Díky naší noční procházce přes Hajnówku při hledání kempu jsme ráno dosti přesně věděli kam jít a tak jsme rovnou zamířili na naši plánovanou zelenou stezku vedoucí přes prales až do Białowieży.
Hned z počátku mě dost zklamalo jaký bordel tam okole té ztezky byl - rozházené sáčky, spousta PETek a flašek od vodky. Když jsme to viděli, tak jsme si říkali, že jsme byli blbí a mohli jsme klidně stanovat tam při té ztezce, protože náš stan na jednu noc by určitě národnímu parku neublížil tak jako ten bordel. Nicméně čím hlouběji jsme šli, tím méně odpadků bylo, samozřejmě.
Co bylo super a to platilo přes celou dobu - byli jsme na stezce jediní. Jediní pěší turisté v celém pralese. Připadalo mi to dost divné - stezek je tam spousta, příroda parádní, je největší sezóna páč jsou prázdniny a ani noha pěšího turisty. Skupinky lidí na kolech jsme na průniku cyklostezek s pěšími stezkami potkávali, to jo, ale i tak méně než bych čekal. Každopádně - v tomto směru nebylo si na co stěžovat. Čím míň lidí, tím lépe.
Ke konci jsem to začal chápat, proč tam moc pěších není - ono to totiž je takové dost monotonní na pěší turistiku. Je to přes celou dobu po rovině a to seriózně, tam není převýšení snad ani 10m a celou dobu lesem, takže žádné výhledy. Les je krásný, zajímavý, to jo. Je to zkrátka prales - když tam spadne strom, nechají ho jak je, porostlý mechem, míchají se tam jehličnany s listnáčema všech možných druhů tak jak je vítr zanesl. Ale přecijen na chůzi 25 km s batohem je člověk zvyklý každou chvilu něco vidět.
(Na druhou stranu je to ráj pro cyklisty. Cyklostezky jsou dost dobré, zpevněné a dobře značené (oproti tomu pěší stezky byly místy dost blbě značené, takže jsme se museli několikrát vracet a hledat jak pokračuje). Celkově je vidět, že se tam orientují na cyklisty (a taky ta paní, co nás v Hajnówce chytla říkala, že pracuje v turistice a tak nám dávala tipy a mimo jiné zmínila, že ty pěší stezky nejsou nic moc, že už se neudržují, že máme arději jít po cyklo a že v blízké době možná ty pěší i uzavřou))
Po asi 15km, kdy se naše stezka křižovala s asfaltkou, jsme se rozhodli že zkusíme popojet stopem, protože už nás bolely nohy i záda od těžkých batohů (náš první letošní trip na těžko, takže klasika) a že raději uděláme víc malých treků na lehko okolo Białowieży. Během asi 5min nám zastavil takový mladý týpeček, který jel jak blázen (jel tak rychle, že jsme ani nemysleli, že zastaví ale panáček zastavil tak prudce, že jsme se až lekli), nasedli jsme a on nás dovezl na sever, přes Budy do Teremisek, což je vesnice do které jsme zvažovali jít a tak nás posunul. To se ukázalo jako super, protože když jsme z Terremisek (kde mimo jiné, jako v každé jiné vesničce v té oblasti pralesa, jsou krásné staré, ale udržované dřevěné baráčky) šli pěcha do Białowieży, šli jsme kolem nejzajímavěších částí toho dne. Konkrétně nejpr kolem naučné stezky "Dębów Królewskich i Wielkich Książąt Litewskich" ve Starej Białowieży, což byla příjemná procházka částí pralesa, kde byly staré duby (některé až 450 let staré), každý pojmenovaný po polském králi anebo litevksém knížeti, kteří chodili do pralesa rádi lovit - bylo to pěkné a zajímavé. Pár kilometrů dál jsme pak narazili na rezervaci zubrů. Zubr je hlavní symbol a atrakce celého bělověžského pralesa, takže by byl fail odejít a nevidět zubra :-) Ta rezervace je takové velké přírodní zoo, kde v celkem hezkých podmínkách je možné vidět zvířenu toho pralesa. Jak zoo obecně nemusím, tak to se mi líbilo hodně.
Z rezervace jsme pak po žluté po třech kilometrech přišli do Białowieży. Bylo něco po páté. Samozřejmě plán byl nejprv najít kemp, postavit stan (hlavně shodit batoh, který byl fakt těžký a po 20 km v nohách už jsme ho nechtěli ani vidět). Naštěstí Białowieża oproti Hjanówce je připravená na lidi se stanem (ne úplně na lidi co jdou na těžko, spíš lidi co přijedou s těmi hotelovými stany autem, ale to už je jedno) a těch možností, kde legálně zastanovat a mít tam vodu a sprchu bylo hodně. V prvním kempu jsme to zapíchli (byla to zase velká zahrada u baráku, ale přispůsobená potřebám kempu, takže tam bylo vybudované zázemí venku).
Postavili jsme stan a šli jsme se bez batohů projít po Białowieży. Plán byl najít nějakou pěknou hospodu a ochutnat místní jídlo (už z Hajnówky bylo jasné, že tady bude k mání hodně běloruských věcí a hodně bylo nápisů o litevských nápojích a jídlech, takže bylo o co stát). Shodou okolností se v městečku konal ještě folklorní festival - Peretocze, kde vystupovali jak polští tak běloruští umělci. Byl to takový vesnický fesťáček, pivečko, vodečka, pohodička. Jako předkrm jsme si v hospě s výhledem na podium dali pierogi z masem z divočáka - byly luxusní! Potom jsme šli o dům dál a zapadli jsme do druhé restaurace, kde jsme měli jednak chłodnik, který nebyl dělaný z řepy (tj. byl bílý) a já jsem měl jelení gulášek z bramborovými plackami a Iza měla bramborové placky zapečené s masem a hřibovou omáčku. Luxus! (btw: chłodnik je skvělý nápad na polévku v létě, v Polsku se to jí pořád - ale dělaná z řepy, takže polský chłodnik je fialový jak boršč) a je to podle mě geniální - je to prostě studená smetanová polévka, která je schválně vychlazená, takže v létě když je 30 stupňů je to to nejlepší co můžete mít na oběd). Po večeři jsme si ještě koupili další běloruský kwas (ano, další, páč první jsme koupili už u rezervace, kde ho prodávala běloruska - čerstvý, chlazený nepasterizovaný - NOM NOM - a vypili ho ještě předtím než jsme došli do kempu).
Ještě jsme se pak vrátili na chvilu na ten festival, prošli parkem (který je krásný s jezerem) a okolí s hezkými dřevěnými baráčky, vrátili se do kempu a zalehli do stanu.
Žádné komentáře:
Okomentovat