Bylo vtipné sledovat lidi, které jsme potkávali jak koumají naše"baťůžky". Ano, batoh byl na nás jednoznačně to nejzajímavější ... a největší :D Naše batohy vážily 30 kilo. Nikdy jsem ještě neměl takhle plný, ověšený a těžký batoh. A to tam nebylo vůbec žádné oblečení. Krom toho, co jsem měl na sobě jsem měl v batohu jen dvoje náhradní ponožky a podvlíkačky, nic víc. Celý zbytek batohu byl matroš - sedák, lezení, mačky, cepín, hůlky, sněžnice, spacáky, karimatky, lavinová sonda, pípák lopata, ... a jídlo.
Počítali jsme s 6-7 denním pobytem na hřebeni, takže jsme potřebovali nést jídlo na celou tu dobu, takže hmotnot jídla taky nebyla zanedbatelná. Co se týče jídla tak jsme měli sušené maso, sušené klobásy, čabajky, špek, kuskus, bulgur a hutný chleba + každý měl zásobu ořechových a proteinových tyčinek. Co se jídla týče si myslím, že jsme to měli podchycené velmi dobře. Opravdu se vyplatí vzít drahé kvalitní jídlo, které má nízkou hmotnost, malý objem, nezamrzne a má velkou energetickou hodnotu.
Původní plán byl vzít si taxík s tím, že s trochou štěstí by nás mohl vzít i trochu dál, abychom si ušetřili nezáživnou chůzi skzr vesnici a začátek trasy. Taxík se ale ukázal jako poměrně drahá záležitost (my totiž při plánování tak trochu doufali, že taxíky budou jak na Ukrajině - tj. mertě levné, ale holt jsme byli v EU, takže tam byly i evropské ceny). Už v jejich penězích (rumunský lei) za to chtěl taxikiář mrtě peněz a v éčkách se nás snažil natáhnout samozřejmě ještě víc. (Když jsme přileji, tak jsme ještě neměli žádné leie, jen éčka a banky otevíraly až v devět). Domluva s taxikářem byla taky zajímavá - anglicky neuměl, ale rozuměl německy a trochu ze sebe německy i vyplodil. Opět jsem se ujal své role sudeťáčka a německy jsem mluvil já :)
Každopádně jsme se rozhodli, že na taxík kašlem, protože to bylo moc peněz a že se tam pokusíme dostat vlakem. Ten ale jel až 12:45, takže jsme měli víc než tři hodiny. Rozhodli jsme se udělat si "příjemnou" procházku po městě s třicetikilovýma batohama a v -10 stupních :) Chtěli jsme si zajít na pivko, takže jsme se stavili v turistickém centru a tam nám týpeček velmi dobrou angličtinou poradil kavárnu Vienna. Tak jsme si tam zašli. Byla tam příjemná mlaďoučká číšnice, která z nás byla roztomile v rozpacích. Asi není zvyklá na cizince a protože neuměla anglicky, tak z nás byla nervozní a pořád nás koumala :)
Když jsme dopili, šli jsme se ven na lavičku najíst z vlastních zásob a pak se odebrali na nádraží. Zbytek čekáni jsme strávili v "příjemném" smradu místních homelesů v čekárně. Když byl pomalu čas odjezdu, pro jistotu jsme se ptali více lidí, jestli to, kam nám prodali lístek a ten vlak, do kterého nastupujeme je opravdu do Sebesu de Sus a ne něco jiného, protože na tom lístku to bylo napsané jinak. Když nám i průvodčí kýval, že jo, ať nasednem, tak jsme nasedli. Samozřejmě nás to dovezlo do jiného Sebesu :D Naštěstí to ale bylo jen 3 km od toho správného, takže jsme se sebrali a šli pěcha.
Když jsme procházeli vesničkou lidi nás koumali a ukazovali na nás ať se vrátíme, že je strašně moc sněhu a že padají laviny a tak. My jsme ale za pozdravení místních "dobrý ještěr" šli dál :)
Po chvilce jsme narazili na červenou značku, po které jsme šli celý zbytek treku (pokud nám zrovna nezmizela, ale vždy jsme se k ní vraceli). První den jsme toho moc nenašlapali, protože nebylo moc času. Ve čtyři bylo potřeba zakotvit, aby bylo ještě světlo na utáboření. Našli jsme pěkný plácek hned vedle cesty, vybalili tábor a ještě nám zbyl čas na malé školeníčko od Kajoše - ukázal nám jak provizorně jistit pomocí cepínu a vyzkoušeli jsme si pípáky.
Zimní stanování je výrazně jiné než letní. Člověk musí řešit mnohem víc věcí, mnohem lépe vše rozvrhnout, promyslet a nezapomenout na nic. Taky vybavení musí být mnohem lepší. Byl jsem hodně rád, že máme Pepův nový expediční stan. Drobnosti jako to jak se přichytává tropiko a vnitřek stanu k tyčkám, že to jde udělat v rukavicích jsou v zimě mrtě důležité. Celý proces pak zejména ztěžuje voda, která se musí tavit každý den ze sněhu. První šichtu na tavení vody jsem si vzal já. Pojedli jsme bulgur s klobásou, trochu poocasili a šli spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat