Švýcarsko - 19.8. - Odjezd do Alp

Ráno jsme vstávali a výjižděli později než se plánovalo, páč jsme se na fesťáčku zdrželi dýl než jsme čekali. Ničemu to ale nevadilo. Vzbudili jsme se někdy před devátou s tím, že v plánu bylo jet za Pascalovým kámošem domů na snídani. Neviděli se hodně dlouho a chtěli se potkat. My neměli vůbec nic proti, smaozřejmě :) Cestou jsme se stavili koupit nějaké pečivo, sýr a slaninu do obchodu, abychom na snídani nepřišli s prázdnou. Přijeli jsme samozřejmě pozdě, ale co už :)

Oliver a Helen už nás čekali. Co nás s Pepou na první pohled velice zaujalo byl jednak krásně plný stůl jídla, ale hlavně to byla Helen :) Byla strašně sympatická, zajímavá a byla to kočka. V pořádku. Byli hodně dobří hostitelé (bylo vedro jako prase a na mě valilo slunko, tak mi Helen donesla mokrý studený hadr na krk na chlazení, Oliver donesl slunečník ... ) a snídaně byla super jak z hlediska jídla, tak z hlediska konverzace. Dobrý start dne :)

Pak už nic nebránilo se vrhnout na řízení a vyrazit směr Zermatt. Drtivou většinu trasy odřídil Pepa. Během cesty se zpívalo jak za mlada. A tak to má být. Samotné projíždění Švýcarskem je docela zážitek. Mají to tam fakt pěkné ti ušáci. Až bude Česká republika expandovat, aspoň víme, kterou zemi obsadíme jako první ... (poznámka autora: pokud toto čtete a jste Nor/Norka, tak to neznamená, že Norsko není v ohrožení ;)

Cestou jsme se stavili na zmrzlinu - dali jsme si Movenpick - je to švýcarská značka, dá se koupit i u nás, ale v ČR si ji jen tak člověk nekoupí, protože je drahá jako svina. Ve Švajcu je samozřejmě ještě dražší, ale tam člověk už tak nějak postupně přestane přepočítávat, páč by si nekoupil nic. Na benzíce, kde jsme kupovali zmrzku předal řízení Pepe Cecilii. Ta si na benzínce vyzkoušela auto takovým zajímavým rally způsobem :D

Pár kilometrů po benzínce nás čekala atrakce ve formě vlaku. Jeden by řekl, že na vlaku člověka nemůže nic překvapit, ale opak byl pravdou. Byl to totiž vlak, na který se najelo autem, a který nás riadný kus cesty svezl. Byl to docela masakr. Najeli jsme tam, byl zákaz vycházení z auta, přestože to víc než lákalo, protože to byl nízký vlak se zábradlím a nás to fakt lákalo vykukovat. Kažopádně chvilu potom, co se vlak rozjel jsme ten zákaz pochopili. Celou cestu (cca 15 min) jsme jeli tunelem, kde byla absolutní tma. Byl to ale super zážitek. Jelo to mrtě rychle, my do toho pustili hudbu a všichni jsme z toho byli úplně hotoví :D Super.

Cecilie to nakonec odřídila až do konce. Legendární se stala její zajížďka na benzínku, kde prodávali nějací zemědělci meruňky. To si tak jedeme a najednou Cecilie zakřičí "Fruit!" a strhne volant doprava na tu benzínku. My všichni "WTF?", ale pak jsme z toho měli prdel a od té doby, když jsme navigovali tak "fruit" znamenalo doprava a "antifruit" doleva :D

Jeli jsme přes Zermatt až do vesničky pod horama (asi 2200 mnm), kde jsme nechávali auto a na těžko šli šlapat do base campu, který byz zhruba v 2800. Nebylo to nic náročného, ale unavit nás to stihlo (taky to bylo tím, že jsme zrovna moc nenaspali díky tomu festivalu). K chatě, která byla někde v 2700 jsme přicházeli už za tmy. Shodli jsme se na tom, že v chtě spát nechcem, zejména protože to bylo drahé jako prase. Šli jsme teda hledat nějaký plac pro stan. To se nám poměrně rychle povedlo a asi 100m nad chatou bylo pěkné ploché místečko, kde jsme postavili stan, natlačili večeři (české zásoby jídla :D) a šli spát.

Na další den jsme plánovali se zejména pořádně vyspat (jednak dohnat deficit a druhak je to dobré z hlediska aklimatizace) a pak si dát něco menšího na začátku ledovce, abychom vyzkoušeli materiál (hlavně holky, protože pro ně byly cepíny a mačky a chůze na laně na ledovci novinkou).