo jet na tento víkend do Bělověžského pralesa, který je taky velice blízko od Varšavy (3h cesty vlakem). Bělověžský prales je z většiny na Běloruské straně, ale z toho co jsem přečetl na internetu je běloruská strana celkem na prd, protože se tam nesmí chodit, musí se tam dojet jejich organizovaným autobusem z Brestu, postaví tě tam k ohradě, kde můžeš koukat na zubry, projít se trochu kolem ohrady a pak tam můžeš přespat v jejich hotelu, nic jiného. Z polské strany je to prostě klasický národní park, kde jsou stezky (jak pěší tak cyklistické), je jich hodně a taky jsme měli reference od kamarádů, kteří tam byli na kolech dva týdny před náma.
Náš plán byl jít na těžko se stanem a spacákama. Chtěli jsme dojet v pátek do Hajnówky, přespat někde v kempu a další den jít z Hajnówki do Białowieży po zelené (cca 25 km), tam zase přespat v kempu a další den udělat malý okru kolem Białowieży, autobusem zpět do Hajnówki a odtud vlakem domů do Varšavy. Realita se ale trochu lišila od plánů - ale tak už to je, když se plánování nechá na mě ;-)
Vyjeli jsme vlakem z Varšavy v pátek hned po práci a po třech hodinách v regionálním vlaku (bez přestupů) jsme byli v Hajówce. Tam jsme spolu s překvapivě mnoha dalšími lidmi vysedli na nádraží silně připomínající nádraží ve Zlatých Horách (tj. zavřené :D) s tím, že půjdem někam najít kemp. U nádraží byla mapka, kterou jsme si prohlíželi. Po chvilce se nás aktivně ujala místní paní, která viděla, že jsme zmatení a koukáme po mapě. Zeptali jsme se kde je kemp, že chcem postavit stan a krom toho že yvkulila oči, kydž jsme řekli slovo "stan", nás zavedla k nějaké svoji známé, která pronajímá pokoje ve svojem domu se zahradou, který byl blízko nádraží s tím, že nás ta paní nechá na zahradě, protože tady kempy nejsou.
Paní z baráku z nás od začátku byla nervozní, resp. ne z nás, ale ze stanu. Nejdříve jakože teda jo, že nám to dovolí postavit na zahradě, ale že neví jak to bude s koupelnou atd. Když jsme stan měli skoro postavený, paní přišla, že je to blbé, že mluvila s jinými nájemníkya těm se nelíbí, že bchom chodili do koupelny dovnitř a spali ve stanu. Pořád jsme byli přesvědčení, že přece musí někde být kemp v městečku kde je vstup do národního parku a tak jsme paní řekli ať není nervozní a že půjdem ještě zkusit pochodit po městě, třeba na nějaký kemp narazíme. Paní přestala být nervozní ze stanu, ale začla být nervozní z nás, protože se bála, že ve stanu noc nepřežijeme a že to bude její vina, že nás na té zahradě nenechala. Říkala, že kdyby něco, tak ať se vrátíme, že nás u sebe nechá, kdybychom nic jiného nenašli.
Šli jsme teda dál napříč tou Hajnówkou (pěkně nasvícený byl pravoslavný kostel s pravoslavným hřbitovem - tady jsme si poprvé uvědomili jak jsou tady promíchané kultury - Polská, Běloruská a částečně Litevská), došli jsme na začátek zelené stezky a říkáme si, že to zapíchnep prostě někde tam, protože tam fakt kemp nikde nebyl. Ize se to ale nelíbilo, že bychom takhle blbě na orkaji stezky stanovali a tak jsme se nakonec smířili s prohrou a vrátili se k paní a zaplatitli ji za pokoj.
Nevadilo to z finančního hlediska, protože to fakt bylo levné, ale spíš z morálního, kdy jsme prostě prohráli a taky jsme byli (zejména další den) naštvaní na to, že taháme stan, karimatky, spacáky a pak spíme v pokoji na posteli - kdybychom to věděli, tak jdeme s malým batůžkem :-) Ale co už, vyspali jsme se dobře a sprcha taky byla příjemná, co si budem povídat.
Náš plán byl jít na těžko se stanem a spacákama. Chtěli jsme dojet v pátek do Hajnówky, přespat někde v kempu a další den jít z Hajnówki do Białowieży po zelené (cca 25 km), tam zase přespat v kempu a další den udělat malý okru kolem Białowieży, autobusem zpět do Hajnówki a odtud vlakem domů do Varšavy. Realita se ale trochu lišila od plánů - ale tak už to je, když se plánování nechá na mě ;-)
Vyjeli jsme vlakem z Varšavy v pátek hned po práci a po třech hodinách v regionálním vlaku (bez přestupů) jsme byli v Hajówce. Tam jsme spolu s překvapivě mnoha dalšími lidmi vysedli na nádraží silně připomínající nádraží ve Zlatých Horách (tj. zavřené :D) s tím, že půjdem někam najít kemp. U nádraží byla mapka, kterou jsme si prohlíželi. Po chvilce se nás aktivně ujala místní paní, která viděla, že jsme zmatení a koukáme po mapě. Zeptali jsme se kde je kemp, že chcem postavit stan a krom toho že yvkulila oči, kydž jsme řekli slovo "stan", nás zavedla k nějaké svoji známé, která pronajímá pokoje ve svojem domu se zahradou, který byl blízko nádraží s tím, že nás ta paní nechá na zahradě, protože tady kempy nejsou.
Paní z baráku z nás od začátku byla nervozní, resp. ne z nás, ale ze stanu. Nejdříve jakože teda jo, že nám to dovolí postavit na zahradě, ale že neví jak to bude s koupelnou atd. Když jsme stan měli skoro postavený, paní přišla, že je to blbé, že mluvila s jinými nájemníkya těm se nelíbí, že bchom chodili do koupelny dovnitř a spali ve stanu. Pořád jsme byli přesvědčení, že přece musí někde být kemp v městečku kde je vstup do národního parku a tak jsme paní řekli ať není nervozní a že půjdem ještě zkusit pochodit po městě, třeba na nějaký kemp narazíme. Paní přestala být nervozní ze stanu, ale začla být nervozní z nás, protože se bála, že ve stanu noc nepřežijeme a že to bude její vina, že nás na té zahradě nenechala. Říkala, že kdyby něco, tak ať se vrátíme, že nás u sebe nechá, kdybychom nic jiného nenašli.
Šli jsme teda dál napříč tou Hajnówkou (pěkně nasvícený byl pravoslavný kostel s pravoslavným hřbitovem - tady jsme si poprvé uvědomili jak jsou tady promíchané kultury - Polská, Běloruská a částečně Litevská), došli jsme na začátek zelené stezky a říkáme si, že to zapíchnep prostě někde tam, protože tam fakt kemp nikde nebyl. Ize se to ale nelíbilo, že bychom takhle blbě na orkaji stezky stanovali a tak jsme se nakonec smířili s prohrou a vrátili se k paní a zaplatitli ji za pokoj.
Nevadilo to z finančního hlediska, protože to fakt bylo levné, ale spíš z morálního, kdy jsme prostě prohráli a taky jsme byli (zejména další den) naštvaní na to, že taháme stan, karimatky, spacáky a pak spíme v pokoji na posteli - kdybychom to věděli, tak jdeme s malým batůžkem :-) Ale co už, vyspali jsme se dobře a sprcha taky byla příjemná, co si budem povídat.
26.-27.7. - Nepovedený výlet do Běloruska
Původním plánem bylo jet na víkend 26.-27.7. do Běloruska, do Brestu, protože tam zrovna v ten víkend měly být oslavy "Dne města" jako výročí k vysvobození města rudou armádou od Němců (slaví to tam 28.7.) a hlavně je to od Varšavy kousíček.
Už jsem měl všecko pěkně pozjišťované, jak tam dojedem, jak se žádá o víza, co je ktomu potřeba, atd. atd. Už jen zbývalo si víza vyřídit a jet. To se ovšem ukázalo jako problém ...
Běloruská ambasáda samozřejmě ve Varšavě je, takže jsme se tam jednoho rána vybrali (jelo se tam hodinu, protože je to na druhé straně Varšavy) s prakticky nulovými pochybami, že bychom to vízum nedostali. Už ze zastávky autobusu jsme viděli poměrně vydatnou frontu před ambasádou což bylo jasné znamení toho, že to tak hladce asi nejde. Nicméně jsem pořáad byl přesvědčen, že vše je cajk, protože jsem si informace přečetl jak na českých tak polských stránkách běloruské ambasády. To, že vízum Izu bude stát 20EUR a mě 60EUR, s tím jsme počítali a byli smíření (vtipné je, že cenu víz mají odstupňovanou podle toho jak moc velký "zápaďák" kdo je, Poláci a Slováci jsou malí zápaďáci, takže platí 20, Češi trochu větší zápaďáci, takže platí 60 a např. američani platí 180 :-) Oproti tomu pokrokové státy jako Kuba nebo Severní Korea mají bezvízový styk, takže neplatí nic)
Fronta před námi se zmenšovala velmi pomalu (zato za námi se zvětšovala relativně rychle). Po dvou hodinách a pár naštvaných lidech před náma, kteří to vízum nedostali, protože neměli něco dobře vyplněné nebo neměli pojištění, atd. v nás začaly hlodat pochyby jestli my to máme cajk. Věděli jsme, že jsme např. nevyplnili kolonku o zdravotním pojištění, protože já mám pojištění na kartě (+ Alpenverein), které platí po celém světě na celý rok. Zavětřili jsme ale nápadné množství lidí směřujících do vedlejší budovy, kde "shodou okolností" sídlila pojištovna specializující se na pojištění pro cesty do Běloruska a shodou okolností je to jediná pojišťovna, kterou Běloruská ambasáda uznává. Takže jsme si tam taky skočili a protože to naštěstí nebylo nijak drahé, tak si to zatracené pojištění na ten víkend od nich koupili.
Když jsme se konečně (po třech hodinách stání na chodníku!) dostali dovnitř a podali vyplněný formulář babce za okýnkem, ta se na nás podívala a zeptala se kde máme zvací dopis. My na to, že nemáme, protože jsme na stránkách ambasády přečetli, že není pro občany EU potřeba, že stačí zaplatit za to vízum a hotovo. Babka na nás "no to nevím na jakých stránkách jste to četli! Nic takového neplatí. Musíte mít zvací dopis. Můžete si ho koupit od běloruské cestovky, to není problém." Když jsem ji ještě jednou ocitoval to, co balo na těch jejich stránkách, tak začala být nervozní a hned na mě (když se podívala, že nemám polský pas) "Proč ty vlastně žádáš o vízum tady, hm?". Bylo jasné, že nám nic nedá (možná kdybychom ji tam pěkně s tím formulářem dali nějaké dvacetieuro, tak by to šlo i bez dopisu) a tak jsme naštvaní odjeli domů.
Zkrátka jejich politika je jasná - vyždímat z člověka peníze ještě před tím než vůbec přijede (tj. za vízum, za pojištění od jejich společnosti a za zvací dopis od jejich cestovky, která ti ho nedá, pokud si nekoupíš u ní ještě další služby). Úsmvný je plakát, který mají rozvěšený před ambasádou (na který má každý člověk o vízum žádající a čekající 3h na chodínku dost času si ho přečíst), na kterém se píše jak Bělorusko podporuje turismus a jak je výhodné spolupracovat a mít bussiness s Běloruskem protože, cituji, "Bělorusko nabízí vysoce vzdělanou a kvalifikovanou pracovní sílu. Více než 90% obyvatelstva má vyšší, sstřední, nebo základní vzdělání". Jak je na tom zbylých 10% se asi raději neptejme. Každopádně marketing i PR mají na jedničku :-)
Ještě jako stéblo poslední záchrany (protože bylo dost času neb jsem to začal řešit měsíc dopředu) jsem obepsal pár lidí z Brestu na Couchsurfingu, ale nikdo se neozval (dává to smysl, těžko napíšou zvací dopis úplně cizím lidem, za které pak zodpovídají a je jasné, že kdybychom my tam něco provedli, tak by lidem, co nás pozvali pan Lukašenko asi zavařil).
Tj. bylo jasné, že na víkend 26.-27.7. musíme vymyslet něco jiného. Každopádně díky všem těm paradoxům a zkostnatělé struktuře mě Bělorusko láká ještě víc, takže až se podaří sehnat nějak zvací dopisy, určitě se tam jednou podívám. Je to přecijen dost blízko od Varšavy, takže by byla škoda toho nevyužít.
Už jsem měl všecko pěkně pozjišťované, jak tam dojedem, jak se žádá o víza, co je ktomu potřeba, atd. atd. Už jen zbývalo si víza vyřídit a jet. To se ovšem ukázalo jako problém ...
Běloruská ambasáda samozřejmě ve Varšavě je, takže jsme se tam jednoho rána vybrali (jelo se tam hodinu, protože je to na druhé straně Varšavy) s prakticky nulovými pochybami, že bychom to vízum nedostali. Už ze zastávky autobusu jsme viděli poměrně vydatnou frontu před ambasádou což bylo jasné znamení toho, že to tak hladce asi nejde. Nicméně jsem pořáad byl přesvědčen, že vše je cajk, protože jsem si informace přečetl jak na českých tak polských stránkách běloruské ambasády. To, že vízum Izu bude stát 20EUR a mě 60EUR, s tím jsme počítali a byli smíření (vtipné je, že cenu víz mají odstupňovanou podle toho jak moc velký "zápaďák" kdo je, Poláci a Slováci jsou malí zápaďáci, takže platí 20, Češi trochu větší zápaďáci, takže platí 60 a např. američani platí 180 :-) Oproti tomu pokrokové státy jako Kuba nebo Severní Korea mají bezvízový styk, takže neplatí nic)
Fronta před námi se zmenšovala velmi pomalu (zato za námi se zvětšovala relativně rychle). Po dvou hodinách a pár naštvaných lidech před náma, kteří to vízum nedostali, protože neměli něco dobře vyplněné nebo neměli pojištění, atd. v nás začaly hlodat pochyby jestli my to máme cajk. Věděli jsme, že jsme např. nevyplnili kolonku o zdravotním pojištění, protože já mám pojištění na kartě (+ Alpenverein), které platí po celém světě na celý rok. Zavětřili jsme ale nápadné množství lidí směřujících do vedlejší budovy, kde "shodou okolností" sídlila pojištovna specializující se na pojištění pro cesty do Běloruska a shodou okolností je to jediná pojišťovna, kterou Běloruská ambasáda uznává. Takže jsme si tam taky skočili a protože to naštěstí nebylo nijak drahé, tak si to zatracené pojištění na ten víkend od nich koupili.
Když jsme se konečně (po třech hodinách stání na chodníku!) dostali dovnitř a podali vyplněný formulář babce za okýnkem, ta se na nás podívala a zeptala se kde máme zvací dopis. My na to, že nemáme, protože jsme na stránkách ambasády přečetli, že není pro občany EU potřeba, že stačí zaplatit za to vízum a hotovo. Babka na nás "no to nevím na jakých stránkách jste to četli! Nic takového neplatí. Musíte mít zvací dopis. Můžete si ho koupit od běloruské cestovky, to není problém." Když jsem ji ještě jednou ocitoval to, co balo na těch jejich stránkách, tak začala být nervozní a hned na mě (když se podívala, že nemám polský pas) "Proč ty vlastně žádáš o vízum tady, hm?". Bylo jasné, že nám nic nedá (možná kdybychom ji tam pěkně s tím formulářem dali nějaké dvacetieuro, tak by to šlo i bez dopisu) a tak jsme naštvaní odjeli domů.
Zkrátka jejich politika je jasná - vyždímat z člověka peníze ještě před tím než vůbec přijede (tj. za vízum, za pojištění od jejich společnosti a za zvací dopis od jejich cestovky, která ti ho nedá, pokud si nekoupíš u ní ještě další služby). Úsmvný je plakát, který mají rozvěšený před ambasádou (na který má každý člověk o vízum žádající a čekající 3h na chodínku dost času si ho přečíst), na kterém se píše jak Bělorusko podporuje turismus a jak je výhodné spolupracovat a mít bussiness s Běloruskem protože, cituji, "Bělorusko nabízí vysoce vzdělanou a kvalifikovanou pracovní sílu. Více než 90% obyvatelstva má vyšší, sstřední, nebo základní vzdělání". Jak je na tom zbylých 10% se asi raději neptejme. Každopádně marketing i PR mají na jedničku :-)
Ještě jako stéblo poslední záchrany (protože bylo dost času neb jsem to začal řešit měsíc dopředu) jsem obepsal pár lidí z Brestu na Couchsurfingu, ale nikdo se neozval (dává to smysl, těžko napíšou zvací dopis úplně cizím lidem, za které pak zodpovídají a je jasné, že kdybychom my tam něco provedli, tak by lidem, co nás pozvali pan Lukašenko asi zavařil).
Tj. bylo jasné, že na víkend 26.-27.7. musíme vymyslet něco jiného. Každopádně díky všem těm paradoxům a zkostnatělé struktuře mě Bělorusko láká ještě víc, takže až se podaří sehnat nějak zvací dopisy, určitě se tam jednou podívám. Je to přecijen dost blízko od Varšavy, takže by byla škoda toho nevyužít.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)