Když jsme se ráno nasnídali s Pascalem a jeho ségrou (nikdo jiný nebyl doma), začali jsme řešit program. Pascal chtěl jít navštívit tatu (rodiče jsou rozvedení a tata bydlí víc v centru, kdežto Pascal se ségrou bydlí s mamkou) - chtěl mu ukázat fotky z Peru/Bolívie. Plán byl, že mezitím co Pascal bude u otce si my dáme sightseeing po St.Gallenu a pak se zase sejdem a společně půjdem k jezerům nad městem.
Přesun do centra byl velice zajímavý, ale na to jak známe Pascala nijak překvapující. My čtyři jsme jeli autem a Pascal před náma na kole - ukazoval cestu ... a udával tempo :) Jeden by řekl, že budem extrémně brzdit dopravu (obzváště díky tomu, že podstatná část cesty byla do kopce), ale kdo zná Pascala ví, že jsme tím, že jsme se drželi za ním dopravu nebrzdili vůbec ... ten týpek si to valil ve flipflopech na tom kole jak za mlada a seriózně jsme nemuseli nijak moc brzdit. Zastavoval na křižovatkách a zadýchaný nám ještě vysvětloval cestu. Naprosto boží :) Na jednom sjezdu ztratil flipflop a odřel si riadně prsty na nohách, ale jen se tak zasmál a jel dál. Prostě týpek.
Rozdělili jsme se na parkovišti a my si šli prohlídnout město. Byli jsme na náměstí, v kostele, katedrále (fakt luxusně vyzdobená katedrála!), ale co mě zaujalo nejvíc byl styl baráčků v centru. Byly to hodně úzké spojené domy (byly dělané hodně ze dřeva) v takovém horském stylu jak někde v horské vesničce v Rakousku. Fakt moc pěkné. V centru se začínal chystat festival a co bylo zvláštní, že festivalové jídlo ovládli číňani. Stánek s ťaman-foodem byl na každém kroku. Připadal jsem si jakoby se ťamani z hlaváku v Brně přesunuli do St.Gallenu :D Dal jsem si za nekřesťanské peníze (= standardní švýcarská cena) krevety s pečenýma nudlema - bylo to luxusní, ale v té době se mi ještě hodně cukalo víčko z těch cen, takže mi to trochu dělalo pachuť na patře :P
Pak jsme se znovu sešli s Pascalem a on říkal, že nás jeho tata zve na zmrzlinu k němu domů. Pascalova tátu jsme znali z Norska - byl s námi (i Pascalovou ségrou) na jednom cabin tripu. Doma byla i jeho babička a děda. Dali nám asi tu nejluxusnější zmrzlinu, kterou jsem kdy jedl. Byla to čokoládová zmrzlina s brownies ... fuck yeah! Všichni jsme slintali jak nikdy. Po zmrzlině přišel dezert ve formě nadýchaného zvláštně tvarovaného štrůdlu. Mega dobré. Pak jsme se šli dívat na fotky z Peru/Bolívie. Nádhera. Pascal a dva jeho kámoši si tam dali mordu, ale stálo to za to. Zaujal mě barák Pascalova táty - byl koncipovný podobně jako barák jeho mamky - nízký, jen dvě patra, hodně prosvětlený (to je to co se mi hodně líbí), s malou zahradou. Fakt super styl. Líbilo se mi to moc - dokázal bych si představit mít takový malý domek.
Potom jsme se přemístili k jezerům. Bylo krásně, takže tam přirozeně bylo poměrně dost lidí, ale nijak to nevadilo. Dobře jsme si zaplavali, poleželi na trávě a dobře pokecali. Pak jsme se přesunuli domů balit věci na hory. Trvalo to dýl než jsme čekali (= byly s náma dvě holky, přičemž Cecilie se ve zmatenosti počítá za dvě :)) Přestože už bylo skoro jedenáct hodin, rozhodli jsme se vrátit do centra na hudební festival, který tam zrovna v tu sobotu začínal - je to každoroční akce a Pascal říkal, že docela dobrá.
Do centra jsme samozřejmě nemohli jet autem, páč jsme už všici měli pivko a vínko (levné české zásoby :)) a tak jsme do centra jeli vlakem. Tady jsme dostali mrtě facku ve formě ceny jednoho lístku. Za 4km přesun jsme zaplatili 3 franky ... což je prosím pěkně víc než 60 Kč ... morda jako prase (a to jsme ještě netušili kolik zaplatíme cestou zpět :))
Když jsme dorazili do centra vyvalil jsem oči - ulice byly totálně přecpané lidma (nutno dodat, že to mělo pozitivní efekt ve formě zvýšené koncentrace fakt pěkných mladých holek!). Doslova stačilo zvednout nohy a člověk šel dál - dav ho nesl :) Prorvali jsme se do středu k nějakým stage a začali jsme chytat pařící náladu. Dostali jsme taky chuť na košt nějakého švýcarského pivka. Nikdo krom Pascala jsme ale neměli cash, takže Pascal nás na první pivko pozval. Pivko stálo 6 franků ... 120 korun za třetinku piva v kelímku ... no tolik jsem nedal ani v Norsku, ale co už, party je party :) Další vychytávkou, která nás překvapila bylo to, že za kelímek se platila záloha 2 franky. Kelímky totiž nebyly takové ty tenké, ale byly z tvrdého betelného plastu a byly tím pádem vratné. V našich českých hlavách se začil rodit bussiness plán ... což takhle koumat zatoulané kelímky a kelímky od ožratých lidí a vracet je ... s Megan jsme se toho mrtě chytli a začli jsme. Bylo to až neuvěřitelně snadné a zábavné - pobíhali jsme po centru a sbírali kelímky, vraceli je a za vydělané peníze jsme si koupili dycky další pivko. Věřte nebo ne, ale měli jsme pár pivek, klobásu a ještě i vlak jsme zaplatili :D Hlavní ale bylo, že jsme u toho měli mrtě fun - byli jsme s Meg tak zapálení, že jsme při kelímkovém lovu dokonce ztratili ostatní a museli jsme se pak nahánět mobilem :)
Vratné kelímky jsou určitě dobrý nápad a pomůže to tomu, že se všude neválejí po zemi, nicméně město zůstalo po akci tak brutálně zasrané od odpadků všeho druhu (mimo kelímky :)), že jsem tomu až věřit nechtěl. Cestou zpátky jsme se seriózně brodili po kotníky v bordelu (St.Gallen má přitom status nejčistšího města ve Švýcarsku ... v noci bych to neřekl, ale je pravda, že do druhého dne všecko zmizlo a město bylo do rána uklizené a čisté jak dětská prdelka).
Domů jsme se vraceli někdy kolem třetí. Jeli jsme opět vlakem a opět nás cesta překvapila - ve švýcarsku se ve vlaku platí noční příplatek 5 franků :D Takže přátelé ... 4km zpět nás stály 8 franků každého (= 160 Kč). Každopádně my jsme si na to vydělali takže jsme to měli v paži a domů jsme se vraceli ve velice dobré náladě a spokojení. A tak to má být.
Žádné komentáře:
Okomentovat